Deník kanonýra z kempu – PART II.

 

Touto dobou za 14 dní už budeme vstřebávat zážitky z prvního dne přípravného kempu Arsenalu v Bad Waltersdorfu a tak Vám gunners.cz přináší pokračování „Deníku kanonýra z kempu“.

 

Část první si můžete osvěžit v paměti  ZDE.


PART II.

Čtvrteční večer, zničen úmorným vedrem a běháním s foťákem kolem hřiště, jsem podlehl bez boje radám pana domácího (bydlel jsem v krásném a útulném rodinném penzionu) a poprvé navštívil „buschenschank“ vinařství Seiler, krásný to statek, zpřístupněný pro hladové a všehožíznivé. Musel jsem sice vyšplhat až na Wagerberg, kopec nad Bad Waltersdorfem, ale odměnou mi byl nejen vynikající vlašský ryzlink, ale i kulinářské speciality za překvapivě mírné ceny. Takový obložený obrovský chleba se zabijačkovými produkty za 3 euro, či sýrový talíř za identickou cenu stejně jako další nabídka „Hourigenbuffetu“ mi vyrazila opravdu dech. A víno vynikající kvality za lidovou cenu silně ohrožovalo mou plánovanou účast na pátečním ranním tréninku. Podcenil jsem však místní vinaře, ráno jsem vyskočil jako rybička a byl na stadionu dokonce první. A takových buschenschanků je v samotném Bad Waltersdorfu a blízkém okolí snad 6, pro zájemce doporučuji google,  název města a kouzelné slovíčko buscheschank.

 

Na páteční dopolední trénink dorazil Arsenal s malým zpožděním, něco před půl jedenáctou a bez Fabregase a Rosického. Hráči nelenili a vbrzku vyběhli na stadion a pilně se věnovali technické přípravě. Sice trénovali na vzdálenějším hřišti od tribuny, ale měli jsme možnost sledovat individuální přípravu hráčů s míčem, nácvik kliček mezi panáky, narážečky s obránci, pilování krátkých přihrávek na jeden dotek. Na závěr pak byl jen krátký zápas na hřišti u tribuny na dvě branky, standardní potlesk, sudy s ledem a obligátní podpisové mříže, obsypané věrnými fans. Hráči byli ten den ohleduplnější a většina z nich hodně podepisovala. Hlavně Robin se mohl rozdat, zato B52 opět jenom krokem manekýna proskotačil z kabiny do autobusu, jako kdyby se nechumelilo. Přestávku mezi tréninky jsem věnoval samotnému Bad Waltersdorfu, se stativem a foťákem jsem objížděl okolní kopce a snažil se zachytit z dálky stadion a celé město. Při té příležitosti jsem zjistil, že ve městě je obrovské koupaliště (H2O Fun Therme), krásný kostel na náměstí a turistické informační centrum hned vedle, kde doporučuji každému neznalému pobyt ve městě začít.

 

Odpoledne mne už okolo půl páté zastihlo na cestě mezi stadionem a campingem, u železničního přejezdu, kde skryt v kopřivách jsem číhal na Bosse, až pojede z hotelu na kole na stadion a já si ho nejen nafotím, ale požádám o podpis, před přejezdem totiž musí zpomalit :-). Čekání však bylo neúspěšné, Boss mne převezl a ačkoliv vždy jezdil dosud na kole, tentokrát profrčel okolo v mikrobusu. Po krátkém sprintu na stadion jsem ještě stihl rozcvičení hráčů a pak spolu s ostatními sledoval perfektní herní přípravu. Hrálo se na velké hřiště, na čtyři branky a gólů padalo požehnaně. Fanoušci se báječně bavili a chvílemi se dostávali do varu, až to připomínalo atmosféru v horních řadách Upper tier na ES  .Čtvrtek byl také bohužel dnem odjezdu většiny skalních fans Czech & Slovak Arsenal FC Supporters Clubu , takže pro příští dny jsem na kempu skoro osiřel.

 

Sobota byla klidnější než dny předešlé. Jednak proto, že jsem předešlý večer nenavštívil žádný buschenschank, ale zejména proto, že se ten den netrénovalo. Asi i proto stavy kanonýrů ve městě a campingu prudce klesly a zůstalo jen zcela tvrdé jádro anglo-americké sekce, ubytované v hotelu proti kostelu. Jejich přítomnost v základním táboře po celou dobu kempu signalizovala vlajka Arsenalu, viditelná z dalekého okolí. Celé město působilo ospalým dojmem, nikde nikdo, jen koupaliště praskala ve švech. Stejně tak i buschenschanky.  Ze své letargie se město neprobudilo ani na večer a pan domácí mi potutelně nad schlaftrunkem jménem Puntigammer vysvětloval, že to je specifikum tohoto silně katolického města, kdy sobotní večery tráví většina obyvatel kruhu rodinném.

 

Ranní zvonění kostelních zvonů, které mne v neděli již v sedm hodin vytáhlo z postele, mi však ukázalo, že prázdné ulice a restaurace o sobotním večeru měly i jinou příčinu. Zvony vzbudily zřejmě i naše kanonýry a tak přijeli na trénink trochu s předstihem. Na trávník vyběhl i TR7 s Diabym, ale dali si jen pár koleček kolem stadionu a zase se „zašili“ v posilovně. Ostatní hráči po krátkém rozcvičení oblékli slušivé zelené a bílé návleky na dresy a pilovali brejky po křídlech s centry do vápna, aby se pak do sebe pustili na polovičním hřišti v sestavách Dudu, Traore, RvP, Song, Ramsey, Djorou, Silvestre, Senderos a Gallas proti Eboue, Vermaelen, B52, AAA23, Kolo, Sagna, Denilson, Wilshere, Clichy. Trénink to byl docela klidný, nás pár fans ocenilo trochu bouřlivějším potleskem snad jen první Nicklasův gól na kempu, či s obavou sledovalo účinek Andreiovi střely přímo do obličeje trenéra brankářů. Odpolední část tréninku strávil TR7 na zadním hřišti a bavil se kličkami mezi panáky. Asistoval mu při tom Diaby a na obou bylo vidět, že ty dny bez míče je už nebavily. Opět hráli bílí proti zeleným. Zelení, takové „malé áčko“, nastoupili na green v sestavě : Hliník, Sagna, Gallas, Vermaelen, Silvestre, Szceszny, AA23, Deni, Ramsey, Wilshere a na hrotu se snažil Rvp. Bílí  vyběhli v sestavě Vito, Clichy, Senderos, Kolo, Djourou, Traore, Song, Fabregas, Eboue a na hrotu Dudu a B52. Fotbaloví odborníci na tribuně byli „šokováni“ nejen nasazením brankáře na post defenzivního štítu u zelených, ale především tím, že Kolo poprvé nehrál s Vermaelenem. Překvapením bylo i to, že záloha zelených působila svěžejším dojmem, hráči byli sehranější, na bílých byla znát nerozehranost našeho kapitána.

 

A další překvapení měla následovat, nečekaná, rychlá. Malé avízo jsme my všichni u podpisové mříže dostali v podobě Kolečka, který každému podepisoval, s každým se fotil a jenom smutným úsměvem a zvednutou dlaní odpověděl na výkřik, doprovázející ho ke schůdkům autobusu : „Kolo, You mustn’t leave!!“ A já začal pomalu chápat, že v pondělí v Szombathely uvidím derniéru posledního z Unbeaten…

 

Závěrečný díl přineseme v pátek.

 

{youtube}gLKrKcvQsVM{/youtube}

 

 

{youtube}tLNBQ-LhqPA {/youtube}

 

 

 

 

 

 

 

 




/Patrickův blog/