Robin z Rotterdamu

V dnešní době se již těžko nacházejí hráči, kteří jsou silně připoutáni ke klubu a odehrají svůj fotbalový život v jednom dresu jako třeba Alex del Piero či Paolo Maldini. Stejně tak těžko se ale hledají hráči, kteří mají s těmito věrnými něco společného, a to je ukrytý klubový znak hluboko ve svém srdci. Takovým, i když neodehrál v Arsenalu tolik let jako del Piero v dresu Juventusu, je pro nás Robin, Robin z Rotterdamu.

Začátky…

Robin se narodil 6.8.1983 v Rotterdamu. Jeho rodiče byli umělci, konkrétně jeho matka malířka a otec řezbář. Snažili se syna naklonit stejným směrem, ale nepovedlo se jim to. Mladý Robin byl od dětství zamilován do fotbalu a jenom s ním chtěl spojit svůj život. A ten se začal psát v Excelsioru Rotterdam, kde ušel své první fotbalové krůčky. Ale už ve věku osmnácti let reprezentoval barvy klubu, který má silnější zvuk, jmenovitě Feyenoordu. Robin v něm strávil tři roky a jeho největším úspěchem byl zisk Poháru UEFA v roce 2002. O dva roky později se stalo něco, co způsobilo, že mladý Robin přestoupil ke kanonýrům. Šlo tu o sérii neporozumění až hádek s tehdejším trenérem Feyenoordu a nynějším trenérem holandské reprezentace Bertem van Marwijckem. Robin byl tehdy pokládán za nepokorného, výbušného až arogantního hráče.  A právě hádky s trenérem způsobily to, že se ve 21letech v létě 2004 rozhodl přestoupit do Londýna, kdy domovský klub za něj inkasoval Ł2,75 miliónů.

První úspěchy…

Hned po svém přestupu začal Robin hrát za první tým The Gunners. Výsledkem toho bylo, že v první sezóně odehrál 41 zápasů, ve kterých se mu podařilo vstřelit 10 gólů a spolu s týmem získat Community Shield a Ligový pohár, kde právě Robin napomohl k vítězství nad Manchesterm United úspěšnou exekucí pokutového kopu.

Těžké začátky…

Ne všechno ale šlo tak lehce, jak se na první pohled zdá. Přes imponující statistiku herního vytížení nebyly první měsíce v klubu na severu Londýna pro Robina vůbec žádnou selankou. Van Persie debutoval za Arsenal již 8.8.2004 v zápase proti ManU (Arsenal vyhrál 3-1 a získal Community Shield), ale nepodařilo se mu získat nastálo místo v sestavě. Na další zápas si musel počkat až do 27.9.2004, kdy odehrál zápas v Ligovém poháru s Manchesterem City. Byl to však excelentní debut, Robin vstřelil branku a kanonýři vyhráli 2-1. Poprvé v základní sestavě vyběhl van Persie na trávník až 26.1.2005 v utkání ligy proti Southamptonu. Tento zápas se však nezapsal zlatým písmem do hráčovy historie, protože po faulu na levého obránce svatých uviděl Robin červenou kartu. Tehdy došlo k nevídané věci. Trenér Arsenalu Wenger, známý tím, že s hráči jedná zásadně individuálně a všechny věci týkající se hráčů řeší uvnitř klubu, se rozlítil a Holanďanovo jednání kritizoval veřejně. Výsledkem té červené karty ale byl i fakt, že řadu následujících zápasů odseděl Robin na lavičce náhradníků. Do sestavy se vrátil až při zranění Thierry Henryho a to přímo velkolepě. V semifinále Anglického poháru proti Blackburn Rovers vstřelil dva góly a zajistil týmu postup. Do konce sezóny pak už ale hrál sporadicky, protože ho trápila různá zranění. Přesto ale tento ročník, i když nastupoval často z lavičky jen na pár minut, je možné hodnotit pohledem Robina jako velice úspěšný – 41 zápas a deset vstřelených gólů. Na to, že to byl první rok v anglické lize a nasazování van Persieho bylo ovlivněno zraněními a neshodami s managerem, dá se hovořit o slibném začátku.

 Budování jména…

Hned od začátku sezóny 2005/2006 začal Robin velice tvrdě pracovat. Díky osmi vstřeleným brankám byl vyhlášen hráčem měsíce listopadu Premier League a úspěšný podzim mu přinesl i prodloužení smlouvy s klubem do roku 2010. V dalších letech začal hrát Robin v týmu stále důležitější roli. Očekávání, vkládaná do jeho osoby, vzrostla především po odchodu Henryho do Barcelony. Svou novou roli Robin zvládl fantasticky, vždyť hned v prvních deseti zápasech nové sezóny vstřelil sedm branek. Bylo by jich bezpochyby více, ale v cestě k dalším úspěchům stálo nové zranění. Zatím nejúspěšnější sezónou se tak pro holandského reprezentanta stala sezóny 2008/2009, kdy nastoupil v dresu s kanónem do 42 zápasů, vstřelil 20 gólů a zapsal si do statistiky i 13 asistencí. Vrcholem pak byl určitě měsíc leden, kdy Robin obdržel od klubu ocenění pro nejlepšího hráče měsíce. Stalo se tak především proto, že každá vstřelená branka v tomto měsíci padla po jeho nahrávce nebo přímo jeho zásluhou, což je rekord, který se od té doby nikomu nepodařilo překonat.

 Robin a reprezentace…

Jako většina hráčů i Robin začal svou reprezentační kariéru v mládežnických týmech U-19 a U-21. Debut v seniorské reprezentaci si odbyl v necelých dvaceti letech v kvalifikaci na mistrovství světa. Stalo se to v utkání s Rumunskem v roce 2005. Ve stejném roce, při zápase v Helsinkách, vstřelil svůj první gól a přispěl k vítězství Oranjes 4-0. Nejen tím si získal důvěru trenéra reprezentace Marco van Bastena a byl nominován na mistrovství světa v Německu. Zde odehrál všechna utkání a vstřelil nádherný gól v zápase proti týmu Pobřeží slonoviny. V následující kvalifikaci, tentokrát na Euro 2008, se stal van Persie se čtyřmi vstřelenými brankami nejlepším snajprem týmu. Další dvě branky vstřelil na samotném turnaji a to do sítí týmů Francie a Rumunska. Za pět let v reprezentaci se Robin stal jejím základním stavebním kamenem, což bylo i vidět na uplynulém mundialu, kdy pravidelně hrál v základní sestavě a došel s týmem až do finále.

Zranění…

Největší slabinou Robina je náchylnost na zranění. Van Persie je hráč, kterému se zranění rozhodně nevyhýbají. Vlastně Robin v kariéře ještě nezažil sezónu bez zranění. Nejinak tomu bylo i v uplynulé sezóně, kdy po zranění v přátelském reprezentačním zápase s Itálií vynechal vlastně zbytek sezóny a výrazně ovlivnil šance Arsenalu na zisk ligového titulu. Rozdíl, který umí van Persie ve hře týmu z Ashburton Grove udělat, byl nejvíce vidět při jeho návratu na hřiště v derby se Sp*rs. Dá se tedy říci, že nebýt častých zranění, byla by galerie Arsenalu jistě bohatší o nějaký ten pohár a Robin by se svou statistikou řadil mezi špičku Premier League. Nezbývá než doufat, že hráč již vyčerpal svůj příděl smůly a v příštích letech bude mít možnost hrát bez zranění celé sezóny.

Láska k Arsenalu…

To, co odlišuje Robina van Persieho od ostatních hráčů, ale to, co ho spojuje s takovými hráči jako je Gerrard nebo Totti, je bezmezná oddanost klubu. Holanďan v každém zápase odehraném v dresu s kanónem na hrudi ze sebe vydává absolutních 100%. Podle mne, je Robin jedním z těch hráčů, o kterých můžeme s pýchou říci, že je opravdový kanonýr. Co víc, pro mne je Robin kandidátem na kapitána The Gunners. Často je vidět, jak burcuje spoluhráče, jak sám na sebe bere odpovědnost a také jak podporuje své kolegy. Příkladem může sloužit zápas na hřišti United v začátku uplynulé sezóny, kdy si Diaby nešťastně vstřelil vlastní gól. Byl to právě a jenom Robin, kdo k němu přistoupil, podpořil ho a burcoval do dalšího boje. A úspěšně. Nechybělo mnoho a Diaby po několika chvílích mohl svou chybu napravit a málem vstřelil vyrovnávací gól. Je to ale jen jeden příklad toho, jak moc Robinovi záleží na klubu. Vyjma samotných zápasů i mimo trávník Robin neváhá a zdůrazňuje své sepjetí s klubem. Když před rokem jednal o novém kontraktu, řekl několik velice vážných vět o svých citech. „Moje srdce je s Arsenalem a neumím si představit, že bych hrál v dresu jiného klubu“. Tak silná slova jsou v dnešní době něčím výjimečným a hodným obdivu. I v dalších rozhovorech Robin potvrzoval, že jeho jediným cílem je vyhrát poháry jen s Arsenalem. „Chci vyhrávat poháry s Arsenalem. I kdybych tomu měl obětovat celou svou kariéru, jsem si jistý, že to za to stojí“. Nám fanouškům tak nezbývá, než děkovat Arséne Wengerovi, že v roce 2004 zariskoval a van Persieho do Londýna přivedl.

Robin van Persie je ve všech ohledech mimořádným hráčem. Jeho výjimečnost je dána nejen jeho fotbalovými schopnostmi, ale i jeho srdcem, které bije v rytmu hymny klubu ze severu Londýna. Tak silné spojení hráče s klubem je skutečně mimořádné a musí být příkladem nastupujícím hráčským generacím. Jestli by měl být Robin naším kapitánem? Podle mého ano, nechci tím nijak zlehčovat roli Cesca Fábregase, ale již delší dobu si myslím, že všechny vlastnosti kapitána The Gunners má jedině van Persie.  Takové vlastnosti, které očekávám od každého hráče našeho týmu.

/z originálu M. Zmudského přeložil Patrick/