Hráč měsíce listopadu (novembra)

 

 

Když DAN na začátku listopadu psal (ZDE), že listopadový program bude náročný, asi nikdo netušil, jak špatný měsíc to pro náš tým bude.


S listopadem přišla zima a dala nám připomenout starý, nepříliš dobrý Arsenal. Tým, který klečíc na soupeři, ho nedokáže „dorazit“ a zůstane stát jen kousek před cílem. A opakovaně. Arsenal odehrál za listopad osm zápasů a z toho plnou polovinu prohrál, navíc dva zápasy EPL na domácím hřišti. Prohrál i dvakrát v Lize Mistrů a zkomplikoval si další účinkování v této soutěži, ne neúčastí mezi šestnáctkou nejlepších, ale volbou soupeře v dalším kole. Po domácí prohře se Spu*s sice přišlo away vítězství ve Villa Parku, ale upřímně, je zázrak, že jsme v současnosti na čele tabulky. Nechce se mi ani domýšlet, jak krásně by bylo, nebýt porážky s týmy jako WBA či Newcastle.

 

Arsenal se trápí sám se sebou a vzorovým představením této frustrace byl zápas na hřišti Bragy. Výkon bez „chuti či zápachu“ a fatální chyby v obraně po opakovaných ztrátách koncentrace, tak jak jsme je poznali i následně, tedy nejen v tomto severoportugalském městě. Prostě uplynulý měsíc příliš jasně vybarvil všechny naše slabiny. Defenzivní činnost týmu má tak velké trhliny, že ani stav 2-0 nedává hráčům, natož fanouškům pocit klidu pro dohrání utkání a pak jen náznak „deja vue“ v podobě obdržené branky nahlodá celý tým. Obrana hraje tak říkajíc „na štěstí“, tj., pokud se podaří ubránit, pak výborně, pokud ne…. . Týmu chybí v defenzivě disciplina, propracovanější systém bránění celým týmem, prostě skóre 13-11 za listopad hovoří za vše.

 

Pravým opakem naší obrany je útok, i když i zde se najdou nepochopitelné výpadky formy. Přesto si bezpochyby mnozí z nás povšimli určité změny. Tou změnou oproti loňské sezóně, ale i oproti předcházejícímu měsíci, jsou naši křídelníci. Samir Nasri i Andrei Arshavin se zejména v posledních zápasech prezentují ve vynikající formě. Obzvláště pak Samir, který v posledních 13 zápasech vstřelil 8 branek (i když v listopadu jen dvě) a k tomu přidal jednu asistenci. Ten druhý se zase v této sezóně rozhodl stát se nejlepším „nahrávačem“ v týmu, vždyť dosud asistoval při 8 gólech.

 

Právě mezi těmito hráči nám s DaemonAllburnem připadalo nejvhodnější hledat kandidáta na titul „hráče měsíce“ webu gunners.cz.

 

Již 3.prosince, když jsem se ptal DaemonAllburna mailem na jeho názor, neviděl jsem mnoho jiných alternativ … Ale k věci… já ať dělám co dělám, tak tam vidím Samira. Vrátil se nám k formě z předminulého roku. Loni, to bylo nijaké, v létě zranění, pozdní start do sezóny a pak se jen hledal, ať na křídle tak i ve formě. Letos je to úplně něco jiného. Žádné MS a tedy měsíční odpočinek, plná příprava a je to hned vidět.

 

Cesta Samira na vrchol začala již vlastně v létě, v tvrdé přípravě v BW a v úspěšných přípravných zápasech, což mi jistě těch 74 CZ&SK goonerů, co spolu se mnou viděli live Samirovu šou v Grazu, vrcholící nádhernou střelou přes zeď, potvrdí. Forma Nasriho v listopadu gradovala, což výborně popsal DaemonAllburn …Samir Nasri sa jednoducho musel stať hráčom mesiaca, lebo je pre Arsenal hráčom sezóny 2010/2011 v jej doterajšom priebehu. Za september bol hráčom mesiaca Jack Wilshere, pretože sa ohromne zlepšil a podával výkony hodné o 10 rokov staršieho rutinéra, v októbri to bol Lukasz Fabianski, lebo podával konečne výkony hodné jednotky v bráne Arsenalu, ale bol to Samir, kto obom vždy „dýchal na krk“ v našom pomyselnom rebríčku. A raz to už predsa muselo prísť…

 

DaemonaAllburna netrápí od začátku měsíce zuby jako mne a tak šel ve svých úvahách dál a dál. Zo Samira sa stal hviezdny záložník, ktorý potvrdzuje „proroctvá“, že bude novým Zidanom. Hoci sú to typovo pomerne odlišní hráči, oboch spája niečo, čo má len niekoľko futbalistov – genialita a schopnosť sám urobiť zápas (áno, narážam na už decembrový zápas s Fulhamom). Samir mal vždy dokonalé ovládanie lopty, v tejto disciplíne mu patrí miesto možno aj v prvej trojke na svete. Keď začne driblovať, je prakticky nezastaviteľný a neodstaviteľný od lopty. Obrancov dokáže povodiť ako na kolotoči, stačí si spomenúť na gól roka proti Portu. Keď k tomu pridáme vynikajúcu kopaciu techniku (ako príklad nech je gól proti Aston Ville), schopnosť prekvapiť obranu súpera prihrávkou (doteraz mám v pamäti jeho krásny oblúčik za obranu na Cesca minulú sezónu, keď Cescovi stačilo iba správne nastaviť nohu) a novoobjavenú priamočiarosť, dostávame obraz v súčasnosti najlepšieho záložníka Premier League.

 

Práve tá priamočiarosť, ktorá mu v nedávnej minulosti chýbala, je to, čo robí rozdiel medzi tým minuloročným Samirom, ktorý síce dokázal vodiť obrancov po ihrisku ako psov na prechádzke v parku, ale väčšinou efekt ďaleko prekonával efektivitu, a Samirom tohtoročným. Spolu s Arshavinom, ktorý podobne ako Samir znovu našiel sám seba po slabšej minulej sezóne, a neúnavným pracantom Chamakhom sa stali postrachom obrán súperov. Marouane dokáže vytvárať priestor pre bleskurýchle nájazdy dvoch krídel, z ktorých buď ťažia oni, alebo on sám. Dvojica Arshavin – Nasri mi stále viac začína pripomínať dvojicu Pires – Ljungberg, tiež sú extrémne nebezpeční, skvele pracujú s loptou, dokážu dať i pripraviť gól. Keby ešte sa aj ostatné súčasti tímu dokázali priblížiť partii zo sezóny 2003/04… Ale Samir môže prekonať všetkých záložníkov v histórii Arsenalu, má na to všetky schopnosti a predpoklady a najmä veľmi veľa času na zlepšovanie.

 

Možno veľa superlatívov, ale po takých výkonoch to ani inak nejde. A možno by sme mohli dodatočne poďakovať pánovi Domenechovi, súčasná Samirova forma je tak trochu (síce neúmyselne) aj jeho zásluha.

 

 

 

DaemonAllburn&Patrick