Blog : Dvacet z(a)tracených bodů …

Arsenal potřetí za sebou v lize remizoval. Boj o titul, pokud se o něm před sobotou dalo ještě uvažovat, se zkomplikoval. Někteří dokonce tvrdí, že je již po všem, chápu je, poslední tři zápasy se třemi body z devíti možných, jim dávají vlastně za pravdu.

Těch 20 bodů, o které jsme přišli v zápasech s týmy jako Sunderland, Newcastle, WBA, Tot*enham, Wigan, Blackburn a které jsme měli vyhrát, už asi nedoženeme. Pohled na tabulku by byl veselejší, na místo toho máme 7 bodů ztráty a sérii pravdy před sebou. Jestli se nám ještě nedávno zápasy s týmy jako Blackpool či WBA jevily zdrojem snadných tří bodů, po remízovém trojboji a s Almuniou v brance se série Blackpool, Liverpool, Tottenham, Bolton začínám trochu bát. Dříve jsme se mohli ještě utěšovat nadějí, že chyby v obraně vykompenzujeme v ofenzívě, ale od přestřelky v St James‘ Parku nám nějak zvlhnul střelný ligový prach.

Tři body z devíti a k tomu skóre 2-2, to snad není Arsenal, chtělo by se říct. Nemusím být velkým počtářem, abych si ujasnil, že takové výpadky v teoreticky lehčích zápasech nás vlastně stojí šance na titul. Co se to děje? Je to krize? Nebo jen chvilkový pád formy? Pokud ano, tak jestli ho ale nezastavíme hned příští neděli tak to bude znamenat, že nemáme právo ani myslet na titul a jen s pokorou dohrát sezónu. Protože tým, který vyhlašuje útok na ligový titul, si může samozřejmě dovolit krátkodobý výpadek, tak jako na podzim byla třeba minisérie remízy se Sunderlandem a porážky s WBA a Chelsea, ale nemůže ho doplňovat úlety jako v zápasech s Tot*enhamem, Newcastlem či Blackburnem. Chápu, že ne vždy se vše vydaří, ale speciálně těch 20 z(a)tracených bodů v zápasech se Sunderlandem, Newcastlem, WBA, Tot*enhamem, Wiganem a Blackburnem mi nedává spát. Protože jsme o ně přišli způsobem, který nám prostě není vlastní. Způsobem plným hloupých chyb, nedůsledností a nezájmem, ostatně viděli jsme to v reálu i tuto sobotu. Chápu, že zápas ovlivňuje řada faktorů, chápu, že se nám v některých případech prostě mohlo nedařit, ale právě počet těch z(a)tracených bodů v porovnání se ztrátou na vedoucí místo ukazuje, jak důležité to byly zápasy, o co se v nich hrálo a jak moc je tým podcenil.

Mnozí litovali, že jsme vypadli z Ligy Mistrů, nyní je však více než jasné, že týdenní oddych, který nám vypadnutí nadělilo, je naší poslední šancí k mobilizaci všech především duševních sil, jinak se můžeme pakovat na prázdniny a ještě se k tomu, tak jako loni, strachovat o účast v dalším ročníku Ligy Mistrů. Musí dojít ke změně, to je jasné již každému. Já osobně nejsem ten typ, co by hned křičel : „Musíme posílit, chybí nám hráči“, nebo oblíbené : „Wenger out!“, i když v posledních dnech začínám o smyslu prvního přemýšlet, tedy že by to chtělo do stojaté hráčské vody pustit pár dravých štik. A asi nejenom mladých. Prostě novou krev, nové návyky, zvyklosti, konkurenci, takovou malou transfůzi, třeba se náš problém jmenuje jenom „ponorková“ nemoc. V této sezóně nápad již zcela určitě nerealizovatelný, ale pro sezónu příští? Proč ne, myslím, že trvalý příchod takových hráčů jako je Lansbury, JET, Vela či Bartley by své věci určitě posloužil. A k těm mladým štikám bych možná přidal i dva zkušenější, již nyní je čím dál jasnější, že tomuto kroku se Boss v létě prostě nevyhne. Kauzu Fábregas za Wengera asi nevyřeším, ale zkušený záložník (i případně na Cescovo místo) a obránce, by Arsenalu do nového ligového ročníku asi určitě slušeli.

 

 

Patrick

(článek vyjadřuje osobní názor autora)