Pokud by si někdo nestranný a anglického fotbalu neznalý dal tu práci a prošel všechny prognózy, prohlédl si kurzy sázkových kanceláří a zběžně prošel komentáře fanoušků na webových serverech Premier League se věnujících, musel by nabýt dojmu, že si v neděli jedeme pro pořádný náklep. Chelsea letos vstoupila do sezóny parádně, v lize má na kontě pět vítězství a jednu remízu, skóre19:7 a jejich letní posila Diego Costa dává pomalu zapomenout na matné výkony na Mistrovství světa. Také Cesc Fabregas zatím po svém návratu ukazuje, že mu Premier League vyhovuje.
Aniž bych chtěl našeho soupeře hanět či podceňovat, dovolím si ukázat několik velkých ALE! v dosavadním průběhu sezóny. Tak nejprve k lize – Chelsea měla výborný los pro začátek sezóny, který ji umožnil dostat se do herní pohody. První dva zápasy s nováčky, potom trápící se Everton, který nejlepší letošní utkání letos odehrál zatím proti nám, doma dokázali přetlačit Swansea a na hřišti Citizens získali bod, ačkoliv domácí bylo rozhodně lepším týmem. V Lize mistrů doma nedokázali porazit Schalke, které přijelo v pozici snad šestnáctého týmu Bundesligy, na druhou stranu dokázali vybojovat tři body na hřišti Sportingu. Sečteno, podtrženo – Chelsea sice má výborné výsledky, ale zatím má výhodu, že hraje tak trochu „z kopce“.
Rozhodně tím nechci říct, že do zápasu s Chelsea můžeme jít nějak lehkovážně a čekat zázraky. Myslím, že letos v březnu nám Blues dali velmi důkladnou lekci v pokoře a protože podobnou lekci jsme dostali i od Liverpoolu a Citizens, dokázali jsme se snad již poučit. Zápas bude opět o setkání dvou zcela rozdílných fotbalových filozofií – Arsene Wenger chce hrát svůj styl a vnutit jej soupeři, často bohužel bez ohledu na výsledek, Jose Mourinho naopak podřizuje vše výsledku, často bohužel bez ohledu na styl.
Zápas bude řídit Martin Atkinson, asistenty budou Mullarkey a Child, čtvrtým rozhodčím Moss.
