Připravil jsem si pro Vás překlad jednoho článku z Arseblogu. Za případné chybky či překlepy se předem omlouvám. Enjoy…
Takže, máme za sebou 22 odehraných zápasů v Premier League a jsme na špici tabulky. Je to skvělé místo, ale zároveň přidává spoustu starostí.
Jste šťastní, že jste na prvním místě, ale tato radost je ohrožována strachem, že se před vás někdo dostane. Pro mě je to ale lepší než být pozadu a snažit se někoho dostihnout, být na čele ale také přináší extra tlak, se kterým se budeme muset vypořádat. Nicméně když vše zvážím, tak jsem docela rád za to, kde nyní jsme, a myslím, že jsou zde důvody, díky nimž se můžeme cítit relativně sebevědomě před závěrečnou částí sezóny.
Začneme s:
Petrem Čechem
Pamatuji si, když jsem minulé léto přemýšlel nad tím, zda jeden z dvojice Wojciech Szczesny a David Ospina hráli nějakou významnou roli při ztrátě bodů (s výjimkou nepovedeného dne v Southamptonu), jestli jsme tedy potřebovali opravdu nového gólmana.
Byla to opravdu hloupost, protože bez Čecha bychom nebyli na špici tabulky, takhle jednoduché to je. Lidé oprávněně poukazují na zákroky při remíze 0-0, které proti hráčům Stoke předvedl, ale pro mě jeho výkony šly ještě dál. Představte si kdysi Szczesnyho nebo Ospinovy špatné výkopy nebo když se při fyzickém kontaktu roztřepali jako chrastítka – tyto nejistoty se šíří skrze celý tým.
Zato Čech je vyrovnaný, klidný, sebejistý, silný a rozhodný. A takový je v podstatě celou sezónu – krom nešťastného úvodního dne. Také si myslím, že je velkým benefitem, že máme v týmu muže, který již dokázal projít celou cestu skrz Premier League, protože máme hráče, kteří již něco vyhráli, ale výzva v podobě ligového titulu je trochu jiná a on ještě bude hrát velkou roli.
Alexis se vrací zpět
Všichni jsme se strachovali ohledně Alexise a jeho únavy. Odehrál celou sezónu za Barcelonu, hrál na MS, připojil se k Arsenalu, odehrál většinu zápasů v úžasné debutové sezóně za náš klub, odjel na Copa America – kde prošli až do finále, které Chile nakonec vyhrálo – poté se vrátil do Londýna po zkrácené dovolené.
Předsezónní zranění hráčů, jako Danny Welbeck, Jack Wilshere a Tomáš Rosický, nedalo manažerovi možnost dát Alexisovi větší oddech – toto si bohužel vyžádalo jeho zapojení trochu dříve. Začal osmi zápasy bez vstřelené branky, poté jich však vstřelil 10 v 6 zápasech. Poté ale opět následoval půst v 6 (v 8 s dvěma mezinárodními) zápasech, pak vsítil dvě branky proti Dinamo Zagreb, poté jej to vše dostihlo a na jeho hamstringu to proti Norwichi zabrnkalo.
To bylo 29. listopadu, přes sedm týdnů zpátky. Pokud se vrátí proti Chelsea, bude to kompletní osmitýdenní pauza. A víte co, možná to není zas tak špatná věc, protože viditelně potřeboval nějaký odpočinek. Pokud jste hráč, tak dobrý a tak důležitý jako on, tak tento odpočinek přijde velmi těžko, pokud si to situace vyloženě nevyžádá a není to vynucené.
Dokonce když jste unavení, je pro manažera náročné vás vynechat, protože ví, jak důležitý jste. Nezapomínejme, že i sám Alexis, podle manažerova vlastního přiznání, bude aktivně chtít hrát i navzdory faktu, že si nese nějakou tu bolístku.
Pokud toto období mimo hru dovolí jeho hamstringu a dalším malým bolestem a namožením, které si se sebou nesl, aby byly vyřešeny, stejně tak aby získal čas na nabití těch jeho baterií, tak potom budeme mít hráče, který bude obrovským přínosem v této finální části sezóny. A to nezmiňuji fakt, že bude chtít dohnat vše, o co přišel a vše sobě i nám vynahradit.
Schopnost poradit si
Mnoho týmů si dokáže na omezenou dobu poradit bez jednoho nebo dvou důležitých hráčů. V našem případě jsme bez Alexise od 29. listopadu, Santi je mimo od stejného data a Francis Coquelin je out dokonce od 21. listopadu. To byl náš bodový lídr a první volba do středu zálohy po dobu 10 zápasů, ve kterých jsme prohráli pouze jeden, vyhráli sedm a remizovali ve dvou.
Pokud přidáte i fakt, že Welbeck, Wilshere a Rosický mají dohromady 0 (slovy nula) startů, tak se v zápasech předvedl relativně obdivuhodný malý počet hráčů. V některých případech byly výsledky lepší než předvedená hra, ale nakonec jsou to výsledky, které se počítají.
Všichni jsme viděli týmy Arsenalu hrát lepší fotbal než ten nynější, ale nakonec měli stejně méně bodů. Očividně mix skvělých výkonů a pozitivních výsledků je ideálním scénářem, ale pokud toto chybí, tak část výsledků je přece jen nejdůležitější, a to splňujeme. Manažer často vyzvedává charakter a psychickou sílu. Zažili jsme v této sezóně i špatné momenty, jako každý další tým, ale také jsme si prošli situacemi, kterými bychom zkrátka a jednoduše v minulých sezónách neprošli.
Mesut Ozil
Pokud sledujete zápasy Arsenalu pouze v sestřihu, tak možná neoceníte, jak dobrý tento Němec je. Slyšel jsem, jak lidi tvrdili, že je v zápasech až příliš často neviditelný na to, aby mohl být považován za opravdu skvělého hráče, ale otevřeně řečeno to je ta nejlínější a nejvíce otřepaná analýza, která na něj může být.
Občas mu jistí soupeři věnují tolik pozornosti, že pro něj může být těžké nějak se prosadit a mít nějaký vliv. Pokud hraje v týmu, kde chybí nějaký další klíčový tvořivý hráč, hráč, který by sdílel toto břímě a zaměstnával soupeře (tedy myšleno, že by se na Mesuta nemohli tolik soustředit), tak to pro něj může být velký boj.
Ale s prozatím 16 přihrávkami doposud je toto tvrzení, že často nejde vidět, velmi směšné. Jeho kreativita souvisí s tvrdou prací, která je buď úmyslně ignorována nebo podceňována. Nemůžete počítat s tím, že budete mít v PL prostor a čas bez toho, abyste na tom usilovně pracovali a pokud není jeho malátný styl pro některé dost dobrý, tak ať. Mohou dál žít a namáhat se ve svém klamu.
V posledních pár týdnech je to pro něj obtížnější, protože byl tak moc zaúkolován z důvodu absence Alexise a Cazorly. Mám takové podezření, že rozhodnutí nechat jej doma před zápasem se Stoke bylo jednak proto, aby si odpočinul při zápase, který by mu nemusel sedět, tak hlavně z důvodu, aby se osvěžil před tím domácím, který by mu sedět opravdu mohl.
Doufám, že tento benefit uvidíme v neděli a ještě i poté.
Zkušenosti
Rovnováha mezi zkušenostmi a mládím je vždycky trochu složitá, ale v tomto týmu Arsenalu vypadá, že je správná. Téměř každý z nich něco vyhrál, od FA Cupu ke Copa America až k Mistrovství světa a v Čechově případě docela dost z každého.
Dravé mládí v podobě hráčů, jako je Hector Bellerin a Joel Campbell je vyváženo Mertesackerem, Koscielnym, Monrealem, Čechem, Giroudem a Cazorlou, všichni jsou třicátníci (téměř). Ozil a Alexis hráli za dva největší kluby v Evropě. A dokonce někdo jako Mathieu Flamini, často vysmíván za něco, co není, hraje prozatím velmi dobře v tomto složitém období.
Je to sice nejisté, ale určitě budete doufat, že ve chvíli kdy se na nás začne opravdu vyvíjet tlak – a to začne – tak toto bude hrát roli.
Jako jsou na všechno pozitiva a negativa, tak jsou zde věci, které můžeme dělat lépe, a místa, ve kterých se můžeme zlepšit. Proti tomu nikdo nic nenamítá. Nicméně pro mě to vypadá tak, že máme všechny potřebné ingredience k tomu, abychom zvládli tuto výzvu o titul a nakonec, není to to, co jsme si všichni na začátku této sezóny přáli?
Tak a to je vše, těm co došli až sem, díky.
/arseblog.com/
