Arsenal FC v Bayern Mnichov
Osmifinále Champions League
Emirates Stadium I 7. března 2017
Po roce se na nás opět usmálo štěstí a se dvěma lístky na osmifinále Champions League v kapse jsme se mohli vydat na Emirates Stadium. Vzhledem k velmi nelichotivému výsledku prvního zápasu v Allianz aréně byla očekávání zřejmá. Patrně až na největší snílky asi málokdo z příznivců Gunners choval reálné naděje na postup. Nicméně všichni čekali odvážný fotbal, díky kterému by Kanonýři mohli alespoň do určité míry odčinit první zápas a v očích svých věrných získat zpět ztracený respekt.
Prvních deset minut se však nad Emirates Stadium vznášel přízrak dalšího debaklu. Bavorský tým pracoval jako neúprosná mašina a po většinu času držel Kanonýry zamčené na jejich vlastní polovině. Domácí se k míči dostávali pouze sporadicky, o kombinovaném přechodu na polovinu hostí ani nemluvě.
Naštěstí naši neztratili hlavu a postupně začali předvádět hru, kvůli které je jejich fanoušci přijeli podpořit. Obrana i nadále spolehlivě odrážela snahy o průniky zejména z pravé strany, kde neúnavně pracoval Robben, a hlavně záloha začala efektivně kombinovat díky Sanchezovi. Ten při absenci Özila plnil roli mozku a motoru celého týmu a díky němu se Arsenal mohl záhy zhluboka nadechnout a přebrat otěže zápasu do svých rukou.
Soustředěné úsilí přineslo první plod ve dvacáté minutě, kdy se Walcott prosmýkl na pravém hrotu kolem třech bavorských soupeřů a z velkého úhlu bombou k přední tyči nedal Neuerovi šanci. Paráda! Come on Gunners!! Do it!!! Světélko naděje na konci tunelu začalo mihotavě blikat…
Kanonýři udrželi báječnou fazónu až do konce první půle a v chytré kombinační hře pokračovali i na začátku půle druhé. Bohužel, skvěle rozjetá hra neměla dlouhého trvání. I když Gunners po většinu prvního a na začátku druhého poločasu prokazovali, že jsou schopni sehrát přinejmenším vyrovnanou partii s kterýmkoli týmem, po deseti minutách druhé půle přišel nečekaný zvrat. Cimrmanovská fáze očekávání přešla do fáze hlubokého zklamání.
A opět u toho byl Koscielny. Průnik Lewandovského v šestnáctce bohužel zastavil jen za cenu pokutového kopu. Co víc, Koscielny si vysloužil druhou žlutou kartu a musel předčasně do sprch. Bohužel, jeho absence na hřišti měla na obrannou hru Kanonýrů zcela devastující efekt – stejně jako v prvním zápase.
Obrana působila stále bezradnějším dojmem a útoky bavorského týmu jí projížděly asi tak lehce jako řezníkova sekera hroudou másla. Záložní řada se snažila pod taktovkou Sancheze držet prapor hrdosti vztyčený, ale marně. Při trojitém střídání byl Sanchez stažen a na jeho místo nastoupil Özil. Ten však zůstal až do konce zápasu téměř neviditelný a neměl šanci tým strhnout k závěrečnému vypětí. Prapor hrdosti upadl na trávník a nikdo už jej nedokázal zvednout.
Nemá cenu zde vypočítávat jednotlivé útoky Bayernu a popisovat situace předcházející dalším gólům do sítě Ospiny. Zastavit bych se chtěl snad u jedné věci. Je to náhoda, že v obou zápasech se obranná hra Arsenalu zlomila poté, co hřiště opustil Koscielny? Samozřejmě názory se mohou různit, osobně se nicméně obávám, že to náhoda nebyla.
Propad v kvalitě obranné fáze při jeho absenci byl v obou případech do očí bijící. Nešlo ani tak o to, že by obrana sem tam zaváhala, že by se tu a tam objevila skulina či se nepovedla nějaká přihrávka. Ve druhém poločase jsme měli bránu Ospiny přímo před očima a mohli jsme sledovat práci obrany téměř z detailu. Lehkost, s jakou Lewandosvki a spol. pronikali přes prakticky neexistující obranu k Ospinovi, byla dechberoucí. Důvod byl prostý – obrana přestala existovat.
Pokud je správná úvaha, že absence Koscielneho má za následek propad obranné fáze, klade se otázka: je možné, aby v týmu takových kvalit a s takovými ambicemi mohla obrana spočívat na jednom hráči? Jistě, můžeme vzpomenout zápas Německa s Brazílií na MS 2014, v němž chyběl Brazilcům Thiago Silva a díky nefungující obraně germáni nastříleli kanárkům šokujících 7 branek, ale je to dostatečná omluva?
Problém Koscielny je obávám se pouze jedním z těch viditelnějších. K dalším je nutno připočíst aktuální neshody Sancheze s vedením klubu (které se projevují i na herní ploše, popř. na střídačce, kam je Sanchez usazován), neschopnost vedení vynutit si disciplínu a nasazení u jinak mimořádného talentu Özila, a v neposlední řadě nespokojenost fanoušků s Arsenem Wengerem.
Arsenovi patří bezpochyby hluboká úcta a velký díky za to, co pro klub udělal a dělá. Možná však poslední dva zápasy s ChampL v plném světle odhalily nedostatky týmu, které bude třeba napravit. Zda pod vedením AW nebo někoho jiného, už ponechme na vedení klubu. Přejme mu však šťastné rozhodnutí.
