1. sraz – Pardubice 2005

Vlastně ani nevím, kdy přesně jsme se měli sejít v té nádražní restauraci v Pardubicích. Mně se zdálo ideální, kdybychom tam dorazili kolem půl druhé. A tak jsme se tedy s Dandim střetli v 11.00 u hlavního nádraží v Brně a zhruba o půl dvanácté se vlak konečně rozjel směrem do Prahy, tam jsme však samozřejmě neměli v úmyslu vystupovat. Po necelých 2 vyčerpávajících hodinách jsem spatřili ceduli „Pardubice hl. nádraží“, která nás donutila vystoupit. V hlavní nádražní hale jsme s Dandim společně vyslovili „Brno zdraví venkov“ a začali hledat tu zmiňovanou hospodu. Neúspěšně. Vylezli jsme ven, kde nás uvítal jakýsi Petr, který nám sdělil, že jsou všichni v restauraci, kam směřoval jeho prst. V duchu jsem si dával otázku, kdo to ten Petr byl, protože mi k žádné přezdívce z arsenal.wz.cz nepasoval a za celou dobu srazu jsem na to ani odpověď nedostal:-) Když jsme zahlédli houf chlapů v červeno-bilých dresech, automaticky jsme k němu zamířili. Abych se přiznal, byl jsem mírně v šoku. Poznal jsem vlastně jen Goonera, kterého jsem den předtím doprovázel z brněnského letiště na vlak do Bohumína a Dana, kterého jsem znal z fotky vyfocené v Londýně s Ondrem. Hodili jsme sicnu k ostatním Gooners a objednali pivko. Zanedlouho jsem si zařadil další osobu k přezdívce, a to když jsem zahlédl prefektně nachystanou prezentačku Princezny:-) Samozřejmě, že se pak každý každému představil a už jsme v tom neměli guláš. Takže já (Freddie), princezna, Dandi, Hans, Dan, Gooner, Michal, Olda
falkirk, jeden Pardubičák na jehož jméno si nevzpomenu, ale měl dres Ljungberga a Angličan. Chyběl už pouze strůjce webu matygol, který nestihl vlak a musel dorazit autem.

Z nádražní restaurace jsme se vydali směrem více do města, kde nás čekal fotbal Red Gooners proti Yellow Gooners. Hřiště se nacházelo mezi paneláky, na obou koncích byly branky bez sítí a po stranách lavičky a to hlavní, hospoda, byla hned vedle. Slunce pálilo, takže podmínky byly neúnosné. Po „napínavém“ boji nakonec zvítězili červeno-bílí a potrvdili tak, že doma je Arsenal neporazitelný:-) Žlutým pomáhal kamarád princezny, ale opět si nemohu vzpomenout na jméno, to bude tím horkem. Velice se povedla společná fotka žluto-červených Gooners, kde se totiž vešlo přesně 11 hráčů, včetně brankáře:-)

Po zápase měl již každý velkou chuť na škopka. Po osvěžení v místních „veřejných“ sprchách, přes které neustále proudili davy patnáctiletých Pardubaček, jsme pádili do té knajpy vedle hřiště. Byl tam fotbálek, kulečník, šipky. Princezna zorganizoval turnaj ve stolním fotbale, který nakonec vyhrál Dandi a já, ale především Dandi:-) Vytvořili jsme si velký stůl, u kterého jsme se naskládali a kde už poté s námi byl i Maty, takže jsme byli kompletní a mohli přejít k tématu „FANKLUB“. Maty dovezl nějaké materiály, které mu poslal AleFie a mohli jsme diskutovat. Jak už to bývá, debata o fanklubu trvala max. 10 minut:-) Pak už na řadu přišla Plzeň a také dobré jídlo. Půlka Gooners do sebe chálovala údajně výbornou pizzu, jenže když jsem si ji chtěl objednat i já, pinkl na mě s tím, že už nemá sýr, což doteď nechápu:-) Zvolil jsem tedy steak, který ale vše vynahradil.

Po celý večer/noc bylo hrozné dusno, opravdu na padnutí. Lilo z nás, přestože jsme jen seděli u píva. Poté jsme se přemístili na terasu. Michal chtěl omrknout vedlejší klub Ptačí klec, i když byl varován. Po pár minutách se vracel s tím, že tam bylo až moc chlapů a necítil se mezi nimi moc dobře:-) Padl návrh, že změníme působiště. Cestou z hospy šli kolem nás dva borci s džbánem piva. Někdo z nás vykřikl, že má žízeň, tak ať mu dají napít. Ti ale odmítli s tím, že to je pro někoho jiného. Nechali jsem je jít. MIchal pak na ně akorát zařval „Baník pi*o“ a Dandi nedokázal pochopit, proč zrovna Baník:-) Zalezli jsme do prvního nonstopu, na který jsme narazili. V televizi zrovna dávali Robina van Persieho v akci a to hned třikrát:-) U piva někdo dostal hlad a chtěl guláš, další chtěl dršťkovou, jiní zase polívku s játrovými knedlíčky nebo co:-) Zavolali jsme si pinklicu a požádali postupně o všechny jídla. Ta ale s úsměvem odpověděla, že mají jen bagety (2 druhy). Tak se hladoví museli smířit se suchou bagetou. Asi po hodině do podniku vešel místní štamgast. Zjistili jsme, že asi zapomněl mluvit. Ptali jsme se jej, zda fandí Arsenalu. Řekl :“Mhhmmmuuuggghh“. Nevěděl, která bije. S Dandim jsme mu namluvili, že jsme hráči AFC, že bereme pohádkové platy apod. A Pepa odvětil slovy „Ughh Neeeh mrhh“. Asi byl v šoku:-) Když jsme se chystali odejít a vydat se do centra, Dan, Gooner a Maty už byli připraveni nás opustit. Rozloučili jsme se a potom také vystoupili z té bagetárny. Proti nám šli naše první oběti. Se zvýšeným hlasem nám sdělili, že podporují Chelsea. Jeden z nich si nedal říct a pořád nechtěl přiznat, že Arsenal je lepší, a tak jsme ho jednoduše obklíčili a chudák nemohl nic dělat. Nakonec vyměkl a náš val se roztrhl a borec si konečně mohl vypít svého půllitra. Dokázali jsme, že jsme slušní a nekonfliktní fans:-)


Princezna nás zavedl do města. Jen, co jsme minuli zimní stadion Perníkářů, potkali jsme další oběť. Byl jím přiožralý cyklista. Na otázku, jestli fandí Arsenalu reagoval s tím, že mu to nic neříká a že se spíš zajímá o taoismus:-) I tak mu ale Hans daroval fotku všech Kanonýrů i s realizačním týmem + podpisy všech hráčů „áčka“. Cyklista slíbil, že se na to ráno mrkne a vážně bude o fandění Arsenalu uvažovat. Prý byl ohromen tím, jak ho zastavila taková banda fanatiků:-) V tu chvíli nám ale došlo, že je nás nějak málo. Hlavní organizátor a jediný znalec města zmizel. Ale ztratil se také Michal, který nebyl úplně střízlivý a tak jsme o něj měli „strach“. Prolezli jsme pár podniků, ale bez úspěchu. Hans mu zkoušel volat, jenže ne a ne se dovolat. Tak jsme to vzdali a vlezli do nějakého nonstopu, to už jsme byli jen já, Dandi, Olda, Hans a falkirk. Ovšem to, co nás čekalo tam, považuji za vrchol srazu. Po objednání piva jsme zjistili, že nás pinklica nechce se sklem pustit ven, a tak jsme zasedli. Vedle nás byla docela povedná rodinka, která si jen tak zašla zapařit do nonstopu. Otec, Roman, toho nejspíš dal požehnaně a zařezával. Pinklica ho několikrát napomínala, že tady se spát prostě nebude. Ten ji ale ignoroval. Matka neustále buzerovala děcka (šlo pravděpodobně o nějaké pěstouny). Syn, který nám stále tvrdil, že je profesionální fotograf, nás několikrát vyblejskl. Chtěl nám poslat fotky na e-mail, a tak jsme mu dali princeznův mail. Asi zapomněl, nedivím se. V koutu seděl také povedený pár, nějaký místní týpek s (podle mě) nezletilou přítelkyní. Nejlepší bylo, když se mě ten borec zeptal, proč fandím Lucemburku:-) Měl jsem na sobě dres Ljungberga a on z boku viděl asi jen pár písmen a odvodil si z toho jméno „Lucemburg“. Ve smíchu jsem vyslovil „Cože?“. A on že je prý Lucemburk v Německu. nakonec z něj vyšlo, že fotbal nesleduje, takže bylo vše pochopeno:-) A co teprve Roman. Ožralá rodina už ho budila, že už je čas jít. Po několika minutovém buzení se Roman zvedl a doputoval ven, kde rozházel poskládané židle. Pinklica s místním bouchačem vyšli ven a Roman mohl být rád, že dostal do huby. Když byl otázán, proč to udělal, odpověděl, že to má rád, že nechápe, proč se do něj navážejí, když jim to pak pěkně uklidí:-) Jenže ten by toho nebyl schopen. A to ho ten nabušenec radši vyhodil a Roman si to namířil úplně jinou cestou než zbytek jeho povedené rodiny:-)

V 5 hodin ráno už jsme také šli. Někteří na vlak (Olda, Hans, falkirk) a já s Dandim jsme se šli na chvíli prospat na hotel, který jsme měli zaplacený a kde nás čekal spící a ztracený Michal. Za 3 hodiny jsme já a Dandi museli na vlak, a tak to byl docela fofr. Michalovi jel o něco později.

První sraz Arsenal supporters byl skvělý, zúčastnění potrvdí. Sešel se nás dobrý počet, přestože to mohlo být ještě lepší, ale to se na dalším setkání CZ & SK Gooners napraví.