Filosofie Arsene Wengera, abychom použili jeho vlastní slova, je hrát s povolenou ruční brzdou. Ani na Chelsea to nezměnil. Brzdy úplně zrušil a naplno pustil svůj tým dolů z opravdu strmého kopce.
Wengerův jasný přístup byl vytvořen už podle jeho vyjádření, že jediné co Arsenal na Stamford Bridge zajímá je vítězství, ne pouze udržet se na dostřel první čtyřce, ale také potvrdit, že zlepšení jeho týmu je doopravdy opodstatněné.
Wengerův protějšek z Chelsea Andre Villas-Boas měl taktéž v úmyslu nechat opatrnost stranou, což také vedlo k vítězství Arsenalu 5:3. Vyšel z toho prostě další historický zápas, ve kterém nebyl nejlepší formou obrany útok, ale ve kterém byl útok jedinou formou obrany.
Naštěstí pro Wengera byl mužem, který řídil celý zápas, výjimečný Robin van Persie. Ten tak potvrdil, že je v klubu druhým nejdůležitějším mužem, hned po manažerovi samotném.
Budoucnost Robina van Persieho je takovým druhým příběhem, který překrývá snaha Arsene Wengera přebudovat po odchodu Cesca Fabregase a Samira Nasriho svůj tým. Klub ale ve čtvrtek uvedl, že již začal vyjednávat o novém kontraktu.
Wenger je, i přes podobná prohlášení o optimismu ohledně Samira Nasriho, který se rozhodl, že je Manchester City ambicióznější než Arsenal, přesvědčený, že Van Persie nenabere podobnou cestu z Emirates.
Když byl Wenger dotázán na kontrakt Van Persieho v odlesku jeho úžasného hattricku, kterým si už letos zajistil pohádkových 28 gólů v sedmadvaceti zápasech v Premier League, z čehož osm pomohlo Arsenalu k devíti výhrám, řekl pouze: “Není co dodávat.“
To možná nebude tak úplně pravda. Arsenal totiž bude muset nejspíš ještě něco navíc do nového kontraktu přidat, protože po výkonu tohoto kalibru přibude i počet obdivovatelů tohoto střelce.
On byl tím symbolem výkonu Arsenalu, což jen podpořili Wengerova slova o náladě v jeho týmu. Theo Walcott, kterého pozoroval i kouč anglické reprezentace Fabio Capello, nebyl svým výkonem za Van Persiem daleko. Ten vytvářel šance a podařilo se mu také jeden gól vstřelit.
To pouze ilustruje potřebu, aby Wenger Van Persieho udržel. Wenger může správně poukázat na úžasně slibné hráče jako je Aaron Ramsey a momentálně zraněný Jack Wilshere, ale Van Persieho branky a jeho cena je snadno zkalkulovatelná a bavit se o tom je momentálně docela zbytečné.
Wenger se po počátečních turbulencích snaží svůj tým dát dohromady, ale největší týmová vzpruha by mohla být ta, že se podaří udržet Robina Van Persieho. A je potřeba to vyřešil velmi rychle, protože případ s Nasrim už ukázal, jak je nebezpečné, nechat kontrakt pelášit směrem k vypršení.
Pokud tedy Arsenal opravdu ještě s Van Persiem o kontraktu nevyjednává, tak by tedy rozhodně měl. A ihned.
Toto byl opravdu zápas, který se vymknul kontrole a z kterého se vám od první minuty zamotala hlava. Přiřadil se k takovým zápasům jako prohra Arsenalu 8:2 s Manchesterem United nebo pozdější prohra šampióna 6:1 s Manchesterem City.
Nikdo si není doopravdy jistý, co se to v té Premier League letos děje, ale ti, kteří milují góly, si jistě stěžovat nebudou. Na západě Londýna jsme prostě prožili další fotbalový svátek.
Van Persie už jen dokončil výborně promyšlenou spolupráci Ramseyho a Gervinha. Tímto gólem Arsenal smazal vedení, které zajistil Chelsea Frank Lampard. John Terry však i tak vrátil domácí těsně před přestávkou do vedení.
Andre Santos jako obránce dlouhým sprintem naběhl a prokázal své útočné kvality, když opět zápas vyrovnal. Poté Walcott chytře využil svého zaklopýtnutí a silnou střelou uklidil míč vedle nejistého Petra Čecha.
Branka Juana Maty z pětadvaceti yardů, při kterém Arsenal oprávněně reklamoval faul Lukaka na Santose, připravila opravdu strhující závěr. Osud si připravil opravdu krutou chvilku pro kapitána Chelsea Johna Terryho.
Terry byl v centru pozornosti celý týden, když byl obviněn, že rasově urazil Antona Ferdinanda z QPR, které ale sám vehementně popřel. Pokud tedy doufal, že se mu na Stamford Bridge nějak uleví, tak se mýlil.
Vypadal celý takový rozhozený a vrchol jeho mizérie nastal v pětaosmdesáté minutě, když podklouzl při pokusu dostihnout přihrávku Florenta Maloudy a dostal se do přímého kontaktu s trávníkem. Jeho zaváhání využil Robin Van Persie a ukázal své kvality, když se ladně obtočil kolem Čecha a uklidil míč do odkryté branky.
A když dokonce i takový arci-puritán, jako je Wenger, přistoupil v nastaveném čase k obranému přístupu, tak protiútoky Arsenalu vyšly tak dokonale, že Van Persie tvrdou střelou završil svůj hattrick, který tak nějak vybízí ke srovnání s hattrickem Sira Geoffa Hursta ve finále mistrovství světa v roce 1966.
Radost Arsene Wengera, Arsenalu a jeho fanoušků byla absolutně zasloužená a byla oslavována ve stylu velkolepého vítězství, o kterém si Gunners myslí, že takové opravdu je. Štěstěna preferovala jejich odvážný útočný styl, a proto se Arsenal stal prvním týmem od prosince 1989, který na půdě Chelsea vstřelil pět branek. V roce 1989 se to povedlo Liverpoolu. To je chvályhodný výkon.
Mohlo by se zdát, že je nyní ve světě Arsenalu vše v pořádku. Úžasný útok ale narušují obranné chyby. Per Mertesacker byl opravdu nemotorný a nejistý Santos vypadal, že na pozici levého obránce není dostatečně dovednostně vybaven.
Tady by měl Wenger zasáhnout. Thomas Vermaelen je opět fit a Laurent Koscielny byl opravdu spolehlivou osobou mezi všemi těmi obrannými hrůzami obou týmů. Nebylo by to žádné překvapení, kdyby se na Mertesackera nedostalo, pokud Wenger usoudí, že Vermaelen už na pozici středního obránce může předvádět své nejlepší výkony.
Arsenal nyní získá sebevědomí, ne jen z této výhry, které se na takové půdě nedosahuje snadno, ale hlavně z toho, že se vrací do dosahu big four, což musí být letos v Premier League jejich reálný cíl.
Pro Villase-Boase toto byla opravdu zkouška, ze které vystřízliví, a je to také druhá ligová porážka. Vyjádřil se, že byl hrdý na herní styl svého týmu, ale znělo to pouze jako další nepřesvědčivé bránění Chelsea. Takového, které vídáme už devět ligových zápasu bez čistého konta.
Měl pravdu ve své analýze zahozených šancích na začátku utkání, ale to samé zahodili také Gervinho nebo Van Persie, a skončilo to pro ně úžasně. Chaotický zápas měl svého vítěze. Takového, který si ho zasloužil.
/Blog Phila McNultyho,BBC.co.uk/
