Je to pouze takříkajíc několik málo hodin, co jsme si jistě se zájmem mnozí přečetli článek od krtek.olc o tom, co jemu přinesla právě skončená sezóna dalšího ročníku Premier league.
Nebyla to jen a pouze sonda do jeho zážitků, ale i malé přiblížení toho, jak se stal fanouškem Arsenalu, co už s ním zažil a také jak se dostal k práci na webu gunners.cz. I mě se tento jeho příspěvek moc líbil a v komentu pod ním, jsem se tak trochu zamýšlel nad sebou a zároveň se mu snažil sdělit, že mám veliký respekt k jeho pohledu a všeobecnému názoru. K mému celkem velkému údivu jsem pak následně mezi dalšími komenty našel i ten od Pulce, kde mě jednoznačně vyzíval, abych i já připojil svůj názor na právě skončenou sezónu. Kdo viděl dle mého názoru jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů všech dob s názvem Počátek, ten si jistě vzpomene, že když jednou někomu zasejete semínko myšlenky do hlavy, ta začne růst a není úniku. A tak jsem tu i já se „svým pohledem“.
Jako to udělal krtek.olc i já bych rád začátku využil k tomu, abych několika větami přiblížil začátek svojí teď už zdá se životní pouti s Arsenalem. Možná jsem to tu již kdysi psal, tak alespoň malé připomenutí. K Arsenalu mě jednoznačně přivedl Tomáš Rosický. Bylo to na podzim roku 2006, kdy jsem začal častěji sledovat Arsenal v Lize mistrů a byl nadšen právě jeho hrou, potažmo hrou celého mužstva. Jelikož již předtím jsem se věnoval příjmu satelitní TV netrvalo dlouho a již Vánoce 2006 jsem trávil s anglickou PL v obýváku. Tehdy se mi otevřel svět této soutěže a já bych takto na dálku chtěl Tomášovi poděkovat, co všechno jsem od té doby díky němu mohl zažít. Tehdy se za mě stal doslova maniak a trvá to dodnes, s dvěma až třemi shlédnutými zápasy za kolo. Odtud pramení tedy můj zájem o anglickou ligu jako celek. Celek v jehož čele ale stojí Arsenal. Proto mě někteří asi posílají fandit Slípkám, Sirovi nebo ropákům. Stejně tak můžu jít i k Chalupářům, Jezdcům, Labutím nebo třeba do Černýho močálu. Všude tam ale i jinde jsem si už užil parádní fotbalové zážitky. Na počátku všeho ale byl Arsenal a k němu moje fotbalové srdce jednoznačně přirostlo. Obzvlášť poté, co přišla sezóna 07/08 a s ní koncerty hvězdné zálohy a tehdy ještě hráče Gunners Adebayora. Bohužel, zraněním Eduarda se zmařily titulové ambice a zbytek sezóny už to nebylo ono. Někdy se mi zdá, jakoby se právě tehdy kormidlo Arsenalu otočilo tím nesprávným směrem a výkony týmu začaly nabírat ne právě ideální směr. Jako by se zlomilo něco, co sice dokáže znovu srůst, ale už to nebude jako dřív.
Tak prošlo několik sezón a těžko hodnotit tu letošních bez kontextu těch minulých. Ona totiž nespadla s Marsu. Je to jenom další korálek na stále stejné niti. Akorát ta nit je čím dál tím víc tlustší nebo dírka v korálku užší. Také je potřeba si říct, co vlastně hodnotíme. Arsenal není jak všichni víme parta kluků z Horní Dolní. Je to kolos, ve kterém se snoubí fotbal s ekonomikou. Korálky a nit. A zde je možná potřeba hledat jeden z důvodů, jak už psal i krtek.olc, proč jsou názory fanoušků jednoho klubu někdy tak odlišné. Někdo totiž může preferovat ekonomiku, jiný fotbal. Neberte mě prosím za slovo, jistě do toho vstupují ještě i jiné faktory. Jedno je však jisté. Nikdo z nás není tím, kdo ty korálky navléká. Tím je vedení Arsenalu v mých očích reprezentované panem managerem. A bohužel v optice celé Premier league, tak jak již jí roky sleduji, mu to jde čím dál tím hůř.
Těžko směřovat odpovědnost za letní přestupovou blamáž někam jinam než na jeho osobu. Odchody klíčových hráčů a podivné tanečky okolo byly jenom vyústěním nedůvěryhodnosti, kterou jsem k panu Wengerovi pojal už dříve. Já prostě nedokážu akceptovat, že fotbalový klub se takovýmto způsobem chová k vlastním fanouškům. Můžeme spekulovat čí je to vina, ale mlžení a kolovrátkových odpovědí už jsme si užili až až. Zcela v duch této „aféry“ se pak nesl i začátek ligy. Myslím, že mnozí z nás už ani nevěděli jestli plakat nebo se tomu smát. Obzvlášť na výprask na Old Trafford asi jen tak nezapomeneme. Pak naštěstí přišlo zlepšení a Arsenal se začal pomalinku vzdalovat sestupovým vodám. Nechci tady nějak sáhodlouze vzpomínat jednotlivé zápasy a vlastní průběh sezóny. To stejně časem vyprchá. Pamatovat si ale budu excelentní sezónu RvP. Asi mě za to bude hodně fanoušku kamenovat, ale já bych stejně tak rád, jako góly Robina viděl i průběh sezóny bez něho. Nedělám si valné iluze. Nyní se vyrojila spousta titulků, že to Wenger zase dokázal a jakej je pašák. Já říkám není. Tak nehorázný risk, který předvedl tím, že vše vsadil na jednu kartu je pro mě nepředstavitelný. Tohle není ruleta v casinu za jeho peníze, tohle je Arsenal FC a jeho pověst, kterou svým počínáním mohl nehorázně ohrozit.
Pokud bych si měl tuto sezónu ještě s něčím spojit jsou to dvě jména. Aaron Ramsey a Tomáš Rosický. Právě tato dvojice je pro mě absurdním vyvrcholením těch předchozích roků, kdy náš pan manager budoval mužstvo z mladíčků a pohrdal fotbalovou zkušeností. Je opravdu asi světovým unikátem, že fotbalový učedník pobíhá po hřišti a mistr ho sleduje z lavičky. K tomu nemám slov. Snad už se na to oblíbený fotbalový pánbůh Pavla Čapka na jaře nemohl dívat a zařídil to po svém (a spolu s WBA postrčil Arsenal do LM). Sečteno a podtrženo, vybudování fotbalového mužstva z nadějných mladíků, kteří měli přebrat vládu skončilo krachem. Nebyl to náhodou jeden z cílů, které nám před lety pan Wenger sliboval?
Moje „oblíbená“ disciplína a to Arséne Wenger a taktika mužstva si letos opět přišla na své. Je to snad již roky, kdy jsem na těchto stránkách naříkal, že Arsenal nemá žádný plán „B“. Žádnou variantu své hry, která by mu pomohla překonat papírově slabší mužstva, která se zuby nehty brání. Kolikrát jsem se rozčiloval u televize, když jsem sledoval chudáka RvP v obležení pěti statných obránců a nikde nikdo. Jen míče přilétávající a jako od zdi se odrážející zpět. Kolik bodů poztrácel v takových to zápasech Arsenal se mi ani nechce počítat. Prostě my si hrajeme své a je jedno jestli proti nám stojí Barnsley nebo Chelsea. Rok co rok stejné, rok co rok ve finále neúspěšné. Pro mě nepochopitelné. Toto a právě toto je tím hlavním důvodem, proč jsem tolikrát marně volal po odchodu managera. Na jeho místo by měl přijít člověk, který bude mít schopnost tvořit taktiku. Porazí protivníka ne silou, ale fotbalovou chytrostí. Nebude slepě lpět na svých stereotypech, nebude protlačovat hráče, kteří si to z různých důvodů nezaslouží. A v neposlední řadě vnese do týmu jiného ducha. Ducha bojovnosti a schopnosti porvat se o úspěch. To je ale zdá se hudba budoucnosti, protože v současném Arsenalu je kladen důraz na ekonomickou stránku věci. A to i přes všechny ty povídačky za poslední roky o možnostech investic atd. Jedno je totiž jisté, pan Wenger umí držet kasu a to je to oč tu běží.
Chtěl bych se rozepsat i o nějakých pozitivech, ale moc jich nevidím. Určitě se zmenšila částka dluhu, která Arsenal FC zatěžuje. To je jistě přijemná zpráva. Pro mě, co by televizního fotbalového diváka, ale ne uplně zajímavá. V kontextu budoucnosti je to asi správné, ale vliv na kvalitu současného fotbalu v podání Arsenalu je pramalý. Větší vliv měl nákup Artety, jehož jsem spolu Mertesackerem považoval na začátku za ono pověstné bazarové zboží. V optice jarních výkonů musím toto tvrzení poopravit a přiznat, že jeho nákup nebyl tak uplně špatný tah a jeho přínos se naplno prokázal i jeho absencí v závěrečných kolech. Asi jsem příliš náročný fanoušek, který od svého týmu očekává kvalitní podívanou a dech beroucí akce. Chápu, že to ne vždy jde, ale těch záblesků geniality bylo z mého pohledu za tuto sezónu celkem poskrovnu. Kdyby to bylo alespoň upřednostněním taktiky v zájmu ukořistění potřebných bodů, pak bych asi nic nenamítal. Samozřejmě bychom mohli diskutovat o výkonech jednotlivých hráčů, které jistě v určitých časových obdobích nebyly špatné, ale fotbal je kolektivní sport a počítá se celkový dojem. A ten mě oslovil až v několika jarních zápasech, kdy se konečně na hřiště dostal Tomáš Rosický a mohl předvést, že rozhodně nepatří do starého železa. Za těch několik zápasů jsem strašně rád a budu si je pamatovat.
Když si to tak po sobě pročítám je nad slunce jasnější, že pan Wenger mi leží dost v žaludku. Nejsem zastáncem jednoduchých a radikálních řešení a proto si ani nemyslím, že odchod Wengera z pozice managera by vyřešil na 100% všechny problémy, ale některé rozhodně ano. Letošní sezóna mě naprosto přesvědčila, že směr, kterým už se řadu let Arsenal ubírá není nahoru, ale spíš dolu. Po fotbalové – korálkové stránce rozhodně. Je to cesta veřejně proklamovaných malých ambicí a plácání se po ramenou poté, co jsme vybředli z bláta, kam jsme vlastní vinou zapadli. Už jenom to posté omleté podívejte jak jsme úspěšní, patnáct let po sobě hrajeme LM. Co třeba se zas jednou pokusit dojít aspoň do finále. Ne, nám to stačí takhle. Hlavní je, že jsme se kvalifikovali. Proč asi? Hmota opět zvítězila nad duchem. Šance na změnu tu byla. Bohužel (nebo bohudík ?) byla potlačena šedí průměrnosti a genialitou RvP. To je absurdita. Tohle není budoucnost, kterou bych chtěl v Arsenalu vidět. Chtěl bych ucítit svěží vítr, vyváženost mládí a zkušeností, bojovnosti a taktiky, hráčů, které si můžeme dovolit a které prostě mít musíme, abychom mohli bojovat o mety nejvyšší. Těch, kteří budou dřít pro tým do puknutí srdce a těch co nás budou bavit góly. Chtěl bych si zase užívat to fotbalové opojení jako v mojí „první“ sezóně s Arsenalem. Úspěch se pak určitě dostaví sám. To bych si přál..
No a na závěr, pokud se vše zadařilo a tento článek uvádí fotka z našeho obýváku, pak vězte, že je z jarního derby s Chelsea včetně „away sektoru“ mého synovce.
/Vladimír/
(blog vyjadřuje osobní názory autora a nebyl redakčně upravován)
