Bylo to těžké rozhodování, zda vůbec zápas sledovat, ano, i takové myšlenky mě napadly, snad jen podruhé ve fanouškovské kariéře. Nakonec však zvítězila setrvačnost a taky chuť vidět live všechny zápasy prostřednictvím konference německého Sky Sportu. A nelitoval jsem.
Ten týden od vítězství nad Udinese doma nebyl vůbec jednoduchý. Liverpool si nás vychutnal, pak odchod Samira a všechny ty novinářské řeči okolo týmu a Bosse, to stálo hodně nervů a sil. Ale k zápasu… určitě se shodneme, že to nebyl náš Arsenal, který chceme vidět každý týden. Chyby v obraně, neproduktivita v útoku, vše jako v předchozích zápasech. Naštěstí ale ne po celý zápas.
Co mě zaujalo… ačkoliv jsme hráli s torzem, překvapil mě tým schopností ustát ten ohromný mediální a psychický tlak. Vlastně i teplotní, protože v době zápasu bylo údajně k 30 stupňům. Pochvala trenérům, že tým dobře připravili a dobře zápasem provedli. Pochvala pak především Wojciechovi. I když jsem se při hlavičce di Nataleho divil, že Wojta zmrzl, po jasně vychytané penaltě, která nás mohla srazit na kolena, si troufám napsat, že Arsenal má nového hrdinu. To byl jednoduše zlom v zápase. Myslím, že Wojciech vytřel všem pochybovačům naposledy zrak a že máme vyřešenou pozici brankářské jedničky, a doufám, že nadlouho. Tedy pokud management klubu neudělá podobnou chybu s prodloužením smlouvy, jako v případě Samira. Wojciech má před sebou myslím ještě dvouapůl letý kontrakt a Arséne by si měl s naší třináctkou sednout ještě v letadle do Londýna a nabídnout mu prodloužení smlouvy o minimálně 5 let. Pro mě určitě MoTm, protože nebýt především jeho, minula nás tučná prémie za postup do skupiny a dnes odpoledne jsme mohli jiným jen tiše závidět.
Zaujal mě Gervinho, nejen akcí po levé straně s chytrou nahrávkou Robinovi na gól. Nedá se ani nevzpomenout Theo, který utišil naše duše překrásným gólem po skvělé kombinaci se Sagnou. Překvapil mě vůbec i začátek utkání, asi nikdo nepředpokládal, že kanonýři budou hned v úvodu dominovat. Domácí zaparkovali na vlastní půlce autobus a dali tak vyniknout Gervinhovi a jeho technickým kousků, kdy po jeho akci netrefil tutovku Theo a následně Robin. Ale přesto, že jsme kontrolovali hru, domácí se osmělovali a jejich kontry s dlouhými přihrávkami nám začaly dělat problémy. Ty měl především Johan a tak se di Natale na něj soustředil, což se mu ve výsledku i vyplatilo. Právě Djourou byl zodpovědný za nepokrytí útočníka domácích a stav dvojzápasu se tak před poločasem vyrovnal.
O přestávce udělal Boss to, na co nejsme příliš zvyklí. Žádná 65. minuta a čitelné střídání. Wenger stáhnul Frimponga a nahradil ho Rosickým. Spolu s chycenou penaltou to byl vlastně druhý rozhodující moment zápasu. Tomáš měl bezpochyby podpořit zejména útok, ale nemohli jsme si nevšimnout, že po žluté Songa mu výrazně odlehčil i v obranné fázi. Hrál skvěle a spolu s Aaronem dokonale ovládli střed pole, což výrazně ovlivnilo celkový vývoj zápasu. Ramsey vedle Tomáše ožil, myslím, že mu výrazně přidal fakt, že už nebyl jediným zodpovědným za kreativitu dopředu. Tomáš to od něj přebral a zhostil se úkolu na výbornou.
Jistě jsme si všichni všimli výborné spolupráce Gervinha s Robinem, a to nejen pro vyrovnávací brance. Jako kdyby na nás dýchly předsezónní zápasy. Náš kapitán se nemusel ve druhé půli již tak vracet do středu hřiště a vypomáhat záloze a konečně se mohl „usadit“ tam, kde je nejvíc zapotřebí, tedy v pokutovém území. Nevyzvednout nelze ani výkon Vermaelena, který vedle chybujících Djourou a Jenkonsona vynikl. Prim zaslouží jednoznačně Sagna, který na nezvyklém postu ukázal, že jeho srdce hoří pro Arsenal. Taková bojovnost nám skutečně chybí. A nahrávka na pečetící druhý gól byla již jen tou třešničkou na dortu, včetně nádherné a upřímné radosti s Theem. Něco podobného jsem dlouho neviděl a pro zmučenou duši kanonýra to byl skutečný elexír.
Postoupili jsme po nervech, jejichž jsme sami příčinou. Fatální výpadek v posledních 5 ligových zápasech minulé sezóny nás stál mnoho sil v úvodu sezóny nové, sil, které budou chybět. Z takového scénáře se možná může radovat klubový pokladník či ortodoxní nervák, vyžívající se ve fotbalových dramatech. Normální fanoušek by si dvojzápas s Udinese určitě rád odpustil. Nu což, stalo se.
Dnes nás budou losovat z prvního koše, zaplaťpánbůh. Po potupné kvalifikaci alespoň nějaká morální vzpruha. A také věc prestiže. Účast v „druhé“ Evropě by byla pro náš klub degradující. Včerejší vítězství nás určitě posílí, stmelí, nováčci si i přes chyby začnou věřit, ostatní uvěří, že je možné Cesca a Samira nahradit. I když by jim v tom měl management klubu pomoci, především posilou. Byť by měla za cíl jen rozmělnění počtu zápasů, které naše hráče v tomto roce čekají. Snad i vedení klubu s posilami čekalo na postup do Ligy Mistrů, snad na postup Arsenalu čekali i adepti našeho dresu, kteří se chtějí prezentovat v této milionářské soutěži. Uvidíme, zbývá 6 dní…
Patrick
