Marouane Chamakh má množství, pro fotbalistu neobvyklých schopností. Je dobrý ve čtení tabulek, skvělý v matematice a také solidní číšník.
Když je doma ve Francii pomáhá v bratrově salonu obsluhovat hosty.
„Když jsem hrál v Brodeaux, opravdu jsem si užíval být součástí rodiny, a rád jsem pomáhal svému malému bratrovi Yassinovi, kdykoliv to šlo. Je to docela zábava.“
Stejně tak dobře dnes mohl sedět v kanceláři a dělat bratrovi účetnictví. Chamakh studoval tvrdě, a předtím než se začal věnovat výhradně fotbalu, získal bakalářský titul z účetnictví.
„Jsem dobrý v tabulkách“ řekl „matematika, účetnictví, to jsou věci, které mi šly samy od sebe. Považoval jsem účetnictví za docela zajímavé, pravděpodobně proto, že mi šla matematika. Byl to jeden z předmětů, do kterého jsem se nemusel moc učit, protože jsem si to pamatoval už z hodin.“
Hned po prvním interview po příchodu do Arsenalu, se rychle ukázalo, proč jej Arsene Wenger přivedl. Předně ukázal, že je talentovaný útočník, a to ve velmi krátké době, během které na Emirates Stadium vstřelil 3 branky.
Ale Wenger také velmi dbá na povaze a charakteru, a tento chlapec se ukázal jako velmi milý a pracovitý hráč, obzvláště ve srovnání s někým tak bouřlivým jako Adebayor.
Již od mladých let byl Chamakh tipován k budoucímu úspěchu. V prvním klubu, který byl blízko jeho města Aiguillonu, mu trenér mládeže dal přezdívku „Pan George“. „Podle George Weaha, protože jsem obvykle skóroval 4, nebo 5 branek v každém zápase“ řekl Chamakh.
Ale Chamakh je „produkt“ skromných Marockých rodičů a nikdy tyto úspěchy nebrál příliš vážně.
„Hodně času a úsilí jsem vkládal do studia, protože jsem je nechtěl, kvůli svému fotbalu, zanedbávat.“ K interview si vzal tlumočníka a odpovídal francouzsky, přestože otázkám rozumněl dobře.
„Složil jsem zkoušky, měl jsem dobré výsledky a bakaláře v účetnictví, takže jsem věděl, že vždy budu mít k čemu se vrátit.“
„Hned jak jsem dosáhl této kvalifikace, začal jsem se více soustředit na fotbal. Rodiče mne podporovali, ale já sám si uvědomil, že je dobré mít i jiné uplatnění, pokud by mi to s fotbalem nevyšlo.“
Svůj talent zdědil po otci, který si pohrával s myšlenkou pokračovat ve své fotbalové kariéře, předtím než se přestěhoval do Francie, kde sehnal seriózní práci jako kameník, hrával za tým Casablanca.
„Od začátku byl pro mne jen fotbal. V sedmi, nebo osmi letech, jsem se připojil ke svému prvnímu klubu a to je tak vše. Měl jsem rád i jiné sporty, ale fotbal byl vždy na vrcholu.“
V 16letech se o něj začal zajímat největší klub v regionu, Girondins Bordeaux, o kterém věděl, že byl klubem Zinedine Zidana, předtím, než se přesunul do Juventusu, a Chamakh začal více toužit po fotbalu. V následujícíh třech letech reprezentoval Francii U19.
„Předtím, než jsem přišel do Londýna, žil jsem celý život ve Francii. A když jsem byl povolán Marokem, byla to těžká volba. Bylo mi 18, nebo 19 a musel jsem si to dlouze promyslet, ale přijal jsem to a nelituji toho.“
Nikdy také nelitoval odchod do Bordeaux, protože mu to umožnilo pracovat s mužem, který ho nejvíce ovlivnil.
Chamakhův idol Laurent Blanc. Hovořil o zlatém gólu, který jeho hrdina vstřelil na MS 1998 proti Paraguayi.
„Pamatuji si to velice dobře“ řekl s chlapeckým nadšením, připomínajícím jak Blanc před každým zápasem líbal „plešku“ Fabiena Bartheze „Byl to skvělý gól.“
„Bylo skvělé s ním pak pracovat. Byl to můj 4. trenér Bordeaux za dobu, kterou jsem v Bordeaux strávil, a byl tím, kdo mi pomohl nejvíce se zlepšit. Prožil jsem pod ním 3 báječné roky a myslím, že mé zlepšení jako fotbalisty se událo díky němu.“
„Naučil jsem se mnohé, od každého z mých trenérů, pod kterými jsem hrál od té doby co jsem byl kluk. Vždy jsem je poslouchal a respektoval. Zapamatoval jsem si všechny drobné rady, takže můžete říct, že mne ovlivnili všichni trenéři. Všichni hráli svou úlohu v mém vývoji.“
„Ale v Laurentu Blancovi jsem získal kouče, kterého jsem v té fázi kariérý potřeboval. Potřeboval jsem charakterního trenéra, který mi mohl pomoci posunout se na vyýšší úroveň. Je fér říct, že za to, že jsem nyní hráčem Arsenalu, vděčím jeho radám a jeho hráčským zkušenostem.“
Vypadá to že Chamakhův talent na tabulky mu pomohl v absorbování rad od Blanca.
„řekl mi, že pro útočníka jsou statistiky důležité. Myslel, že jsem byl v minulosti ke spoluhráčům příliš nesobecký, zdůrazňoval, že pro útočníka je důležité dostat se na střeleckou listinu, stajne jako asistence. Podle toho budeš posuzován“ řekl mi „a já se podle toho zařídil.“
Celý čas upíral jedno oko k Arsenalu. Pro množství mladých hráčů ve Francii je Arsenal snem. Šance hrát pod Arsene Wengerem, hrát v Lize Mistrů, stejně tak jako Premier League. Šance následovat Henryho a Vieiru, Petita a Pirese.
„Mým favoritem byl nejspíš Dennis Bergkamp“ řekl Chamakh. „Fandil jsem Arsenalu od svých 13, nebo 14let. Bordeaux byl můj tým, ale Arsenal se stal mým zahraničním klubem, nejspíše kvůli managerovi. Takže to byl vždy můj sen, jednou se sem dostat“
„Miloval jsem Bergkampa. Obdivoval jsem celý tým, ale Bergkamp byl skvělým hráčem. Vynikající. Líbil se mi styl jeho hry, ale také způsob jakým dával góly. Pramatujete si na ten proti Argentině na Mistrovství Světa 1998? To byl gól roku!“ Chamakhovi bylo 14let a sledoval turnaj v televizi. Stejně jako Blanca a Bergkampa sledoval ještě někoho.
„Zidana. Vždy jsem obdivoval způsob jakým hrál, ale také jaký byl mimo hřiště. Měl jsem šanci potkat ho v Bordeaux, když se vracel k exhibičním zápasům, speciálním akcím a takovým věcem. Byl přesně takový, jak jsem očekával.“
„Měl auru. Vždy byl mou inspirací k úspěchu ve fotbale. Jsou to hráči jako on, kteří mne motivovali k zlepšení a většímu úsilí.“
Byl to ale Wenger, kdo ho přilákal do Arsenal. Tento francouz, který poskládal týmy, které vyhrály trofeje se stylem a fantazií.
„To byl ten hlavní faktor, který mne ke klubu přitahoval“ řekl. „Manažer a také hráči. Šance hrát s francouzskými hráči a chlapci jako Van Persie a Fabregas.“
„Všichni mne přivítali skvěle, atmosféra je skvělá, stejně jako fotbal. Věřím, že společně můžeme dosáhnout skutečného úspěchu.“
Takže, přoč nepřišel dříve? Proč nepřišel do Anglie, když Wenger a jiné kluby z Premier League poprvé vyjádřili zájem?
„Bylo to trochu složité s Bordeaux“ řekl. „Předtím, než jsem odešel do anglie, jsem měl v roce 2005 odejít do Houllierova Lyonu. Byl jsem natěšený, protože jsem věděl, co dokázal v Liverpoolu. Ale Bordeaux mne nepustilo. S přesunem do Anglie se to taky zkomplikovalo, a nakonec jsem musel nechat vypršet svůj kontrakt, abych mohl vůbec odejít.“
„Jinak bych se s Bordeaux nejspíš nedohodl, protože si mne cenili příliš vysoce.“
„Dokonce ikdyž jsem měl smlouvu jen na rok, nemohl jsem se s klubem dohodnout, aby mne pustil. Musel jsem se stát volným hráčem, abych se mohl posunout dál, jinak bych byl ještě stále tam.“
„Mám z toho smíšené pocity. Byl jsem trochu frustrovaný tím, že jsem v Bordeaux už vše znal, a chtěl jsem nějakou novou zkušenost.“
„Zároveň jsem ale hrál Ligu Mistrů a bojovali jsme s Bordeaux o titul. Užíval jsem si, být součástí úspěchu.“
Nyní je hráčem Arsenalu a snaží se naučit co nejvíc a co nejrychleji od Arsene Wengera. Další test jej čeká proti Sunderlandu.
„Poprvé jsem se s ním [Arsene Wengerem] potkal v květnu (maji), když jsem podepsal smlouvu. Je těžké říct v čem je speciální.“
„Hádám, že v drobnostech. Pravděpodobně jeho charisma, fakt, že vždy zvládl poskládat tým, který byl konzistentní, vždy na špici ligy a účastníkem Ligy Mistrů. Ten úspěch ho charakterizuje.“
„Myslel jsem, že to bude opravdu vážný člověk, nikdy se nesmějící a vždy vypadající ustaraně. Ale teď, když už jej trochu znám, můžu ho vidět i v uvolněné atmosféře, kde dokáže být bezstarostný. Zvládá vypadat zároveň seriózně i uvolněně, což je docela vzdácné.“
Trochu jako kombinace fotbalu s účetnictvím.
Zdroj: /daylimail/
