Po čtyřech posilách během čtyř týdnů Arsenal pokračuje v letním přestupovém období podpisem obránce Valencie Cristhiana Mosquery. Ale kdo je tento Španěl, co přinese týmu a proč za něj klub zaplatil 16 milionů liber?
Cristhian Mosquera neměl vždy nakročeno ke kariéře fotbalisty. Jako malý nejdřív miloval basketbal, ale vše se změnilo, když jeho bratranci chyběli hráči do futsalového turnaje v domovském Alicante. Tam si fotbal zamiloval, začal ho hrát pravidelněji, a nakonec si ho všiml místní klub Hércules a později Valencia.
Valencie ale zažila v poslední dekádě turbulentní období pod vedením Petera Lima. I když tým dvakrát skončil na čtvrtém místě, většinu času se pohyboval ve středu tabulky, někdy i blízko sestupu. Přispěla k tomu špatná přestupová politika, nevhodné trenérské volby a nedostatečná práce s mládeží, přestože klub dříve vychoval hráče jako David Silva, Isco nebo Jordi Alba.
Takové prostředí obvykle mladým hráčům nesvědčí, protože potřebují stabilitu a podporu. Mosquera ale i tak uspěl. Od srpna 2023 nastoupil do 70 z možných 72 ligových utkání, a odehrál více minut než kterýkoli jiný hráč do 21 let v Evropě. Dokonce o téměř 1000 minut více než druhý v pořadí, brankář Restes.
Nebyl jen do počtu – rychle převzal odpovědnost v obraně po odchodu Gabriela Paulisty, se kterým zpočátku nastupoval. Možná je na tom něco pravdy, že růst někdy přichází spíše z chaosu než z pořádku.
O Mosquerovi se mluvilo už dříve – Andrea Berta ho údajně chtěl přivést do Atlética Madrid, když tam působil. Co ho i další členy skautského týmu zaujalo, je Mosquerovo individuální bránění. Hraje většinou vlevo v obraně vedle vyššího a klidnějšího Cesara Tarregy. Mosquera je ten aktivnější – často vystupuje ze své pozice, aby získal míč po nepřesné přihrávce nebo špatném prvním doteku soupeře.
Svým fyzickým projevem a stylem může připomínat Antonia Rüdigera – dlouhé nohy, neustálý tlak na soupeře a snaha být co nejvíce nepříjemný. Přesto nejedná zbrkle, a vyráží pouze tehdy, když je to správné rozhodnutí. Z 195 hráčů, kteří v La Lize zkusili 50 a více skluzů, měl Mosquera nejvyšší úspěšnost – 76,7 %. To ukazuje nejen jeho sílu, ale i cit pro načasování a chladnou hlavu.
Obrana je jeho silná stránka – působí klidně a jistě. Jeho postoj při bránění připomíná boxera – snížený, pružný, připravený kdykoli vyrazit. Občas jde do skluzu, ale jen v bezpečných zónách, ne uvnitř vápna. A i tehdy jeho skluz vypadá technicky – snaží se obtočit nohu kolem míče, ne jít bezhlavě oběma nohama napřed.
Další pozitivní vlastností je jeho rychlost a schopnost bránit ve větším prostoru. V dubnu během výhry Valencie 2:1 na Santiago Bernabéu si výborně poradil jak s Mbappém, tak s Viníciusem – zvládal je pozičně i rychlostně.
Co se týče hry s míčem, fanoušci Arsenalu jsou zvyklí na vysoký standard Williama Saliby, který v rozehrávce vyniká. Ale to nám pokřivilo úsudek, protože jsme si nastavili téměř nerealistické očekávání. Mosquera si na míči věří a jeho statistiky nejsou špatné. Je spíš klidný a volí jednodušší přihrávky – často přihrává nejbližšímu spoluhráči, pak se znovu nabízí. Měl nejvyšší úspěšnost přihrávek z celého týmu (91,2 %) – navíc hrál zleva, tedy častěji přes slabší nohu, což přijal bez problémů.
Zaznamenal také více přihrávek a doteků než v předchozí sezoně a více z nich směřovalo dopředu. Přesto byl v La Lize podle dat Opta až 11. v celkovém počtu přihrávek (2048), ale jen 76 z nich (3,8 %) bylo progresivních. Může se zlepšit – přidat přihrávky mezi linie, přesné nákopy nebo centry. Je v něm potenciál, stejně jako byl u Gabriela, který se časem v rozehrávce také zlepšil.
Zajímavější je jeho schopnost přenášet míč – jen šest obránců ve španělské lize mělo víc tzv. „ball carries“ (přenesení míče – 503), a to vše byli hráči z týmů s větším držením míče. To je jen další způsob progrese, jen trochu odlišný od toho, o čem obvykle přemýšlíme.
Co je potřeba sledovat, je jeho hra ve vzduchu. Na to, jak je vysoký a atletický, má výrazně slabší čísla v hlavičkových soubojích – jen 45,2 % úspěšnost, zatímco na hřišti je to 70,7 %. V Premier League se na to soupeři určitě zaměří, takže na tom bude třeba zapracovat. Důvod nemusí být jasný – možná technika, možná postavení, možná mu hlavičkování prostě nesedí. Ve Španělsku je hra spíše po zemi, ale v Anglii bude tento nedostatek výraznější.
Arsenal tímto krokem vyřešil vícero potřeb najednou – přivádí mladého, univerzálního obránce, který může hrát na více pozicích, a zároveň šetří síly Salibovi a Gabrielovi. Oba v minulé sezoně doplatili na vysokou zátěž zraněním – v jednom případě nutnou operací. Klub se dříve snažil získat Deana Huijsena, hráče s podobným profilem, ale ten by byl třikrát dražší a měl větší požadavky na hrací čas. U Mosquery to bude snazší – má za sebou celou sezonu v první lize, je mladý a ještě se může zlepšovat.
Přechod do Premier League pro něj bude výzvou – nové prostředí, nový jazyk, nové vztahy. Jak ukázal případ Jakuba Kiwiora, adaptace může trvat. Přesto je důvod k optimismu. Mosquera může naskočit na obou stoperských postech i na pravém beku, a to vše za velmi rozumnou cenu.
Není jednoduché vylepšit nejlepší obranu v lize, ale tento přestup není jen o nové posile, ale i o ochraně toho, co už funguje. A právě teď je ten správný čas, když svítí slunce, je nejlepší opravit střechu.
