Arsenal – Wigan 22. 1. 16:00
Sice už od tohoto zápasu uplynulo spoustu času, ale stejně bych se s vámi rád podělil o zážitky. Dříve to bohužel vzhledem ke školním povinnostem sepsat nešlo. Jedna rada hned na úvod: Neplánujte si takovýto výlet 14 dní před opravnými bakalářskými státnicemi, když oprava je možná pouze jedna. Před tím výletem jste tak natěšení, že se na učení prostě nedá soustředit.
Tento report však bude přínosný spíše pouze pro ty z vás, kteří na Emirates Stadium nikdy nebyli a třeba se na něj v budoucnu chystají. Já si jich poctivě přečetl alespoň posledních 15 a docela jsem z nich na naší cestu čerpal. Těm co tam byli, tak maximálně připomenu jejich zážitek. A pro ty co tam jezdí častěji už to bude úplná ztráta času 😀
Pokusím se vám trochu napravit náladu po tak nešťastném finále a uvolnit vás před tak nervózní odvetou, která nás na Nou Camp jistě čeká. V posledním Gooners on tour se o své zážitky podělila Tereza, ale já se s vámi podělím o zcela jiné zážitky.
Vyřešení lístků totiž je velmi jednoduché. Řešit to jinak než přes gunners.cz by mě ani nenapadlo, určitě vám nikomu nedoporučuji něco jiného. Plán jet na Arsenal jsem měl v hlavě už delší dobu, bohužel jsem to také musel sladit se svými finančními možnostmi. Vzhledem k tomu, že už jsem do školy moc nechodil, protože jsem čekal pouze na tu opravu, tak se na to našetřit dalo. Samozřejmě se mi nechtělo jet samotnému a tak jsem tento nápad nahodil u nás v hospodě. Původně se chytlo asi deset lidí, to sem měl trošku strach, že tolik lístků nemáme šanci sehnat ani přes SC. Nakonec z toho “naštěstí“ někteří upustili a zbylo nás šest. Avšak složení naší skupinky rozhodně nebylo šest goonerů. Jediný Arsenal supporter jsem byl já. Jeden bohužel sympatizuje s ropáky Chelski a druhý obdivuje jediného přežvýkavce na světě (nevím, zda je to sudokopytník nebo lichokopytník), který dostal titul sir. Další tři kluci sice všichni hrají fotbal, ale pasivně je to až tolik nezajímá a tak neměli nějak vyhraněný názor, co se týče premier league.
Jednou z hlavních otázek tedy bylo na jaký zápas se soustředit. Z toho, co bylo tenkrát v nabídce, tak jsem pro šest lidí viděl rozhodně Wigan nejreálněji. A mně na můj první zápas bylo opravdu jedno, proti komu budou mí idolové hrát. Sice jsem, vzhledem k tomu, že jsem neměl představu, kolik nás tedy nakonec pojede, vše nechával až na poslední chvíli a objednávku na lístky zaslal až v poslední možný den. Ale zadařilo se a dostali jsme všechny lístky. Domů nám přišli až někdy ve středu v týdnu zápasu (jeli jsme v pátek), ale prý je tu vždy náhradní varianta vyzvednutí si lístků na stadionu, tak to bychom nějak zvládli.
Takže lístky by byly. S ubytováním a letenkami jsem čekal až na potvrzení lístků. Letenky jsme sehnali velmi jednoduše u EasyJetu. S ubytováním už to tak jednoduché nebylo. Nejdříve jsem se nechával inspirovat oněmi Gooners on tour, ale nic se mi nějak extra nepozdávalo. Nakonec jsem objevil úžasnou stránku http://www.hostelworld.com/, kde si opravdu vybere každý. Nám šlo samozřejmě o to, aby to bylo co nejlevnější a pokud možno s dobrou hospodou :-). Je potřeba vybírat opravdu za včasu a ne až na poslední chvíli. Nám se naštěstí podařilo natrefit na arsenal tavern – http://www.hostelworld.com/hosteldetails.php/Journeys-Arsenal-Hostel/London/43092, který podle specifikací přesně vyhovoval tomu, co jsem hledal.
Pokud do Londýna jedete poprvé, je určitě důležité si vše dopředu naplánovat. Náš hrubý plán byl celkem jednoduchý. Hraje se v sobotu, tak poletíme v pátek ráno, to si uděláme nějakou tu prohlídku Londýna, navečer se ubytovat. V sobotu zápas, v neděli Emirates Stadium tour plus něco koupit, abychom taky něco dovezli domů.
Potom je ale samozřejmě potřeba naplánovat vše detailně, takže plánky města s vyznačením památek, trasy metra, plány stadionu – vše bylo buď vytištěné nebo uložené v pdfku v mobilu.
V pátek ráno jsme tedy vyjížděli. Jelikož jsme z Vysočiny a letěli jsme samozřejmě z Prahy, tak výjezd na vlak nás čekal už o půl páté. Pro čtyři z nás to totiž byl první let a tak jsme tam chtěli být co nejdříve před odletem. Trochu vítr jsem měl akorát z toho, že jsme dva neměli pas a měli pouze občanky. Jasně, že Anglie je v Shengenu, ale různě na internetu se můžete dočíst, že se tam koukají na naší občanku jako kdybyste nepřijeli z jiné země, ale z jiné planety. Ale není tomu tak a všude jsme prošli bez nejmenších problémů.
Na letišti jsme museli vyřešit první problém a to cesta do Londýna. Měli jsme to na Gatwicku a tam jsme se dozvěděli, že existují určité Day Travel Cards. Bývá to na všechny zóny metra plus na cestu ze zastávky, kde to kupujete. Nebo alespoň tak to bylo přímo na Gatwicku. Stálo to pouze 9 liber, takže vždy doporučuji tyto lístky. Rozhodně si je nekupujte v letadle. Tam to bylo snad za 10 jenom z letiště do města.
V pátek jsme tedy viděli nějaké ty památky. Nejdříve London bridge a Tower bridge, to je hned u sebe, poté přejezd metrem snad dvě zastávky a byli jsme na Wesminster Abbey. Kolem toho jsou snad všechny nejznámější památky. Big Ben, London Eye, Buckingham palace, Parlament, Wesminster Abbey. To vše je hned vedle sebe. Tím vás ale rozhodně nebudu zatěžovat.
Navečer jsme se ubytovali. Sice jsem nečekal nějaký zázrak, ale tohle bylo trochu i pod moje očekávání. Byl to pokoj pro devět lidí a byl tak poloviční co mám já pro sebe. Pouze tři třípatrovky nalepené na stěnách a mezi nimi ulička. Nic víc. Jelikož nás bylo jen šest, tak tam s námi byli ještě jeden Kanaďan a jeden Welšan. Ti se navzájem ani neznali. Po ubytování jsme ještě trochu popili. Točená Stella, kterou jsme pili, stála 3,3 £, tak jsme v šesti udělali kolečko, kdy každý koupil šest piv a šli spát, protože od rána od čtyř a plus ty kilometry, ono vás to unaví. Je to za pivo sice dost, ale začali jsme librám říkat koruny a ono potom pivo za 3 koruny 30 haléřů už vám nezní jako moc:-).
No a dostávám se konečně k samotnému zápasu. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli od stadionu něco asi jenom přes kilometr, tak jsme to měli hezky pěšky po proslavené Gillespie road, která před zápasem neskutečně ožívá. Jinak je naprosto mrtvá. Všude jsou stánky se suvenýry, takže jsme nějakou tu šálu nakoupili už po cestě. Stadion byl naprosto úžasný už jen jak se nám vyrojil zvenčí před očima. Dovnitř jsme šli asi dvě hodiny před zápasem, takže jsme tam byli jednoznačně mezi prvními. Místa jsme měli za brankou, kde se rozcvičoval Wigan a na který v prvním poločase útočil Arsenal, ale i přesto, že se v druhém poločase hrálo pouze na druhé straně, tak jsme tam viděli relativně dobře.
K samotnému zápasu není snad co říct. Snad jen takové postřehy, které vás napadnou přímo na místě: Robin je bůh, Theo by měl být semtam větší sobec, Wojta by si na takovéto zápasy měl půjčit ten dlouhý kabát od Arséna – ten v něm stejně vypadá jak dědeček hříbeček. Z každého Lorentova pohybu čišila neskutečná sebedůvěra a DM hraje snad více Jack jak Alex. A ještě jedna věc: hráči Wiganu hráli samozřejmě normálně klasické zónové bránění a ne osobní. Jen Cesc měl furt někoho za zadkem, jak kdyby se jim zalíbil a chtěli ho …ehm.
No a k atmosféře bych nejradši nic nedodával. Ta mě tedy zklamala (i když z komentů tady mi to bylo jasné dopředu). Emirates Stadium umí udělat obrovský řev, to teda jo. Ale to se třikrát za poločas zařve Arsenal, Arsenal, Arsenal a tím to končí. Toho povzbuzování je prostě málo. Buď tam je naprosté ticho a nebo naprostý řev. Ale nějaké soustavné povzbuzování jsem teda neslyšel. O to překvapivější potom bylo, když jsem doma na DigiSportu viděl záznam a celý zápas slyšel, jak fanoušci zpívali chorály. Fakt nevím, kde se to tam vzalo. Že by za “domácí“ bránou, kde jsou asi přeci jenom ti nejzarytější fanoušci a na kterou se vždy útočí druhý poločas? Ale zase že bychom to na druhé straně neslyšeli… K fanouškům Wiganu netřeba dodávat vůbec nic. Bylo jich tam, řekl bych tak osm, v sektoru hostí se to hemžilo červenými šálami a dresy. Když bylo zahlášeno, že na stadionu je 59 a půl tisíce lidí, tak se nám, vzhledem ke kapacitě, nezdálo, že by bylo volných míst pouze tisíc. Určitě jich tam bylo více.
Na večer po zápase jsme si v Lidlu nakoupili plechovky (půlitrová Stella za korunu, neberte to). Bohužel jsme se na hostelu dozvěděli, že dovnitř se alkohol nosit nesmí a tak jsme těch 48 piv, nebo kolik jsme jich měli, museli přelouskat v nedalekém Finsbury parku. Ale jelikož jsme kluci šikovní, tak jsme to zmákli:-) . Některým z nás to stačilo, jiní jsme se šli dodělat do naší hospody.
Na neděli byla prohlídka stadionu a to celkem brzy ráno. Takže s pěkným bolehlavem jsme vyklidili pokoj, odhlásili se a vyrazili. Prohlídku všem velmi vřele doporučuji, těch 15 korun navíc za to rozhodně stojí. Vidíte šatny, zázemí, střídačky, všechno. Btw. jak se to na střídačkách řeší, když prší? Přeci tam všichni nesedí naprosto promočení ne? Když máte zaplacenou prohlídku, můžete jít zdarma ještě do muzea. Muzeum bylo taky úžasné, je tam spousta interaktivních her. Možná se tomu nedá říkat hry, ale prostě takové supr záležitosti, kdy si můžete prohlídnout nejlepší góly historie Arsenalu, sestavit svoji nejlepší ideální jedenáctku a podle statistik těch hráčů porovnat s jinými nejlepšími jedenáctkami. Hádat, které rekordy jsou čí, či přiřazovat úspěchy k jednotlivým hráčům a podobně.
Pak už jsme měli v plánu pouze Picadilly circus u kteréhož to bylo blízko známé Trafalguar Square a tak jsme oboje prošli a už se pomalu chystali na cestu na letiště a směr Praha, kde jsme byli v devět večer, a odkud jsme měli odvoz autem.
Ještě mě napadá postřeh k lidem v Londýně. V hospodách je (asi ve všech) zakázáno kouřit a tak už se to ti lidé snad i odnaučili. Kuřáci tam skoro žádní nebyli. Ani v hospodách, ani po ulici prostě nikdo nekouřil. Ono kdyby se to zakázalo i u nás v hospodách, také by to tak dopadlo. Ale z čeho by potom stát platil ty doktory, že. Dále ty lidi vůbec nezajímá červená na přechodech. Mi přišlo, že kdyby tam ty semafory nebyly, vůbec nic by se nestalo. A taky tam ti lidi neskutečně běhají. Ale opravdu hodně. Ani si nedokážete představit jak hodně, to se prostě musí vidět.
A pokud by vás zajímalo, na kolik nás celý výlet vyšel, tak:
Letenky: 2400
Lístek na zápas: 1500
Emirates stadium tour: 500
Ubytování dvě noci: 700
Cestování po Londýně: 500 (v den zápasu jsme nikam cestovat nemuseli.)
+ kolik propijete (my docela dost :-D), projíte, co koupíte domů…
S tímto nás to vyšlo různě na 8 až 10 tisíc. Ale když budete výrazně šetřit, nechá se to i za 6. Ale když už tam člověk je :-).
Plus pokud budete chtít, si můžete prohlídnout mé album na fb. Je veřejné, ale je to spíše takový popis naší cesty než že by to bylo spojené s fotbalem. http://www.facebook.com/album.php?id=1570272182&aid=91359
Nějaké fotky:
Zvolda
