Ahoj kanonýři,
sice trošku se zpožděním, ale přesto vám přinášíme report z naší cesty do Londýna na Emirates Stadium na zápas se Swansea City, který se uskutečnil 1. prosince. Vzhledem k tomu, že zde je již jedno velmi podařené zhodnocení samotného zápasu, pokusím se spíše popsat vše okolo, abych případně pomohl všem, kteří cestu do Londýna teprve plánují.
Cestu do Londýna na zápas Arsenalu jsme s kamarádem Bobshem plánovali již delší dobu, letošní sezónu jsme se konečně odhodlali, naplánovali termín a odeslali žádost Gunners.cz (tímto bych ještě jednou rád poděkoval Danovi a vlastně celému Supporters Clubu za zprostředkování lístků). Vzhledem k tomu, že jsme letos s přítelkyní nebyli na dovolené, a vzhledem k tomu, že Bobsh s přítelkyní cestu do Londýna asi stejně plánovali, rozhodli jsme se, že pojedeme do Anglie i s našimi drahými polovičkami – nejen, že jsme tím získali obdiv našich kamarádů (my jsme si ten fotbal prosadili!), ale navíc nás měl kdo utěšovat po samotném zápase. Jakmile jsme obdrželi potvrzení o rezervaci lístků, objednali jsme si letenky u Easy Jetu a našli si v Londýně hotel Ibis Style blízko centra na konečné stanici trasy metra Victoria Line – Walthamstow Central. Dva dvoulůžkové pokoje na 5 nocí za příjemnou cenu cca 490 liber. Cestu jsme pojali jako kratší příjemnou dovolenou uprostřed dlouhého nepříjemného semestru. Lístky byly na cestě, letenky a hotel zabookovaný, a tak nezbývalo než čekat na prosinec.
Do Londýna jsme odletěli v pátek ráno, odpoledne se ubytovali a vyrazili na první procházku po Londýně. Naše myšlenky ale stejně směřovaly na druhý den v očekávání nezapomenutelného zážitku, který nakonec přišel, ale bohužel jsme si ho představovali příjemnější. V sobotu jsme vyrazili na zápas opravdu brzo, abychom si užili atmosféru a abychom se vyhnuli případným tlačenicím. Už více než 2 hodiny před zápasem bylo okolo stadionu cítit ve vzduchu, že se schyluje k fotbalové bitvě. Hned po výstupu z metra jsme snad nepotkali člověka, který by na sobě neměl alespoň jednu část oblečení se znakem Arsenalu. Bez časového presu jsme si prošli okolí stadionu a vystáli si frontu na fotku se sochou Thierry Henryho. Asi nejvíc mě zarazil obrovský rozdíl mezi stadionem Arsenalu a klasickým českým prvoligovým stadionem – i když opomenu velikost, peníze, fanouškovskou základnu a další nesrovnatelné položky, kolem Emirates Stadium je doslova tisíce maličkostí, které potěší každého fanouška – už zmíněná socha Thierry Henryho, zeď s fotkami !všech! hráčů Gunners, jednotlivé profily významných členů klubu… No je toho spoustu k vidění už okolo samotného stadionu, co vás učiní pyšnými, že fandíte klubu s takovou historií. Myslím si, že nenáročná výzdoba stadionu s motivy vlastní historie by mnoha českým klubům díru do rozpočtu neudělala a pro fanoušky by se naskytl o důvod víc, proč se na zápas vydat. No ale zpět k reportu – nesměla chybět ani klasická zastávka v Armoury pro šály s příslibem pozápasové návštěvy za účelem utracení přes 100 liber za zimní vybavení. Samotný zápas rozhodně nepatřil mezi ty nejlepší fotbalové zápasy mého života, ale i přes prohru 0:2 jsem na Arsenal nezanevřel a klidně se na ně vydám přes půl Evropy znovu 🙂 To se asi nedá tvrdit o jednom domorodém Goonerovi z našeho sektoru, který po obdržení druhé branky vstal, zahodil svou šálu směrem ke hřišti a odešel. Vše zlé je k něčemu dobré – stadion se vylidnil poměrně rychle a my jsme si ještě stačili prohlédnout vnitřek. Poté následovala zmíněná nákupní horečka v Armoury a smutná cestu do hotelu. V metru už po fanoušcích Arsenalu nebylo ani vidu ani slechu. V metru jsme akorát potkali fanouška slepic, který se vracel z vítězného zápasu, takže nám věnoval posměšný úšklebek, ale kvůli strachu z našich dámských bodyguardů si víc nedovolil.
Na hotelu jsme analyzovali příčinu neúspěchu, ale hned jsme se jali plánování zbytku londýnského pobytu. Navštívili jsme všechny důležité památky Londýna. Za zmínku stojí pozdní návštěva London Eye – pohled na noční Londýn je neskutečný! Pro pobavení doporučuji návštěvu Speaker’s coner v Hyde Parku, pro přítelkyně a manželky zase nákupy v obchodním domě Primark na Oxford Street. Abych tady ale rozepisoval všechny naše zastávky – na to zde mám málo prostoru, Londýn nás uchvátil a pokud máte čas, peníz navíc a chuť, tak rozhodně zvažte, jestli se do tohoto nádherného města nechcete vydat na vícedenní výlet. My rozhodně nelitujeme.
Děkuji, pokud jste dočetli až sem a doufám, že sem vás nenudil svým trošku netradičním pojetím reportu 🙂 Díky Dane.
echinak + cimi, bobsh a carlinetmoi
