Ahoj Kanonýři,
Než se rozepíšu ve svém reportu o další cestě za našim milovaným klubem dovolte mi, abych prvně poděkoval lidem ze Supporters Clubu za jejich skvělou práci, kterou pro nás ostatní Goonery dělají. Vážím si každého člověka v Supporters clubu a všech aktivních členů, co se na chodu této skvělé komunity podílejí a věnují tomu svůj velmi drahý volný čas. Neberu to jako samozřejmost a jsem rád, že tato komunita stále funguje tak bezchybně. Velký dík patří Danovi 😉
Supporters Club mi dal kromě super zážitků i hodně přátel, přátel s kterými se snažím vídat jak jen to jde a jsem za to velmi rád. Jedním z nich je i kamarád Milan, Milan bydlí v Londýně a je jeden z těch šťastlivců, kteří si zápasy Arsenalu může naživo užívat několikrát za sezonu přímo na Emirates. Taky každoročně létá do Prahy a já si na něj rád udělám čas, abychom mohli prohodit několik slov u zlatavého moku, povyprávět si zážitky a okomentovat Anglickou fotbalovou scénu 🙂 No a tady startuje náš report o dalším výjezdu do Londýna.
Je to už velmi dlouho, co jsem navštívil Emirates Stadium bylo to dne 23.9.2018 na zápase s Evertonem, dalo by se říci normální ligový zápas, ale já si ho pamatuji nejvíc protože to byla s mojí manželkou naše svatební cesta. Ano mám tak skvělou manželku, že nejen že mi toleruje fotbal i s tím jaké tomu dávám negativní i pozitivní nálady (často to bylo skoro na antidepresiva 😀 ) toleruje i to, že náš čas a život se docela často podřizuje fotbalu 🙂 Ale ona i souhlasila, že naše svatební cesta povede právě do Londýna a na Arsenal.
Jak to začalo…
Po jednom takovém rozhovoru s Milanem, kde kromě fotbalu přišlo slovo i na jiné věci jako například na Harryho Pottera a jeho filmová studia v Londýně jsem se o tom zmínil doma a manželka povídá: Tam bych jednou chtěla ( tak jak já jsem posedlý fotbalem, tak ona je posedlá Harrym a tím kouzelným světem okolo něj). Říkám dobře to by se líbilo i mě, tak tam pojedeme! Po nezávazném surfování na internetu, kde jsme zkoumali dostupnost lístků do studií, jsme se na návštěvu Londýna tak upnuli, že to muselo být co nejdřív. Nebylo co řešit, lístky koupené, ubytování přes booking zařízené, zbývalo vymyslet jen program. No a na otázku co budeme v Londýně dělat kromě prohlídky města a návštěvy Harryho Pottera jsem měl odpověď, v tuto chvíli jsem vyřkl doma větu: Tak půjdeme na ARSENAL!!!! No ještě že mě má, mám prostě skvělý nápady 🙂 Moc nadšení to samozřejmě nevyvolalo ale souhlasila a tak zbývalo jen zažádat o lístky a doufat, že se na mě usměje štěstí.
Arsenal hrál v tomto termínu naštěstí doma a hostil doma Crystal Palace. Mohl bych vidět Ezeho proti svému bývalému klubu? To by mohlo být zajímavé (no a taky že bylo). Jestli se mohu ale s něčím svěřit, tak největší touhu opět navštívit Emirates nebylo to, abych viděl spoustu nových posil, ale abych si poslechl už proslavenou hymnu a sice song The Angels od Louise Dunforda.
Když slyším tuhle píseň v televizi před zápasem a nebo si jen pustím video na youtube od nějakého fanouška, tak mám husinu po celém těle. Jak k Liverpoolu patří You Never Walk Alone, tak si troufám říct že k Arsenalu patří tahle hymna a strašně jsem si přál jí slyšet na vlastní uši, když to zpívá sborově každý jeden gooner na stadionu!
Plánování a nečekané problémy
O lístky zažádáno, jak se blížil termín tak jsme si udělali i náhradní plány, kdyby se na nás neusmálo štěstí. Sehnat lístky na Arsenal už bohužel není samozřejmost a proto je třeba počítat i s tím, že člověk může být zklamán že se na něj nedostane. Každý den kontrolování e-mailové schránky, to prostě k tomu našemu bláznovství patří, No a jednoho dne pípne e-mail, ve kterém je napsáno: Arsenal vám přidělil požadovaný počet lístků. Ty jo já se fakt snad podívám znovu na Arsenal, říkal jsem si pro sebe.
Následovala objednávka letenek, potvrzení ubytování a zařídit si oba hlavně volno v práci. Vše klaplo a nezbývalo nic jiného, než se jen těšit. Náš program byl takový, že přílet pátek po poledni, sobota zápas a neděle klasická procházka centrem Londýna a k večerním hodinám odlet zpět, no ale tento plán brzy dostal trhliny.
Jednoho dne v práci přišla od Milana zpráva: Hele ten váš zápas byl přeložen ze soboty na neděli, pokud poletíte v neděli tak bys mohl navštívit akorát tak poločas! Cože? Proč to bylo přeloženo? Jenže jsem si neuvědomil že Palace hrají poháry ve čtvrtek a proto se zápas nemohl odehrát v sobotu.
Co teď když máme vše zařízené, přece nepůjdu jen na poločas… No ale moje žena má skvělou šéfovou a ta povídá: Hele přece ten tvůj manžel nepřijde o fotbal, normálně ti posunu směny a buďte v Londýně do pondělí. Já mám také skvělého šéfa, tak tady taky nebyl problém a museli jsme teda akorát přebookovat letenky, což stálo nějakou tu korunu navíc ale žijeme jen jednou ne?! 🙂
Odlet směr Londýn a návštěva kouzelnického světa Harryho Pottera
Páteční odlet proběhl dle plánů a naše první kroky mířily přes obchody, kavárny až na nádraží Kings Cross, důvod byl prostý a sice návštěva stanice 9 a ¾ odkud Harry mířil do Bradavic, zde jsme udělali fotku a protože Londýn je velmi zrádné město co se týče času v MHD, tak jsme se rozhodli se nejet ubytovat ale naskočili jsme na vlak mířící do stanice Watford Junction odkud se jezdí do zmíněných filmových studií. Je to velký zážitek, když tam stojí seřazené double deckery pomalované postavami z této legendární ságy. Samotná návštěva Harry Potter studií je dechberoucí podívaná, především ten úvod, než se dostanete do ikonického sálu ve kterém začínal vždy každý školní kouzelnický ročník, to v kombinaci s výrazem mojí manželky mi skoro vehnalo až slzy do očí. Poznal jsem se v tom, taková ta dětská radost v těch očích, to je prostě nejvíc!
Začátek je naprosto parádně udělaný a já bych tu nerad vyzrazoval více a obíral vás ostatní o ten moment překvapení. Všechno je tam povedené, je to opravdu zážitek a já mohu jen doporučit, skoro bych řekl že je to až povinnost tohle místo navštívit 🙂 Poté jsme se odebrali už hledat naše ubytování, ubytovali jsme se blízko stanice Holloway Road cca 10 minut chůze od našeho stadionu. Den to byl velmi náročný a tak se šlo velmi brzo spát.
Sobotní toulky centrem Londýna
Sobota to měl být sraz s naším kamarádem a společná prohlídka a pochůzka Londýnského centra. Jenže plány často nevychází tak, jak si všichni přejeme a já se dozvídám, že našeho kamaráda zradilo zdraví. No zamrzí to ale s vidinou lepších zítřků (doslova), jsme se domluvili že se sejdeme před zápasem.
První co jsem musel navštívit byl stadion, ranní prohlídka terénu okolo Emirates Stadium, návštěva Armoury s nějakým tím nákupem (koupil jsem si na památku away dres) a hlavně jsem se chtěl podívat a udělat fotky v tunelu u stadionu, kde jsou umístěny velmi pěkné grafitti s podobiznami hráčů.
Pak už ale naše kroky směřovali za památkami Londýna. Naše návštěva centra neměla žádný řád, hlavně navštívit skvosty jako Big Ben, Tower Bridge a projít se po břehu Temže a dál se bude improvizovat.
Jedním z přání mé ženy bylo, vidět veverky v parku 🙂 Proto jsme teda vyrazili do nádherného St. James Parku, tam mohu doporučit skvělou kávu z kavárny St James Café. Nevím co to bylo za kávu, ale tak dobrou kávu jsem nikdy neměl. Sedli jsme si na lavičku a užívali si nádherné počasí, chuť kávy a pohled na všude přítomnou faunu v podobě několika druhů ptactva nebo právě veverek. Je to jeden z těch okamžiků, kdy necháte čas a život plynout a užíváte si ten moment plnými doušky.
Následovala procházka k Big Ben, Tower Bridge a jak jsem říkal, že budeme improvizovat tak se i stalo a moje žena má ráda film: Deník Bridget Jones a ten se točil v Londýně. Našli jsme si teda i trochu času na návštěvu tohoto místa, domu kde Bridget ve filmu bydlela 😊 Dalším bodem našeho programu byla jízda Double Deckerem po centru, nakonec jsme našli spojení až k našemu ubytování a tak nebylo co řešit a jelo se odpočívat a nabírat síly na další den 🙂
Neděle = Matchday
Jakkoliv jsem si ty dva dny skvěle užil, tak přece jen jako fanoušek myšlenkami směřuji ke dni, kdy se koná zápas. Tento den si chci užít se vším všudy, proto mám rád, když jsem ubytován v okolí stadionu. Mohu nasávat atmosféru, mohu si užívat pocit, že potkávám lidi, kteří se mnou nemají zdánlivě nic společného ale přece jen nás něco spojuje a to sice láska k Arsenalu.
Občas se chovám jak blázen, támhle vidím Arsenal barber a támhle v obchodě Arsenal obrazy a upoutá to mojí pozornost, támhle samolepky s Gyokeresem na sloupu, támhle vlajky v oknech, támhle Gooners puby, prostě vnímám každý detail tohoto okolí a naplňuje mě to štěstím 😀
Den odstartujeme návštěvou kavárny, kde si mohu dát klasickou tradiční anglickou snídani, to prostě je povinnost. Okolo 12:00 dáváme sraz s Milanem na stanici Holloway Road a míříme ke stadionu, cestu lemují stánky se suvenýry a taky mám na jeden takový políčeno. Z předchozích návštěv si pamatuji, že prodával speciální šály, kde byl vyobrazen jeden konkrétní hráč. Já mířím pro šálu, na které je naše Legenda, hráč co mě k fandění Arsenalu přivedl, ano je to King of Highbury (Thierry Henry), šála je tak pěkná a tak kvalitně uděláná , že jí musím mít! Mimochodem k tomuto stánku patří i kamenný obchod s názvem: The match day shop, uvnitř jsou ke koupi podepsané zarámované dresy a kopačky legend nebo hráčů ze současného kádru. Je to pěkná podívaná, dokud se nepodíváte na cenovky 🙂
Příchod ke stadionu si užívám a už už se nemohu dočkat až projdu kontrolou, pípnu lístek a turniket se otočí a já budu zase tam, kde jsem toužil být. Vstupujeme na tribunu, trávník takový, že by se na něm mohl hrát kulečník a než se nadějeme hráči přichází na hrací plochu a pak to přijde: Noooorth London Foreveeer, chlupy letí vzhůru a i když neumím anglicky vyslovit nic, přidávám se k sborovému zpěvu. Je to několikrát větší požitek než v tv, to jsou momenty které se vryjí pod kůži.
Zápas moc pěkné podívané nepřinesl, Arsenal hrál s balonem na nohách a Mateta je velmi nepříjemný hráč, působí opravdu monstrózně. Chvilka trpělivosti a najednou odražený balon a Eze popravuje svého nedávného zaměstnavatele! Krásný gól na bránu, kde jsme měli místa, myslel jsem že se dočkám ještě nějakého gólu v síti Palace, ale přímočarost se v tomto zápase z hráčů vytratila a tak jediná hrozba byla standartní situace po které Gabriel orazítkoval břevno.
Je vtipné jak fans na stadionu před každým rozehráním standartní situace skandují pobaveně: Set piece again ole ole 😀 Co se týká atmosféry, moc velká očekávání jsem neměl ale byl jsem příjemně překvapen, jak se za ta léta atmosféra zlepšila.
Jestli za to mohou výsledky, postavení v tabulce či třeba hlouček aktivních fanoušků co si říkají Ashburton Army? To je věcí diskuze a možná všechno na tom má svůj podíl.
Další pozitivním momentem bylo potkání několika krajánků z CZ a SK komunity goonerů. No i když krajánků… Jedním z nich byl Dominik, Slovák na návštěvě Londýna ale on žije ve Finsku! 😀 Fotbal lidi spojuje a tak jsme navázali další kontakt a třeba se v budoucnu ještě uvidíme 🙂
Po zápase jsme se zašli (i s Dominikem) zhodnotit výkon do The Coronet a po pár Guinessech jsme se rozloučili a každý jsme se vydal k tomu svému domovu 🙂
Závěr
Výjezd a celkový pobyt v Londýně hodnotím jako velmi povedený, jestli něco je železným pravidlem, tak to že když vyrazím do Londýna, tak je nádherné počasí a Arsenal získá vždy 3 body. Obě tato pravidla zůstala neporušena a já doufám, že to tak vydrží i do budoucna, kdy už bych se chtěl pokusit navštívit zápas z kategorie A!
Pokud jste dočetli tento dlouhý report až do konce, tak vám děkuji za váš čas a vaší pozornost.
COYG
