Leeds United je jedním z velkých starých jmen anglického fotbalu, ale nebýt finančních přešlapů jejich předchůdců z Leeds City, nejenže by dnešní „Whites“ vůbec neexistovali, ale také osud Arsenalu by se vyvíjel zcela jinak.
Jako okamžik osudu měla tato událost z roku 1919 obrovské důsledky – vedla ke vzájemným střetům Arsenalu a Leeds United v nejvyšší soutěži po více než sto let, ale zároveň hrozila zničením slibně se rozvíjející kariéry Herberta Chapmana.
Finance Leeds City byly vždy nejisté. Klub vznikl v roce 1904 a hned následující rok byl zvolen do Football League. Přesto měl velké potíže přitáhnout fanoušky na zchátralý stadion Elland Road – úspěšnější ragbyový klub byl pro místní obyvatele zkrátka větším lákadlem.
Když v roce 1912 hrozilo Leeds City vyřazení z druhé ligy, přišel do klubu jako generální manažer teprve čtyřiatřicetiletý bývalý útočník Herbert Chapman a dokázal prosadit, aby klub ve Football League zůstal. Tím se otevřela cesta pro jeho vizionářskou práci. Chapman hned začal zavádět novinky – od solných koupelí přes golfové pauzy až po to, že hráče povzbuzoval, aby během týmových porad přicházeli s vlastními nápady. Tento prvek jeho stylu se dokonale ukázal o více než deset let později v Arsenalu, když Charlie Buchan přišel s myšlenkou slavného rozestavení WM, které Chapman s mužstvem v roce 1925 uvedli do praxe.
Chapmanův tým skončil v jeho první sezoně na slibném šestém místě druhé ligy a o rok později byl dokonce čtvrtý. Jenže vypuknutí první světové války spustilo řetězec událostí, které nakonec vedly k zániku Leeds City.
V roce 1916 Chapman dočasně opustil funkci trenéra a převzal vedení nedaleké muniční továrny Barnbow. Před odchodem doporučil, aby administrativu vedl jeho asistent George Cripps, zatímco výběr týmu měl na starosti nový předseda Joseph Connor. Jejich spolupráce však byla napjatá. Po Chapmanově návratu v roce 1918 byl Cripps sesazen zpět na asistenta, což jej vedlo k žalobě za neoprávněné propuštění. Přitom prozradil svému právníkovi Jamesi Bromleymu, že klub během války vyplácel hráčům nezákonné odměny.
Na začátku sezony 1919/20 byl obránce Charlie Copeland bez náhrady uvolněn do Coventry City, protože mu klub odmítl přidat. I on poté zveřejnil podrobnosti o nezákonných platbách. Jeho právníkem byl opět Bromley, kterého Connor obvinil z úniku citlivých informací.
Po vyšetřování byl Leeds City po osmi zápasech sezony vyloučen z Football League. Protože vedení odmítlo předložit účetní knihy, klub nakonec zanikl.
Pět funkcionářů – včetně Connora a Chapmana – dostalo doživotní zákaz činnosti. Chapman se však nakonec očistil, když doložil, že v době vyplácení peněz skutečně pracoval v muniční továrně. I tak se zklamaný Chapman na tři roky stáhl z fotbalu, než v roce 1921 převzal Huddersfield Town. Tam vybojoval tři mistrovské tituly v řadě (1924–1926), než se přesunul do Arsenalu, který díky němu ve 30. letech zažil zlatou éru plnou úspěchů a inovací.
Co se týče Leeds City, v říjnu 1919 se v luxusním hotelu Metropole v Leedsu sešlo přes 30 zástupců klubů, aby si mezi sebou rozebrali hráče zkrachovalého klubu. Celý kádr 16 mužů byl vydražen zhruba za 10 000 liber. Brzy poté se začal formovat nový klub – Leeds United, který vstoupil do ligy o rok později.
Mezitím v Divizi 1 Západoyorkshirské ligy působí od roku 2006 klub jménem Leeds City, který však hraje na zcela jiné úrovni – daleko od tehdejších intrik kolem Elland Road, jež před více než stoletím zničily jejich jmenovce. Paradoxně však tyto události otevřely cestu Chapmanovi, aby se stal jednou z nejvlivnějších postav v historii Arsenalu i anglického fotbalu vůbec.
