Laurent Koscielny není moc velký řečník, jak na hřišti, tak v médiích. Zatím ze sebe většinou nechává mluvit své nohy, a to hodně dobře.
Po velmi dobré sezóně si ovšem osmadvacetiletý obránce zasloužil hrdé místo na obalu Arsenal magazínu. Chtělo to ale hodně přemlouvání, přiznává.
Jakmile se ale trochu uvolní, tak jej nezastavíte: jeho dětství, Per Mertesacker, předzápasový rituál s jeho dcerou, Mesut Özil, a dosud nejtěžší soupeř.
Když se podíváš zpět na prohru s Aston Villou v prvním ligovém zápase sezóny, říkal sis, že to byl pouze zkrat, nebo, že je to začátek těžké sezóny?
“Od každého trochu, abych byl upřímný. V posledních dvou sezónách jsme začali ligu velmi špatně. Tak jsem si říkal, že to bude znovu stejné, že spadneme pod všechny ostatní, a pak budeme muset dotahovat, abychom se dostali do top four. Když se na ten zápas ale podívám znovu, tak si nejsem vůbec jistý, jestli to penalta byla, a ta druhá žlutá karta byla taky dost přísná. Celkově to pro nás nebyl špatný zápas, ale stále to byla prohra, doma, v prvním zápase. Fanoušci chtěli nové posily, a tehdy ještě nikdo nepřišel, takže to bylo takové komplikované. Možná, že nakonec bylo dobře, že jsme prohráli.“
Myslíš si, že zápas v září proti Tottenhamu byl zlomovým bodem?
“Ano, myslím si to. To je vždy výjimečný zápas. Takové zápasy nemůžete prohrávat. Toto vítězství bylo důležité, abychom si udrželi setrvačnost ze zápasu s Fulhamem. Všem jsme poslali jasnou zprávu, která říkala, že jsme zde, že jsme velmi dobrým a soustředěným týmem. Že budeme lepší, než obvykle, a s tak dobrým startem, budeme bojovat o titul.“
Jak si vysvětluješ to zlepšení oproti loňské sezóně?
“Udrželi jsme téměř stejnou sestavu jako loni. Můžete se rozhodnout nakoupit mnoho nových hráčů třeba za 100 milionů liber, nebo koupit pouze jednoho. Boss se rozhodnul upřednostnit kvalitu před kvantitou. Koupil Mesuta Özila, a ten si v po deseti minutách jeho prvního zápasu připsal asistenci při gólu Oliviera Girouda proti Sunderlandu. Možná, že Mesut nebyl tím hráčem, o kterém si fanoušci mysleli, že nám schází, ale potřeboval pouze jednu příležitost a připsal si asistenci. To je ten rozdíl, a proto jsme tuto sezónu před brankou efektivnější. Také dodal více volnosti ostatním hráčům. Ostatní hráči cítí menší tlak, než předtím.“
Co se také změnilo, to je týmový duch…
“Ano, bojujeme jeden za druhého, celou dobu jeden za druhého. Někteří naši útočníci možná nesnáší defenzivní práci, ale i přesto brání, protože vědí, že když to udělají, tak budeme vyhrávat zápasy. Když se podíváte na zápas s Newcastlem nebo zápas s Liverpoolem, tak jsme všichni hráli defenzivně jako celek. Dělá to velký rozdíl.“
Změnil se týmový duch oprati loňské sezóně?
“Ten byl v týmu vždy, ale směrem ke konci loňské sezóny se zlepšoval. Na začátku sezóny jsme možná pochybovali. Odešel Robin van Persie, a najednou bylo složité, abychom se s tím vyrovnali. V této sezóně můžeme cítit, že je v týmu něco speciálního. Všichni chápeme, že společně můžeme něčeho dosáhnout.“
Vypadá to, že je tým tuto sezónu schopný vydřít více vítězství.
“To je pravda, ale lidé musí pochopit, že v každém zápase nemůžeme hrát naši obvyklou hru celých devadesát minut. Fyzicky je to nemožné. Ve způsobu naší hry nemůžeme být stoprocentní celou dobu. V některých zápasech budou momenty, kdy nebudeme předvádět naprostou kvalitu, kdy to bude trochu složitější, kdy to nebude úplně pěkný fotbal, ale zůstaneme silní, budeme dřít a nevzdáme se. Mentálně jsme silnější, než kdy jindy. V této sezóně jsme vyhráli některé zápasy, které bychom loni nevyhráli.“
Jak osobně zatím hodnotíš tuto sezónu?
“Myslím si, že ta nálada v týmu nás všechny dělá silnější a lepší. Pomáhají nám také výsledky, protože se cítíme sebevědomější, než kdybychom byli na spodku tabulky. Můžeme si dovolit věci, které bychom si nedovolili, pokud bychom byli na spodku tabulky. Já neustále velmi tvrdě pracuji, ale cítím se zatím velmi dobře.“
Posunul ses výkonnostně výše?
„Neustále se zlepšuji. Nikdo nebude nikdy perfektní, ale vždy se můžete zlepšovat. Zkušenost je velkým faktorem. Dokážete se lépe vyrovnat s tlakem v určitých zápasech. Má hra se moc nezměnila, když to porovnám s dobou, kdy jsem hrál za Lorient, ale jsem samozřejmě mnohem lepším hráčem.“
Riskuješ v zápasech hodně?
“Ano samozřejmě. Vždy předvídám. Jednoho dne na to doplatím, ale to je má hra. Musím jít trochu do rizika, protože to je způsob, jakým hraji. Když zachytávám míče, tak je to risk, který podstoupím, abych se dostal k míči. To mi jde nejlépe, ale může to vést také k chybám. Když jsem na hřišti, tak do toho musím jít. Je potřeba, abych bojoval.“
Per je na druhou stranu úplným opakem…
“Přesně tak, je to mnohem jistější hráč. Jeden druhého doplňujeme. Máme odlišné kvality, a když je dáte dohromady, tak vám to dá velmi dobré partnerství. Snažím se ho krýt, protože on ví, že já disponuji tou rychlostí. Vím, že vše, co jde přímo vůči nám, je jeho. On ví, že já zachytávám míče, a centrované míče. On obsazuje hráče osobně, protože ví, že já jsem ten, který více předvídá.“
Co sis vzal z místa, kde jsi vyrostl?
“Jsem z tohoto světa. Jsou věci, které pochopím, a věci, které nepochopím. Třeba jako chodit každý víkend někam ven, jako chodit se najíst někam do města. Vyrůstal jsem a byl jsem vychován jinak. Byl jsem veden k úctě k lidem, abych byl dobrým člověkem. Stejně vychovávám i své děti. Byla doba, kdy se mi na hřišti nedařilo. Musel jsem zesílit mentálně, a to se mi také podařilo. Musel jsem dělat složitá rozhodnutí, a musel jsem udělat vše pro to, aby se mi ta rozhodnutí vyplatila.“
Olivier Giroud se pěkně rychle dočkal pokřiku od fanoušků. Ty ale stále nic nemáš? Co se děje?
“To nevím. Možná, že je potřeba, abych měl Olivierův nos, nebo sestřih. Nebo mě možná nemají rádi (směje se). Než skončím s fotbalem, tak se snad svého pokřiku dočkám.“
Theo Walcott se na začátku roku 2014 nepříjemně zranil. Jak na to reagoval tým?
“Byl to šok. Je to pro nás těžké, protože je pro tým důležitým hráčem. Pro něj je to také těžké, protože přijde o mistrovství světa, a s námi o konec sezóny. Vrátí se ale ještě silnější. On si je dobře vědom, že za ním všichni stojíme, a tak tomu bude vždy, pokud nás bude potřebovat. Budeme jej podporovat tak, jako podporujeme Pata Rice. Musí zůstat pozitivní, a my mu k tomu pomůžeme.“
Theo bohužel přijde o mistrovství světa, ale pokud půjde vše dobře, tak ty bys tam jet měl? Těšíš se?
“Je skvělé, když si můžete zahrát mistrovství světa, a v Brazílii je to ještě lepší. Nemůžu se dočkat. Bude to splněný sen. Všechno je to dohromady skvělá zkušenost a velké dobrodružství. Naše skupina se Švýcarskem, Hondurasem a Ekvádorem je možná snazší, než kdy jindy, ale tam není lehkých zápasů. Bude to těžké, ale můžeme se kvalifikovat do osmifinále. To je náš první cíl. Věci se otočily k dobrému druhým zápasem baráže proti Ukrajině. Tým nastartoval nový příběh díky nové mentalitě. Takže nás to dovedlo na mistrovství světa.“
/Arsenal.com/
