Carl Jenkinson bude jedním z hráčů, kteří pocestují s týmem Arsenalu do Finska k závěrečnému přípravnému utkání proti Manchesteru City.
Bude to pro pravého obránce specifický cesta, protože právě Finsko, svou mateřskou zemi, reprezentoval až do kategorie U21, než změnil svou reprezentační příslušnost na anglickou. V první části Q&A vysvětlil proč.
Jaké to bylo reprezentovat Finsko v mládežnických kategoriích?
“Fantastické. Mám některé hodně dobré vzpomínky na tuto dobu a potkal jsem zde úžasné přátele. O finské fotbalové federaci mohu mluvit jen v dobrém. Vždy jsem se cítil vítaný. Vždy jsem byl ubytovaný hráči a trenéry. Nikdy jsem se necítil nějak nemístně. Byl jsem kluk, který přišel z Anglie, takže bylo snadné mě považovat tak trochu za outsidera, protože jsem neuměl jazyk. Nikdy jsem ale takový problém neměl a vzpomínám na to velmi rád. Pro moji kariéru udělali hodně.“
“Výkonnostně jsem vyrostl i tím, že jsem za ně hodně odehrál. Cestoval jsem jako mladý hráč po různých zemích po celém světě, takže to mě taky posunulo. Zahrál jsem si proti mnoha různým zemím, a mám na to skvělé vzpomínky, takže za to budu vždy vděčný. Zahrál jsem si také pod několika skvělými manažery, zejména Mika Laurikainen, pod kterým jsem hrál za tým do jednadvaceti let. Je to člověk, kterého jako vysoce respektuji jako člověka, jako kouče i jako manažera. Choval se ke mně fantasticky. Celkově nemám k tomu špatného slova.“
Samozřejmě sis potom musel vybrat mezi Anglií a Finskem. Jaké bylo rozhodování?
“Bylo to jedno z nejsložitějších rozhodnutí, které jsem kdy musel udělat. Ve Finsku jsem se za ty roky seznámil s mnoha lidmi a reprezentoval jsem v mládežnických kategoriích mnoho úspěšných let. Tím, že jsem hrál za Finsko, jsem dospěl jako hráč i jako člověk. V sedmnácti letech jsem sám létal po celém světě, abych se dostal za národním týmem. Otevřelo mi to oči. Naprosto jsem si to užíval a mám na to mnoho skvělých vzpomínek.“
“S Finskem budu mít vždy silné pouto, ale musel jsem prostě následovat své srdce. Narodil jsem se a byl jsem vychováván v Anglii. Tak jsem vyrostl a je to pro mě domov. Musel jsem se podívat do zrcadla a zeptat se sám sebe: Jak to opravdu cítíš? Odpověď byla Anglie, a to byl hlavní důvod mého rozhodnutí. Musel jsem také zvážit, kde si myslím, že by se má kariéra mohla lépe rozvíjet. Sním o tom, zahrát si velké turnaje, a cítil jsem, že větší šance bude s Anglií. K dnešnímu dni jsem si připsal pouze jeden zápas, a stále mám možnost prosadit se pravidelně do týmu. Na tom budu do budoucna pracovat.“
Jaká byla ve Finsku reakce na vaše rozhodnutí?
“To si nejsem úplně jistý. Nemám Twitter nebo něco takového. Snažím se od toho trochu distancovat, ale pamatuji si, že jsem online četl, že to bylo nevyhnutelné, že jsem si vždy přál zahrát si za Anglii. Trochu mě to zklamalo, když jsem si to přečetl. Každý, kdo mě zná, tak ví, že to nebyla pravda. Bylo to pro mě těžké období a toto rozhodnutí jsem nebral na lehkou váhu. Bylo mi devatenáct let a musel jsem se rozhodnout mezi Anglií a Finskem. Bylo to rozhodnutí, které by ovlivnilo celou moji kariéru.“
Jak přijal manažer tuto zprávu?
“Volal jsem mu ještě před tím, než to bylo zveřejněno v novinách. Vysvětlil jsem mu, jak to vidím a své důvody. Pochopil to a respektoval mé rozhodnutí. Dokonce byl tak zdvořilý a popřál mi hodně štěstí. Za to jej budu vždy respektovat.“
/Arsenal.com/
