Po profesionalizaci a přizvání v létě 1892 do druhé ligy trvalo Arsenalu dlouhých 11 let, než postoupil do ligy první.
Do roku 1899 však zaujímal místo převážně uprostřed tabulky. Postup do prestižní první ligy se povedl týmu až v sezóně 1903/1904, kdy Arsenal obsadil v tabulce druhé ligy druhé místo za Prestonem, před třetím Manchesterem United. Bylo to celkově skvělá sezóna. Na domácím hřišti na Manour Ground byl Arsenal neporazitelný, když vstřelil 67 branek a obdržel pouze 5, jinak tomu bylo však na away zápasech, kde se tak nedařilo, pouze 6 zápasů skončilo vítězstvím Arsenalu. Celková bilance však byla přesto impozantní, 34 zápasů, 21 vítězství, 6 remíz, 7 porážek a 91 vstřelená branka a 22 obdržených.
Ale místo posunu na vyšší úroveň, jak se dalo předpokládat s postupem do první ligy, nastaly pro klub spíše problémy. Klub začal hrát špatně, ve své první sezóně v nové soutěži obsadil 10. místo. V sezóně 1905/1906 místo 12. Sezóna 1907/1908 byla ještě horší – 15. místo v ligové tabulce. Tým opustil manager Phil Kelso, který se raději šel věnovat podnikání hoteliéra ve Skotsku. A to vše přesto, že začátek uplynulého století byl skutečným zlatým věkem fotbalu. Kluby rostly jako „houby po dešti“, lidé byli nové hry lační a návštěvy na zápasech co do počtu diváků převyšovaly mnohdy dnešní úroveň. Nikoliv však v případě Arsenalu. Jak jsme už psali v předchozím díle, klub hrál na dělnické periferii Londýna a návštěvy na zápasech byly velice nízké, a to nejen kvůli potřebám válečného průmyslu, ale i kvůli nižší koupěschopnosti obyvatelstva. V té době kluby žily vlastně jenom z příjmů za prodej vstupenek a tak nízké návštěvy znamenaly nástup finanční krize klubu. Z klubu museli dokonce odejít jeho nejlepší hráči Coleman, Freeman, Ashcroft, Sharp a Garbutt, ale ani to nepřineslo žádaný finanční efekt, ba naopak. Návštěvy ještě více klesaly a v roce 1910 klub dokonce musel ohlásit bankrot a byl na prodej. A právě tehdy vstoupil na scénu, jak jsme už předeslali v minulém díle, podnikatel a předseda Fulham FC Henry Norris.
Henry Norris byl velice úspěšný a vlivný člověk. Pod jeho vedením se FC Fulham stal významným londýnským klubem. Když se objevily finanční problémy Arsenalu, ucítil Norris příležitost, jak problémy Arsenalu využít pro Fulham. Převzal Arsenal a plánoval sloučení obou klubů, díky čemu by Fulham FC zaujal místo Arsenalu v první lize. Tento plán však narazil na zásadní nesouhlas FA, která dokonce následně vydala stanovisko, že Norris nemůže být současně vlastníkem dvou fotbalových klubů a velela mu vybrat si – Fulham nebo Arsenal. Volba Norrise byla logická – Arsenal – protože hrál v první lize.
Přes příchod Norrise a jeho kapitálový vklad, kterým odvrátil bankrot, skončil Arsenal v sezóně 1912/1913 s 18 body, třemi vítězstvími a 26 vstřeleným góly na posledním místě a spadl do druhé ligy. Jediným pozitivem této „13“ tak zůstalo přestěhování klubu z Plumstead na Highbury. Norris věděl, že klub potřebuje peníze a jediným reálným způsobem, jak je získat, byla výstavba nového velkého stadionu. Nový objekt však musel splnit mnoho podmínek : musel být blízko současného Manor Ground, aby klub nepřišel o fanoušky, musel být snadno dostupný z metra či autobusu a musel být vzdálen od stadionů jiných klubů. V úvahu připadaly dvě londýnské části, severní a západní. Proč padla volba vlastně na Highbury už není známo, ale je jasné, že to místo bylo poměrně snadno dostupné, nedaleko se nacházela stanice metra Gillespie Road. Pozemek patřil škole sv. Jana a sestával ze dvou hřišť fotbalových, dvou pro kriket a jednoho tenisového. Henry Norris zaplatil Ł20.000 za pronájem na 21 let a zavázal se nepořádat žádné zápasy na dny, které připadly na svátky svatých. Fanoušci kanonýrů byli nadšeni, naopak s pramalým pochopením se výstavba stadionu na Highbury setkala u fanoušků a vedení klubu Tot*enhamu. Hned po skončení sezóny 1912/1913 a odehrání posledního zápasu na Manour Ground začaly práce na novém stadionu. Byla vyrovnána plocha hřiště a postavena zastřešená tribuna za Ł80.000. Tato investice se ale Henry Norrisovi zaplatila už jen z výnosu vstupného na prvním zápase dne 6.října 1913, nadšení diváci utratili za vstupné Ł125.000.
Norris dělal vše, aby vrátil klub do první ligy, již sezónu po stěhování na Highbury skončil Arsenal v druhé lize na 5. místě, a vše se rozvíjelo včetně financí velice slibně. Snahy Norrise a celého týmu však přišly vniveč, protože byly přervány světovou válkou. Většina hráčů musela přerušit hráčskou kariéru a nastoupit na dodatečné směny ve zbrojovce, jiní museli narukovat do armády. Na dlouhé čtyři roky musel fotbal ustoupit světové válce.
/Patrick/
P.S. předchozí díly najdete v kategorii „Blog“
