U vzestupu Arsenalu a Liverpoolu na vrchol Premier League nalezneme podobnosti. Arsene Wenger a Brendan Rodgers změnili svůj systém, aby dosáhli lepších výkonů a byli efektivnější.
Stejný bodový zisk, stejný gólový rozdíl a stejná filosofie. Existuje důvod, proč se Arsenal s Liverpoolem dostali po sedmi zápasech na vrchol Premier League. Arsene Wenger a Brenden Rodgers obětovali část kontroly nad hrou, aby získali útočnou dynamiku a útočnou efektivitu.
Zatímco Chelsea, Manchester City a Manchester United zatím tak trochu doplácí na změnu na trenérských postech, a Tottenham se adaptuje na nový život bez jejich největších hvězd, tak u Arsenalu a Liverpoolu to nemusí být nezbytně pouze kontinuita, která jim pomohla při skvělém vstupu do sezóny. Manažeři jsou možná stejní, ale ukazuje se, že je to něčím jiným. Držení míče už není jejich hlavní zbraní.
Je to zatím patrné na statistických analýzách herních výkonů obou týmů. Arsenal v sezóně vypadnul z čela tabulek Premier League, co se týče držení míče. Z průměrného držení míče 58,2% za zápas spadl na osmé místo s průměrem 54%. Liverpool, třetí v první sezóně pod Rodgersem s průměrem 57,2, je nyní devátý s průměrem 51,7.
Statistická data toho sama moc neprokážou, ale pouze to potvrzuje to, co můžeme vidět na hřišti, že Arsenal útočí ve sprintu a z rychlých přechodů. To Liverpool se vepředu hledal, než se jim podařilo dostat do vedení. Slavný manažer Arsenalu Herbert Chapman jednou řekl: “Pravda je taková, že je možné, aby tým útočil příliš dlouho.“
“Snažíme se útočit rychle a přímočaře,“ to byla Chapmanova mantra, a Rodgers požaduje to samé po hráčích Liverpoolu. “Jsme tým, který se vyvíjí a začíná chápat tuto stranu fotbalu, že každým útokem můžete skórovat,“ řekl manažer předtím, co Reds vyhráli nad Crystal Palace. “Někdy musíte míč rotovat, rozbořit organizaci vašeho soupeře a potom hledat tu finální rozhodující přihrávku a snad díky ní i dát branku.“
U Liverpoolu se tato snaha ukazuje hlavně na výkonech v prvním poločase, kdy se v tomto časovém intervalu ujali vedení v šesti ze sedmi zápasů. I při absenci Suaréze prokazovali Reds v útočné fázi skvělou inteligenci, kdy správně vyhodnotili moment, kdy jít dopředu. Branky Daniela Sturridge venku proti Aston Ville a Sunderlandu jsou toho jasným příkladem.
To u Arsenalu byla schopnost rychlého protiútoku vidět ještě lépe. Hodně tomu pomohla i genialita Mesuta Özila. Tottenham, Fulham, Sunderland, Marseille a Swansea, ti všichni doplatili na brejky, ale znamenitě se to Arsenalu povedlo proti Neapoli v Champions League. Dva góly z rychlých výpadů v úvodních patnácti minutách pohřbily tým Rafaela Benitéze. Özilova nádherná branka jen podtrhla neochvějnou důvěru v jejich drobně pozměněný systém.
Navíc ve čtyřech z osmi zápasů, ve kterých tuto sezónu vstřelil Arsenal dvě nebo více branek, se Gunners trefili v rychlém sledu, aby si zajistili pohodlné vedení. Góly v 58. a 62. minutě pomohli porazit Swansea, dvě Ramseyho branky v 67. a 76. zhatily naděje Sunderlandu, po Neapoli bylo po patnácti velkolepých minutách, a Fenerbahce bylo doma poraženo brankami v 51, 64 a 77. minutě. Je to podobné jako když dá boxer ránu do břicha, než udeří do hlavy.
Myšlenka kontrolování hry samozřejmě není úplně ignorována, protože by bylo složité těžit pouze z tohoto upracovaného útočného přístupu. Mathieu Flamini poskytl znovunalezenou sílu kostry týmu Arsenalu, a bylo zajímavé sledovat, jak dostal vedle Mikela Artety v důležitém zápase proti Neapoli přednost právě Flamini, a Wilshere musel zůstat na lavičce. “Flamini nám zajišťuje rovnováhu mezi útočením a bráněním,“ řekl Wenger. “On je ten, který akceptuje v týmu roli na černou práci.“
Zajistit stejnou rovnováhu, na to hlavně musel myslet i Rodgers, obzvlášť při těžce vybojovaném vítězství Liverpoolu proti Aston Ville, která byla připravena přenechat držení hry soupeři, aby mohla Reds zaskočit rychlými protiútoky. “Bylo to pro nás ohromné vítězství. Myslím si, že jsme v první půlce dobře kontrolovali hru a vstřelili excelentní branku,“ řekl Rodgers.
“Samozřejmě, v druhém poločase jsme museli bránit hlouběji. Takticky to byl záměr. V prvních dvou zápasech byla Aston Villa ohromná při protiútocích, a když příliš otevřete hru, tak mají hráče, kteří vás mohou potrestat.“
Když se podíváme na schopnost Liverpoolu potrestat soupeře, tak Sturridge a Suarez pokračují ve vzájemné spolupráci. Rychlým protiútokem vyprovodili Sunderland, a zajistili tak týmu 3 body.
V Arsenalu Wengerova změna taktu hry pomohla dostat ještě více z Oliviera Girouda. Nejlepší branka tohoto útočníka v minulé sezóně přišla při výhře 3:1 nad West Hamem, kdy si Olivier couvnul hlouběji do pole, aby rozdal přihrávku na Lukase Podolskiho nalevo, a poté pospíchal na přední tyč, aby zajistil Arsenalu klidný konec zápasu. Wenger nyní staví na tomto aspektu Giroudovy hry a Özil se znovuprobuzeným Ramseym jsou nyní vedeni k tomu, aby nabíhali za Girouda, místo toho, aby byl střední útočník sám centrálním bodem útoku Arsenalu. Özilův gól proti Neapoli to pouze ilustroval a Giroudovy zlepšené výkony trochu ztlumily lítost nad tím, že se v létě nepodařilo získat Suareze.
Zřetelný herní plán Wengera a Rodgerse zatím pomáhá Arsenalu a Liverpoolu, a jejich hra vzkvétá. U obou týmů je ale stále prostor pro zlepšování. Rovnováha mezi kontrolou míče a útokem přináší skvělou efektivitu. Liverpool má nyní za úkol, aby udržel své výkony po celých devadesát minut, a Arsenal se může těšit, že bude ještě silnější, když se po reprezentační přestávce vrací Santi Cazorla. Začátek listopadu, kdy se tyto dva týmy střetnou společně, tedy slibuje velmi zajímavý duel.
/Skysports.com/
