Uživatel krtek.olc nám přeložil velice zajímavý článek z hodnověrného zdroje. Doporučuji přečíst pozorně, stojí to za to.
(Máte-li zájem se na práci webu účastnit tak jako uživatel krtek.olc, pošlete nám svůj překlad článku na e-mail: redakcegunners.cz@gmail.com. Podmínkou je, že článek nesmí být mezi vydanými na našem webu. Uvítáme i články ve formě blogu na aktuální témata týkající se Arsenalu.)
Uráženi fanoušky, zesměšňováni hráči prostřednictvím twitteru, často vysmíváni manažery a pod stálým dohledem televizních kamer ze všech možných úhlů, život anglického fotbalového rozhodčího může být tvrdý a nesmiřitelný.
Mark Clattenburg, Phil Dowd, Peter Walton, Howard Webb, Anthony Taylor a Martin Atkinson, to je jen několik z rozhodčích, kteří byli vystaveni zlobě skoro všech manažerů PL, od Harry Redknappa a Kennyho Dalglishe po Micka McCarthyho, Tony Pulise a Davida Moyese.
Trenér Stoke Tony Pulis byl tak rozčilen Atkinsonovým výkonem při porážce 2-0 od Sunderlandu v listopadu, že volal po zavedení systému postupů a sestupů rozhodčích ve snaze snížit počet chybných rozhodnutí.
„Pokud dostanou tři nejlepší rozhodčí v Championship možnost pracovat na nejvyšší úrovni, myslím, že by to mohlo pár rozhodčím pročistit hlavu“, prohlásil Pulis.
Jeho návrh nebyl v daném okamžiku přijat příliš vážně, ale posloužil jako upozornění na rostoucí nespokojenost s výkony rozhodčích v elitní anglické fotbalové soutěži. Je třeba říct, že neexistuje nic takového jako žebříček ligových rozhodčích, kterých je 16 a mají odpovědnost za řízení 380 zápasů v průběhu sezóny.
Jak jsou tedy posuzováni? A kdo je odpovědný za posouzení jejich připravenosti?
Delegáti (v orig.Assesors, tj. hodnotitelé) sledují výkon rozhodčích, zatímco PGMOL (Professional Game Match Officials Limited, rozhodčí v PL jsou profesionálové a tato společnost je v podstatě jejich zaměstnavatelem), společnost zodpovědná za rozvoj kvality rozhodčích, využívá fotbalovou analýzu ProZone k získání konstruktivní zpětné vazby na rozhodčí a pomáhá zlepšovat jejich rozhodování.
Podle vyjádření mluvčího Premier League si angličtí rozhodčí vedou velmi dobře. Počet chybných rozhodnutí o postavení mimo hru je podle něj „extrémně malý“ a zahraniční fotbalové asociace často využívají anglické rozhodčí jako školitele při přípravě vlastních rozhodčích.
Bývalý elitní rozhodčí Dermot Gallagher souhlasí, že rozhodčí odvádí dobrou práci a tvrdí, že v klíčových momentech rohodují správně, Alan Leighton, jednatel svazu rozhodčích Prospect, zároveň uvedl, že všichni chybující rozhodčí se brzy ocitnou pod drobnohledem.
„Rozhodčí jsou posuzováni v mnoha směrech a jejich rozhodnutí jsou sledována a hodnocena,“ prohlásil. „Špičkový rozhodčí, který nedokáže většinu klíčových rozhodnutí pravidelně provést správně, zjistí, že se dostane do obtíží se systémem hodnocení a sledování. A pravděpodobně bude suspendován.“
Ovšem každý není přesvědčen, že jsou někteří rozhodčí na odpis.
Stoke připravilo dokumentaci o Miku Deanovi poté, co jim vyloučil dva hráče v počátečních kolech soutěže. Když byl tento rozhodčí nominován na jejich zápas se Sp*rs 20. dubna, klub požadoval jeho nahrazení a předložil jako podklad svoji zprávu Miku Rileymu, generálnímu manažerovi PGMOL. Tento požadavek byl zamítnut, a když Dean ukázal červenou kartu Deanovi Whiteheadovi během porážky 2-1, Pulis se stal neřízenou střelou.
Premier League odmítá publikovat statistiky o rozhodčích, přesto Opta, společnost zabývající se sportovními statistikami, poskytla BBC údaje, které vnášejí trochu světla na jejich výkony.
K dispozici jsou základní informace o počtu udělených žlutých a červených karet, faulů a penalt každým sudím v průběhu sezony a také ve dvou předcházejících. Zároveň Optou poskytnutá data naznačují, že mladí rozhodčí udělují více červených karet než jejich starší kolegové.
Statistika ale ukazuje pouze část z celkového obrazu. Tyto údaje nám mohou říct, jaká rozhodnutí rozhodčí dělají, nikoliv, zda byla správná či špatná. Zároveň Opta nezaznamenává případy, kdy rozhodčí nějaké rozhodnutí neučinili.
Jiné sporty už učinily výrazné kroky, které jejich sudím umožňují zlepšit proces rozhodování. Rugbyový svaz a Rugby League, tenis i kriket, ve všech těchto sportech se užívají moderní technologie s pravidelně rostoucí intenzitou. V kriketu se zavedení Umpiere Decision Review System (podobný systém jako využití „Jestřábího oka“ v tenise, každý tým má možnost v jednom inningu dvakrát požádat o kontrolu rozhodnutí, třetí rozhodčí využije záznamu a podá zprávu hlavnímu rozhodčímu, pokud je stížnost oprávněná, tým tohoto „žolíka“ neztrácí, „dvakrát“ tedy v tomto případě znamená přesněji „dvakrát neúspěšně“) rozhodně vyplatilo, podíl správných rozhodnutí vzrostl k 98%.
Fotbal zůstává i nadále pozadu, ponechávaje rozhodnutí rozhodčích a jejich asistentů výhradně na jejich očích a uších.Pokud výkony rozhodčích rozčilují týden co týden trenéry a hráče, ve fanoušcích vyvolávají rostoucí znepokojení.
Dva fanoušci Arsenalu – počítačový odborník a belgický fotbalový rozhodčí – vytvořili detailní a zajímavou studii o anglických sudích. Počítačový expert, vystupující pod nickem „DogFace“, uvedl, že jeho data „naznačující rozhodčími předváděnou zaujatost“ a dodal, že „není důležité, zda tato zaujatost je zamýšlená či neúmyslná.“ Připojil ujištění, že jeho analýza má „světelné roky náskok před jakoukoliv podobnou veřejně dostupnou statistikou“ a že jediná další sféra, kde je podobná analýza používána je „oblast hráčských syndikátů, profesionálních gamblerů a burzovních spekulantů“.
„Jakýkoliv výkyv, který najdou, není důležité jak malý, má značnou hodnotu a je chráněn jako naprosté tajemství“, prohlásil.
DogFace dokonce naznačuje, že někteří profesionální sázkaři upravují svoje sázky podle rozhodčího nominovaného pro daný zápas.
Profesor David Forrest, specializující se na oblast sportovních analýz a sázkových her, věří, že DogFacem zvěřejněné údaje zasluhují další zkoumání.
„Jsem trochu překvapen, jak závisí počty bodů získaných na jeden zápas u jednotlivých klubů na konkrétním nominovaném rozhodčím. Předložil dostatek podkladů, které naznačují potřebu prozkoumat hlouběji tyto data formální statistickou analýzou.“
DogFace provedl analýzu sudích v zápasech Arsenalu pro stránku Untold Arsenal. Belgický rozhodčí Walter Broeckx pro tuto stránku pracuje také. Provádí rozbor záznamu každého zápasu Arsenalu, zaznamenává každé rozhodnutí rozhodčích, stejně jako absenci takovéhoto rozhodnutí. Broeckx došel k závěru, že v zápasech Arsenalu se rozhodčím podařilo učinit pouze 62,75% správných verdiktů. Tento podíl vzroste na necelých 70% pro zápasy Ligy mistrů, které soudcují rozhodčí z jiných zemí.
Podle Broeckxových záznamů, Clattenburg je nejlepší z anglických sudí s výsledkem 93 bodů ze 100 během zápasu s WBA, Chris Foy a Webb, který rozhodoval finále MS, stojí na odvrácené straně této statistiky. Ocitli se na dně Belgičanovi tabulky po dosažení pouhých 40 bodů při domácím zápase s Fulhamem, respektive při venkovním klání s Manchesterem United.
„Zaujatost je normální lidské chování,“ říká Broeckx. „Byl bych nestranný, kdybych řídil utkání Arsenalu? Určitě bych se snažil být, ale pochybuji, že bych uspěl.“
Rozhodčí Premier League jsou často obviňováni z nadržování týmům „Big Four“ – Arsenalu, Chelsea, Liverpoolu a Manchesteru United. Tony Pulis, jak asi nikoho nepřekvapí, se nestydí hlasitě vyjadřovat svůj názor na toto téma.
„Je zde rozhodně velký rozdíl v rozhodnutích, které směřují k těmto klubům“, říká. „ Ať se na to díváte z kterékoliv strany, domnívám se, že se to děje.“
S jeho vyjádřením a dalšími podobnými slovy jiných kupodivu vyjádřil porozumění bývalý rozhodčí Graham Poll.
„Nyní když sleduji situaci zvenčí, chápu, že cítí zaujatost proti svým týmům a podporu větším klubům,“ prohlásil.
Pojďme se podívat, co říká statistika.
Od začátku sezóny 2007/2008 bylo vyloučeno 15 hráčů týmů, hrajících s MUFC na Old Trafford oproti 3 domácím. Proti hostům bylo nařízeno 8 pokutových kopů, proti domácím pouze 2.
A vítězové Premier League?
Od roku 2007 šlo 6 hráčů Chelsea předčasně do sprch v domácích zápasech, zatímco stejná situace potkala dvojnásobek hostujících hráčů. Ve prospěch domácích byl odpískáno 18 pokutových kopů, hosté si ze značky pokutového kopu zahráli šestkrát.
„Týmy, které přijedou na Old Trafford nebo Stamford Bridge, přijíždějí většinou v roli outsiderů a přijímají defenzivní taktiku, které statisticky znamená více nedovolených zákroků,“ upřesnil profesor Forrest.
„Mějte na mysli, že to může být spíše otázka rozdílných pohledů na věc než zaujatosti rozhodčího. Někteří rozhodčí mohou činit rozhodnutí, která více chrání týmy, které hrají převážně technickou hru a potom tyto týmy (rozuměj týmy předvádějící tvrdou hru) dopadají hůře v zápasech řízených těmito rozhodčími.“
Zajímavé zamyšlení přinesla akademická studie z roku 2007, která dospěla k závěru, že domácí tým byl mnohem méně „podporován“ sudím, pokud jsou tribuny od hrací plochy odděleny atletickým oválem – fanoušci tak mohou mnohem méně „psychickým“ tlakem ovlivňovat sudího. West Ham možná ještě zváží jejich plány na Olympijský stadion a rozhodnutí ponechat po OH na stadiónu běžecký ovál.
A jak mohou rozhodčí odvrátit obvinění z nadržování?
Broeckx má několik zajímavých návrhů, z nichž první je poměrně radikální.
Věří, že Premier League by měla využívat výhradně zahraničních rozhodčích. A pokud je to příliš velký skok pro anglický fotbal, potom navrhuje zvýšit počet rozhodčích na nejvyšší úrovni.
„Tak malý počet rozhodčích je opravdu tragický“, uvádí. “Znamená to, že sudí se s některými týmy potká pětkrát až šestkrát za sezonu. To je špatné jak pro hráče tak pro rozhodčí.“
Broeckx také navrhuje přijmout systém využívaný v tenise dávající hráčům možnost zvrátit rozhodnutí sudího, pokud se domnívají, že je chybné.
PGMOL je otevřena myšlence využití technologií ve fotbale, přesvědčuje rozhodčí, že „uvítá cokoliv, co zlepší možnosti jejich rozhodování.“ Nicméně se brání myšlence, že rozhodčí budou nuceni vysvětlovat svá rozhodnutí médiím.
Jinou cestou se vydala německá Bundesliga. Po každém herním víkendu jsou revidována a publikována všechna rozhodnutí sudích, ať učiněná či neučiněná a hodnocena jako správná, nesprávná nebo problematická, navíc němečtí sudí mohou hovořit s tiskem a po zápase vysvětlit svá zásadní rozhodnutí.
PGMOL zcela jistě nebude následovat takovéhoto příkladu, částečně proto, že některá rozhodnutí jsou předávána FA k disciplinárnímu řízení.
„Toto by přineslo benefity pouze médiím, nijak by to nepřispělo ke zlepšení procesu rozhodování u sudích“, prohlásil mluvčí PGMOL.
„Pro média bude zajímavé pouze konfrontovat rozhodčí s jejich negativními rozhodnutími. Je potřeba si uvědomit, že rozhodčí nejsou profesionálními mediálními pracovníky.“
Každý se ovšem nedomnívá, že by rozhodčí měli být ušetřeni pozornosti médií. Leighton nabízí mnohem smířlivější postoj.
„Věřím, že by rozhodčí přivítali možnost větší svobody vyjádřit se k jejich rozhodnutím po zápase,“ pronesl, dodávaje důležitou poznámku: “Je důležité, aby se jakákoliv diskuze nestala úplnou pitvou.“
Cokoliv se stane v budoucnosti – a kdo ví, třeba fotbal plně přijme moderní technologie jako jiné sporty – jedno je jisté. Kritika rozhodčích nikdy úplně nezmizí.
/BBC NEWS/
