Oficiální web Arsenalu vydal rozsáhlý rozhovor s Mathieu Flaminim. „Ztraceným synem“, který po svém návratu znovu přesvědčil fanoušky, že na Arsenal stále má.
Mathieu si po pěti letech připsal další start za Arsenal, když se v zápase se Spuds dostal na hřiště jako střídající hráč. Francouz ihned ukázal, proč v něj Arsene Wenger vložil důvěru. Burcoval své spoluhráče a předváděl skvělé obranné zákroky. Na udržení jednogólového vedení měl obrovskou zásluhu.
Jeho přístup pomohl vybudit celý tým k výborným výsledkům a i díky němu je Arsenal stále na prvním místě Premier League.
Samozřejmě francouzský záložník byl známý svou bojovností už ze svého předchozího působení v Arsenalu. Během své čtyřleté působnosti předváděl konzistentní výkony a i díky němu se Arsenal dostal do finále Champions League a v roce 2008 bojoval o titul Premier League.
Na konci sezóny však Mathieu odešel do italského AC Milán, kde strávil pět let „zlepšováním svých taktických dovedností“. Nyní je však zpátky na severu Londýna a s pocitem „nedokončené práce“ se znovu stává oporou týmu.
Jak se uskutečnil váš návrat do Arsenalu?
„Vypršela mi smlouva s AC Milán, takže jsem byl volným hráčem. Nabídli mi dvouleté prodloužení, chtěl jsem však tři roky. Je mi 29 let a stále mám před sebou hodně let, takže jsem se rozhodl opustit Milán. Nejdřív jsem přišel do Arsenalu, abych zapracoval na fyzické kondici. Měsíc jsem velmi tvrdě pracoval s našim fitness trenérem Tony Colbertem, a pak jsem prostě podepsal smlouvu a vrátil se zpátky domů.“
Zůstal jste s někým v kontaktu po vašem odchodu do Itálie?
„S Arsenalem a bývalými spoluhráči jsem si po celou dobu udržoval dobrý vztah. Párkrát jsem navštívil tréninkové centrum, abych všechny pozdravil, a když před pár lety tým hrál s Marseille, byl jsem tam se na ně podívat. Takže samozřejmě jsem se pohyboval v blízkosti klubu. Pro Arsenal jsem ve své hlavě a srdci vždy měl místo.“
Mnozí z vašich bývalých spoluhráčů postupně opustili klub, sledoval jste nadále tým?
„Ano, mnoho hráčů odešlo, ale někteří jsou stále tady. Také mnoho lidí, kteří zde tehdy pracovali, jsou stále zde a filozofie Arsenalu je taky pořád stejná. Na vrcholu všeho je trenér, Arsene Wenger je pořád trenérem a on je ten, který všechny vychovává. V klubu pracuje už 17 let, pro Arsenal je velmi důležitý a stále prosazuje své myšlenky.“
Co jste si myslel o týmu, když jste ho sledoval z Itálie?
„Samozřejmě jsem často sledoval Arsenal a byl jsem trochu frustrovaný. Když se podíváte na tým, vidíte kvalitu, hráči hrají úžasný fotbal, jsou tak blízko úspěchu, ale stále nic nevyhrávají. Není lehké to sledovat. Důležité je tvrdě pracovat, a taky vylepšit týmovou morálku. Myslím si totiž, že právě to dokáže udělat rozdíl. Samozřejmě kvalita je důležitá, ale neméně důležité je kolektivní pojetí, trénovat společně, útočit a bránit společně. To vytvoří ten rozdíl.“
Měl jste nějaké pochybnosti při vašem návratu do Arsenalu? Měli o vás zájem i jiné kluby?
„Ano, měl jsem nabídky i od jiných klubů z Itálie, Anglie, nebo Německa. Ale pro mě to byla důležitá šance vrátit se do Arsenalu, s týmem, který nyní máme, abych znovu spolupracoval s Arsenem. Byl to vlastně on, kdo mě přivedl na nejvyšší úroveň. Dostal mě do Premier League a Champions League, takže jsem se nemusel moc rozmýšlet, když se naskytla tato možnost. Jen jsem řekl „Tak jdem na to.“ Nyní jsem tady, jsem šťastný a těším se na úžasnou sezónu.“
Když jste v roce 2004 přestoupil do Arsenalu, tým měl za sebou sezónu bez jediné porážky. Bylo tehdy lehčí přijít do takového týmu, než nyní, do týmu, který dlouho nic nevyhrál?
„Když jsem poprvé přišel, byl jsem mladý a musel jsem se toho hodně naučit. Dostal jsem příležitost pracovat se skvělými hráči, jako Dennis Bergkamp, Thierry Henry nebo Patrick Vieira. Byla to skvělá šance. Hodně jsem se toho naučil také v Itálii. Takže ano, je to teď jiné. Vracím se s mnohem více zkušenostmi, ale stále však do týmu s obrovskou kvalitou a opravdu věřím, že v téhle sezóně, můžeme uspět.“
Od vašeho přestupu do Arsenalu je to už devět let. Vidíte se, jako jednoho z těch, kteří pomáhají mladším hráčům?
„Ano, jsem trochu starší. Je mi 29 let stále toho mám hodně před sebou, ale určitě, když se bavíte s 20letým spoluhráčem, mluvíte s ním jinak, než když jste byl ve stejné pozici. Je velmi důležité držet při sobě na hřišti i mimo něj. Týmový duch je nejdůležitější. Individuality v týmu dokážou udělat rozdíl, ale pro mě, na vrcholu všeho je týmový duch. Je to důležité, protože spolupráce na hřišti, vám zajistí vítězství.“
Vaše první šance ukázat se byla v londýnském derby. Jak jste se ten den cítil?
„Byl to výjimečný den. Samozřejmě to bylo derby a vím, co tyhle zápasy znamenají pro klub, hráče a fanoušky. Byl jsem trochu nervózní, nevěděl jsem, jak mě fanoušci přijmou. Byl to úžasný den. Opravdu jsem se cítil dobře v blízkosti fanoušků. Také jsme dosáhli skvělého výsledku, takže všechno bylo perfektní.“
Takže jste měl starosti, jak vás domácí fans přijmou?
„Neměl jsem strach, ale když odejdete, a po čase se zase vrátíte zpátky, máte vždycky nějaké obavy. Setkání s fanoušky, je to jako první den ve škole. Čekal jsem na ten den a bylo to skvělé, takže jsem šťastný, že se všechno podařilo.“
Snažíte se momentálně zdůraznit agresivní část vaši hry? Myslíte si, že právě to týmu chybělo?
„To o co se snažím, je být přirozený. Mám nějaké kvality a pokouším se je při zápase využít, nic jiného nedělám. S mými týmovými kolegy se cítím velmi pohodlně. Na hřišti i mimo něj se cítím velmi dobře. Momentálně jsem velmi šťastný a doufám, že to tak bude i nadále.“
V Miláně jste hrál s několika skvělými hráči. Co přesně jste se během svého pobytu tam naučil?
„Dostal jsem příležitost, jít tam a hrát s legendami. Hrál jsem s Maldinim, Kaka, Ronaldinhem a dokonce i s Davidem Beckhamem. Dostal jsem šanci hodně se toho naučit. Mentalita a přístup k fotbalu tam byl úplně odlišný. Způsob hry byl taky rozdílný. Musíte být takticky silní. Také se toho musíte hodně naučit, přesně vědět, co přesně na hřišti dělat. Italská liga není jednoduchá, protože na hřišti nemáte mnoho místa k pohybu. Takže určitě jsem se toho hodně naučil. Získal jsem titul a strávil jsem tam mnoho dobrých let.“
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi Serii A a Premier League?
„V Anglické lize, od první po poslední minutu, je velmi vysoká intenzita. Je to fyzicky náročné. V zápase nemáte nějaké jednodušší části, jako v Itálii. Premier League je sto procentní, od začátku až do konce. To je podle mě největší rozdíl.“
V Miláně jste občas hrál, jako středový obránce, stejně jako předtím v Arsenalu. Mohl byste tam znovu zahrát v případě potřeby?
„Dobře si pamatuji, když jsem se s Arsenalem dostal do finále Champions League. Většinu zápasu jsem odehrál na kraji obrany. Užíval jsem si to. Věřím, že hráči by měli být schopni zahrán na více postech. Takže samozřejmě, pokud by mě tam Arsenal potřeboval, rád bych pomohl, ale stále moje přirozená pozice je v záloze.“
Vyřazení ve finále Champions League a prohra v boji o titul v roce 2008. Cítíte, že na vás stále čeká nějaká nedokončená práce?
„To je přesně to na co myslím. Samozřejmě mám skvělé vzpomínky, ale i něčeho lituji. Dostat se do finále Ligy mistrů, speciálně do Paříže a prohrát, na to nikdy nezapomenete. Je to něco co v sobě uchováte a budete bojovat, abyste na to zapomněli. Jediným řešením je nahradit to, možná jednoho dne titulem nebo dalším finále. Opravdu jsem přišel zpátky, protože mám s Arsenalem rozdělanou práci. Jsem tady, protože chci vyhrávat tituly. Jsem motivovaný a vím, že ambice tohohle klubu jsou vysoké, od hráčů až po fanoušky. Nyní je to v našich rukou“
Říkáte, že se Arsenal od vašeho přestupu moc nezměnil, ale jak moc se změnily ostatní kluby?
„Pro mě nebylo moc složité, znovu se začlenit do týmu, protože filozofie klubu je stále stejná. Stále stejně myslíme, hrajeme pořád stejně a to díky Arsene Wengerovi. Když jsem se vracel zpátky, bylo to, jako kdybych nikdy neodešel. Rozdíl od ostatních týmů je možná ve stabilitě. Když se podíváte na Chelsea nebo Manchester City, uvidíte jenom hráče, kteří pořád odcházejí nebo přicházejí. Řekl bych, že to je největší rozdíl od Arsenalu. Opravdu si myslím, že ve fotbale je stabilita obrovsky důležitá, protože to vám dá kontinuitu.“
Také jste se už blíže seznámil s ligovými rozhodčími. Změnilo se něco? Myslíte si, že jsou mírnější než před pěti lety?
„Je to stále stejné. S rozhodčími jsem měl vždy dobré vztahy. Nikdy jsem neměl nějaké problémy. Fyzický aspekt je v Anglii důležitou součástí hry a myslím si, že si to hráči i fanoušci užívají. Je to tady součástí mentality.“
Vaše fyzická kondice je opravdu působivá, stejně jako kdysi. Je to něco na čem speciálně pracujete?
„Cítím se velmi dobře, minimálně stejně dobře, jako předtím. Jsem 29 let starý a cítím se skvěle. Pokud jde o mou kondici, myslím si, že to je jedna z mých předností. Jsem fyzicky silný a kvůli mým úlohám na hřišti, musím běhat a pokrývat co nejvíce hřiště. Snažím se bránit, vyhrávat souboje a odehrávat míče dopředu, jak jen to je možné.“
Jste jedním z mála hráčů, kteří si užívají běhací cvičení na tréninku?
„Nerad běhám bez míče! Během hry, tvrdá práce pro tým, je to co si užívám. Opravdu mám pocit, že vyhrávání zápasů je kombinaci každého jednotlivého hráče. Máme čtyři obránce, kteří se snaží o udržení čistého konta. V záloze, se snažíme zajistit defenzívu, ale taky hrát dopředu. A útočníci se pokouší o vstřelení gólu. Má pozice je defenzivní záložník a užívám si té role. Dělal jsem to mnoho let a snažím se to dělat co nejlépe.“
Co váš soutěživý duch? Vždy jste byl takový? Získal jste to v době, kdy jste jako mladík dělal judo?
„Asi ano, jako mladý jsem dělal judo, ale věřím, že uvnitř každého hráče je soutěživost. Možná na některé to má větší vliv, jako třeba u mě. Miluju vyhrávání a nesnáším prohry. Opravdu mám velký problém přijmout to, když ztratíme body, nebo prohrajeme. Každé ráno se vzbudím a přijdu sem, abych tvrdě pracoval, protože chci vyhrávat. Každou hru na tréninku chci vyhrát a taky chci vyhrát, když s Arsenalem vyjdu na hřiště. Jsem vítěz, a proto, vždy když jdu na hřiště, snažím se ze sebe vydat všechno. Kdysi byli gladiátoři v Kolosseu, dnes jsme gladiátoři my. Jdeme na hřiště, hrát před 60 000 tisíci lidmi. Za náš klub musíme ze sebe vydat všechno.“
Moc hráčů se znovu do Arsenalu nevrací, takže je přirozené, že se budou lidé ptát na minulost, ale nechcete se už jen dívat dopředu?
„Zapomenout na minulost? Nechci to dělat, protože minulost tvoří vaši budoucnost. Když se podívám do minulosti, hodně jsem se toho naučil. Strávil jsem tady úžasné čtyři roky. To mi pomáhá vytvářet budoucnost. Nezapomínat na minulost, ale taky soustředit se na současnost a budoucnost. To je pro mě důležité. Je to pro všechny důležitý rok. Všichni chceme něčeho dosáhnout, protože máme velké ambice.“
Jaké jsou vaše vlastní ambice? Chtěl byste se znovu dostat do národního týmu Francie?
„Mým úkolem je mít významnou roli v tomhle týmu a dosáhnout toho, co se Arsenalu v uplynulých letech nedařilo, vyhrávat tituly. To je můj největší cíl. Opravdu doufám, že se nám to podaří. Moji prioritou je můj klub. Až poté následuje Francie, jestli něco přijde, tak přijde.“
Vidíte váš konec kariéry v Arsenalu?
„Jsem tady opravdu šťastný, tak proč ne? Je to pro mě opravdu důležitý klub. Opravdu se tady vidím na dlouhou dobu. Ve fotbale je možné všechno. Nyní jsem však soustředěný na současnost a blízkou budoucnost. Blízkou budoucností myslím tuhle sezónu, protože máme obrovské ambice a chceme, aby se nám vedlo dobře.“
Poslední otázka, Mathieu, zmínil jste týmového ducha, jak byste v tomhle zhodnotil současný Arsenal?
„Asi každý ví, jak velká kvalita je v tomhle týmu. Navzájem si věříme. Do teď jsme si na hřišti vedli velmi dobře. Ale musíme si pamatovat, že to je stále jen začátek. Sezóna je velmi dlouhá. Proto je důležité pokračovat ve stejné cestě, tvrdě pracovat a možná ještě tvrději než do teďka, protože tvrdá práce vždy vytvoří rozdíl. Také se musíme snažit udržet dobrou týmovou morálku, to je nejdůležitější. Musíme na tom stále pracovat, abychom na tom nebyli takhle jenom pár měsíců, musíme si to udržet až do konce sezóny.“
/Arsenal.com/
