Nedalo se neočekávat, že po neúspěchu Arsenalu v nedělním finále Carling Cupu se neobjeví články či blogy různých autorů, kritizujících tu koncepci Arsenalu, tu trenéra, hráče a podobně. Skoro by se chtělo říci, že po bitvě je každý generál, vždyť takové články se objevují zásadně po prohrách či selháních (i jednotlivců), jak kdyby někteří na takovou příležitost snad až čekali.
Již po utkání s Manchesterem United v prosinci loňského roku jsem se zařekl, že nebudu minimálně 48 hodin po hvizdu rozhodčího zveřejňovat žádné blogy či názory fanoušků, i když jinak patřím k zakladatelům a pevným zastáncům rubriky “blog čtenářů“ na našem webu. Ti, kteří mi napsali na redakční e-mail, jistě můj postoj pochopí.
Nemohu však nereagovat na článek Martina Vymyslického ze seriózního webu Premiership.cz, autora, jehož blogy jindy opravdu s chutí a rád čtu. Nemohu nechat bez povšimnutí nepodložené závěry, i když samozřejmě nemám zájem pasovat se zde do role bezduchého zaklínače tak známého „ In Arséne we trust“.
Autor ve svém článku BLOG: Staré známé bolesti „odhaluje“ několik slabin Arsenalu, ale ke své škodě se ve svých bádáních neodkazuje na žádné relevantní údaje, což jeho blog povznáší do sféry spekulací, bohužel. Citace z blogu jsou dále uvedeny kurzívou a v uvozovkách.
Jistě, „prohra Arsenalu není žádným překvapením“, protože včera jeden tým prostě prohrát musel a bylo to od začátku 50/50, zde s autorem souhlasím, i když to má duše kanonýra nese velice těžce. Nelze však již mlčet při autorově „odhalení největší slabiny Arsenalu“, tedy bránění standardních situací, čímž nechci říci, že Arsenal nemá s bráněním standardek problémy. Autor blogu ale bez udání zdroje či jakékoliv statistické opory svých tvrzení uzavírá, že kanonýři dostávají 50% všech gólů ze standardek“. Autorův zdroj je při tom „nezpochybnitelný“, myšleno sarkasticky, posuďte sami autorova slova… „přesné číslo neznám, ale při pátrání v několika různých zdrojích jsem nejčastěji objevil statistku, která je vcelku hrozivá – přibližně 50% gólů inkasuje Arsenal právě ze standardních situací“. Aby pak autor neprodleně udělal závěr, že „moc týmů už na tom nebude hůře, jestli vůbec nějaký“. Prostě skvělé, takovým odhalením nezbývá než zatleskat. Další slova pana Vymyslického, že „úvodní branka Nikoly Žigiče po rohovém kopu tak tuto otřesnou bilanci jen potvrdila“, pak spíše jen, podle mého, potvrzují, na jak chabých nohách celý blog stojí.
V další části blogu pak autor rozvíjí myšlenky, že chyba Arsenalu není v nekvalitních obráncích, ale v jejich časté rotaci způsobené zraněním hráčů. Pan Vymyslický zde na podporu svého tvrzení doslova uvádí : „stačí se podívat, kolik zdravotních potíží měli v minulosti Thomas Vermaelen, Mickael Silvestre, Johan Djourou či Philippe Senderos“. I zde však šlápl autor blogu tak říkajíc do porcelánu. Jistě, Johan Djourou byl v sezóně 2009/2010 zraněný, ale předtím několik let nikoliv a letos bych řekl, že jeho zranění nevybočují z průměru týmu. Jistě, Thomas Vermaelen je od září 2010 zraněný, ale loni odehrál snad nejvíce zápasů z celého týmu a předtím v EPL nebyl. A Senderos? Ten snad byl pravidelně nasazován v letech 2004-2007, potom už ne. A k argumentační autorově nadkaliberní střele jménem Mikael Silvestre a vlivu jeho častých zranění na kvalitu obrany Arsenalu se mi snad ani nechce nic říkat. Vždyť každý kanonýr přeci ví, že stoperská dvojice Senderos-Silvestre byla oporou naší obrany dlouhá léta a bez jejich výkonů by Arsenal nebyl v posledních 5 letech ani v B4 ani v Champions League. Ach jo, pane Vymyslický. Ani další myšlenka o „ustálení složení obranné řady“, není špatná, ale opět nepřesná. Po zranění Vermaelana se v této sezóně na stoperu střídají jenom 3 jména – Kocielny, Squillaci a Djourou. Co by za to daly jiné týmy, namátkou takový Liverpool, nebo United. I když bezesporu Vermaelen chybí, více než si kdo dokáže představit.
Takže snad jediné, s čím lze v blogu částečně souhlasit, je časté střídání brankářů. Jistě, zde Arsenal tlačí bota již od odchodu Seamena. Jens ho nikdy plnohodnotně nenahradil a Almunia, to už bylo řešení v rámci finanční a platové strategie klubu při stavbě Emirates Stadium. Nikdo však nemohl očekávat zranění naší jedničky Lukasze Fabianského, ani pan Vymyslický ne.
Závěrečné věty o největší přednosti (potápějícího se v lize) Birminghamu ve standardních situacích či střeleckých schopnostech (pětigólového) Žigiče pak jen zastiňují hezký závěr („Čest poraženým, ale sláva vítězům. Birmingham City zaslouží uznání, s jakou nezdolnou vůlí se propracoval až k celkovému vítězství“ )jinak velice rozpačitého blogu. Protože nemám nic proti kritice Arsenalu a upozorňování na jeho chyby, nesouhlasím však se závěry, které nejsou nikterak zdůvodněny a zakládají se jenom na pocitech.
Patrick
šéfredaktor gunners.cz
