Doba koronaviru přinesla také své pozitivum. Pro doménu Arseblog se uskutečnil dlouho plánovaný rozhovor s Cescem Fabregasem. A došlo na velmi upřímné odpovědi.
Francesc Fabregas Soler je produktem slavné barcelonské akademie, od třinácti let byl ve stejném týmu jako Gerard Piqué a Lionel Messi.
O necelé dva roky později se o služby španělského záložníka, který na začátku května oslaví třiatřicáté narozeniny, začal zajímat Arsenal.
Do klubu přestoupil v létě 2003, v šestnácti letech pravidelně trénoval s prvním týmem Gunners, který následující sezónu dosáhl na titul z Premier League bez jediné porážky.
Fabregas u Gunners setrval osm let, ačkoliv měl v plánu odejít o rok dříve. Bylo to po titulu z Mistrovství světa 2010, kdy mu španělští spoluhráči převlékli dres Barcelony přes hlavu. Důvod odchodu, stejně jako o rok později, však tkvěl v něčem jiném.
„Mentálně i fyzicky jsem byl vyčerpaný. Věděl jsem, jak do toho dávám všechno. Bylo to dáno těmi všemi neuskutečněnými přestupy, o kterých jsem tušil, že se mohly dotáhnout. Klub nevynaložil úsilí, aby se to přihodilo. Jeden dva hráči by udělali rozdíl,“ řekl v upřímném rozhovoru.
Avizovaný přestup do katalánského klubu tak proběhl v sezóně 2011, kdy Arsenal i vinou neúspěšného finále Ligového poháru nedosáhl na žádnou trofej. I přes tuto skutečnost však Fabregas zanechal v Arsenalu velkou stopu.
- V letech 2006 a 2008 byl jmenovaný do Nejlepší jedenáctky UEFA.
- V roce 2006 byl v nominaci na Nejlepšího hráče a Nejlepšího mladého hráče Premier League.
- V sezónách 2007/2008 a 2009/2010 byl jmenovaný do Nejlepší jedenáctky Premier League.
- Půl roku po jednadvacátých narozeninách (listopad 2008) se stal kapitánem Arsenalu.
- Během sezóny 2009/2010 měl v nejvyšší anglické soutěži bilanci 15 branek a 15 asistencí.
- V Arsenalu celkově nastřílel 57 branek, 35 z toho byl v Premier League. Ve 303 startech celkově přihrál na 91 branek (72 v Premier League).
?? Cesc Fàbregas‘ 2009/10 season doesn’t get enough appreciation.
? 36 appearances
⚽️ 19 goals
?️ 20 Assists
• PFA Team of the YearThis man was only 22 years old and produced insane numbers for a midfielder. Elite player. ? pic.twitter.com/NqG1LQbxz5
— FutbolBible (@FutbolBible) March 24, 2020
Cesc v rozhovoru pro arseblog.com promluvil o řadě pozitivních záležitostech, dostalo se však také na palčivé body. Řeč byla:
O počátečních námluvách Arsenalu v roce 2003…
„O zájmu Arsenalu mi řekl agent. Sledovali mě snad třicetkrát. Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost. Jakmile se sezóna blížila ke konci, tak skaut Arsenalu inicioval schůzku se mnou a mými rodiči . Viděli jsme se v jednom hotelu blízko Camp Nou. Postupně mi celou situaci začal vysvětlovat. Věděl o mně absolutně všechno. Šokovalo mě to, jelikož v té době mi stále bylo patnáct let.“
„Během léta jsme se setkali s Davidem Deinem a Arséne Wengerem. Arséne v té době byl na dovolené v Paříži. Letěl zpátky do Londýna jen kvůli tomu, aby mě viděl. Pamatuji si, jakoby to bylo včera. Byl jsem ještě malé dítě.“
O tom, proč nakonec přestoupil do Arsenalu…
„Jak ve sportu, tak v životě někdy musíte učinit rozhodnutí, které je nejlepší pro vás. K přestupu do Arsenalu jsem byl odhodlaný. Když jsem viděl, jak se ke mně chovají, co mi nabízejí…Bylo to pro mě velmi výjimečné. V Barceloně měly proběhnout volby, měnil se prezident, trenéři. Přede mnou bylo hodně dobrých hráčů – Iniesta, Xavi měl teprve dvaadvacet třiadvacet. Z akademie tehdy ke všemu nechodilo moc hráčů do prvního týmu.“
O Arséne Wengerovi a jeho pomoci ve vývoji…
„Arséne je velmi čestný chlápek. Byl ke mně mimořádný, neuvěřitelný. Poskytl mi absolutní svobodu, abych rozvinul svůj talent. Na mladé hráče nikdy nevyvíjel tlak a nechtěl něco neobyčejného. Jen to, abyste byli sami sebou. Podívejte se na fotbalisty, které přivedl. Jedná se o inteligentní hráče, kteří rozumí fotbalu.“
„Jako hráč jsem udělal hodně chyb. Arséne na to nic neříkal, ryze trénoval. Pouze někdy po konci tréninku, když všichni už byl pryč, tak se zmínil o věcech, na kterých zapracovat – finálním míči, levé noze…Jsou to menší záležitosti, o kterých si nemyslíte, že jsou důležité. Vy na nich však pracujete, jednoho dne vám to cvakne a na hřišti to provedete automaticky. To z vás dělá lepšího hráče.“
„Navrch tomu, když cítil, že byl správný čas, tak si vás zavolal do své kanceláře. Řekl vám, co si myslí, jak na tom jste, na čem potřebujete zapracovat. Celkově však byl velmi trpělivý. Ať už se mnou, nebo s dalšími. Navždy mu za to budu vděčný.“
O psychologii a úspěchu Arséne Wengera…
„Hodně se soustředil na mentalitu. Thierry Henry či Patrick Vieira po této stránce byli dostatečně silní, nemusel jim nic říkat. Na druhou stranu se možná trochu obával něco říci naší generaci.“
„Za osm let jsem ho o poločase viděl vytočeného jen jednou, na Anfieldu (2009, pozn. překl.). Někdy jsem cítil, že podobně se měl zachoval častěji, jelikož jsme hráli velmi špatně. On je však takový. Nemůžete říct, že se jednalo špatný přístup, jelikož všude byl úspěšný.“
„Působil velmi stabilně. Dovoluji si tvrdit, že úspěchy, které měl, byly zásluhou jeho pevnosti v klíčových momentech. Devadesát procent času byl velice klidný.“
O dlouhé době bez trofeje…(Arsenal na ni čekal mezi lety 2005 – 2014).
„V Arsenalu jsem začínal v době, kdy byli Invincibles. Ačkoliv jsem neodehrál jediný zápas, tak jsem s nimi strávil každý den. Zažil jsem absolutně všechno, stejně jako ostatní členové prvního týmu. Věděl jsem tak, jak chutná vítězství.“
„Dodnes si pamatuji na trénink před zápasem s Manchesterem United. Patrick Vieira během něj měl bláznivý zákrok na Freddie Ljungberga. Osobně jsem nevěděl, kam se mám dívat. Říkal jsem si: „Wau, zítra hrajeme velký zápas a děje se toto.“ V té chvíli ke mně přišel Lauren a pověděl mi: „Hele, vidíš to? Tohle je budíček, aby se probral celý tým, jelikož jsme v tréninku byli děsní.“ Nikdo na to nic neřekl. Je pravda, že hned poté se úroveň zvedla o osmdesát procent.“
„Mladí hráči, média, prostě všichni byli tímto parádním týmem trochu zhýčkaní. Další sezónu jsme v Premier League skončili na druhém místě, dobyli jsme FA Cup proti fantastickému Manchesteru United. Následující rok jsme byli ve finále Ligy mistrů.“
„Když odešly vážně velké postavy jako Ashley Cole, Patrick, Edu, chvíli poté také Thierry, tak jak jste je chtěli nahradit? Možná se to vydaří u jednoho z nich, někdo může být tak dobrý jako Soll Campbell nebo Patrick Vieira. Zaručeně ale nenajdete pět šest hráčů, kteří by byli jako oni.“
„Samozřejmě zde byl také přesun na Emirates, což pro klub představovalo velký ekonomický schodek. Nezbylo tak příliš mnoho peněz na příchod hráčů. K tomu zde byly kluby s velkými prostředky jako Chelsea a Manchester United. Ať už chcete či nikoliv, tak fotbal je z velké části o penězích.“
„Ano, bylo to frustrující. Dávali jste do toho všechno. Podvědomí vám ke všemu připomínalo, že předchozí roky byly úspěšné. Najednou se v tak velké míře nevyhrávalo “
O neuskutečněném přestupu Xabiho Alonsa…(spekulovalo se o létě 2008)
„Přes telefon jsem s ním mluvil celou dobu. Po příchodu přímo dychtil. Každého doslova žádal, aby mohl přestoupit do Arsenalu. Vážně si to moc přál. Udělal jsem vše, co jsem mohl – mluvil s těmi, se kterým jsem mluvit musel, na celou situaci jsem uvedl svůj pohled. Myslel jsem si, že by pro nás byl fantastickým přídavkem do týmu.
„Několikrát jsem byl frustrovaný, že chyběl finální krok. Ve chvíli, kdy je to tak blízko a hráč si velmi přeje přijít. Nejsem ředitel, pouze se na to dívám z hráčského hlediska. Pokud jsem někam chtěl, tak jako do Arsenalu, tak jsem pro to udělal absolutně vše. Pokud fotbalista někam chce odejít, tak je to snadné. Samozřejmě jsou případy, při kterých je to složitější, tak jako při dlouhých smlouvách a podobně. On však žil jen pro tu chvíli. Psal mi každý den. Domnívám se, že pro Arsenal byl jako stvořený.“
O kauze s Barcelonou a přetaženém dresu přes hlavu…
„Vyhráli jsme Mistrovství světa, byli jsme posilnění alkoholem, dlouho jsme nespali. Zároveň bylo nadšení, určitý adrenalin. Kdybych to mohl vrátit zpátky, tak bych to nikdy nedovolil. Bohužel se však stalo.“
„Když si uvědomíte takový úspěch z Mistrovství světa, tak děláte hloupé věci. Je to sen, který jste jako malé dítě neočekávali. Přímo od srdce vím, že to nebylo ode mě, nebo že bych to dokonce plánoval. Tato situace mě mrzí. Samozřejmě bych se s tím vypořádal odlišně.“
„Na druhou stranu to však nebylo to něco, čím bych se hodně znepokojoval. Pokud jsem na tréninku nebo hraji zápas, tak mě ovlivní jen málo věcí. Musí to být něco velkého spojené s rodinou nebo dětmi, co by mě rozptýlilo. Jakmile vstoupím na hřiště, tak se nestarám o to, co lidé říkají nebo si o mně myslí. Vždy se snažím předvést pouze to nejlepší.“
„Během těch let jsem to také prokázal. Za Arsenal jsem hrál se zlomenou nohou. Jednoho rána mi zemřel dědeček a v Lize mistrů jsem ještě ten večer odehrál celý zápas proti belgickému týmu. (St. Lutych, pozn. překl.) Klubu bych se s radostí obětoval znovu. Vím, že jsem to dělal s radostí. Arsenal mi dal absolutně všechno. Je součást mé osoby a vždy bude. Jedná se o místo, na kterém jsem se cítil milovaný. A to nejen co se týče kariéry.“
O přestupu do Barcelony v létě 2011…
„Celou situaci v Arsenalu jsem bral velmi vážně. K tomu klubu jsem měl tak velký vztah. Byl jsem kapitánem a cítil obrovský tlak. Hnal mě k tomu, že tento tým musím dovést k úspěchu. Byl to můj jednoznačný sen. Dal jsem tomu absolutně všechno. Stávalo se, že po porážkách jsem se vrátil domů a brečel, trpěl. Zažil jsem bezesné noci. V autobuse jsem býval zdrcený. Zároveň jsem v té stejné době slyšel, jak se někteří hráči smějí a přemýšlejí, kam po zápase půjdou.“
„Dělo se tomu tak několik let. Ano, hráli jsme krásný fotbal, užíval jsem si to. Ale příliš jsem na sebe vytvářel tlak. V jednom bodě jsem se cítil velmi osamělý. Zvláště v posledních dvou třech letech. Není to tak, že bych podobné věci myslel arogantně, ale v té době jsem to tak cítil. Říkám to tedy absolutně upřímně. Dle mého názoru pouze Robin a pravděpodobně také Samir byli na mé úrovni. Co se týče mentality, techniky.“
„Mentálně i fyzicky jsem byl vyčerpaný. Věděl jsem, jak do toho dávám všechno. Bylo to dáno těmi všemi neuskutečněnými přestupy, o kterých jsem tušil, že se mohly dotáhnout. Klub nevynaložil úsilí, aby se to přihodilo. Jeden dva hráči by udělali rozdíl.“
„Musím přiznat, že po Mistrovství světa 2010 jsem požádal o přestup. Myslel jsem to velmi vážně. Byl jsem v kanceláři i domě Arséna. Pokaždé to skončilo rezolutním odmítnutím. Řekl, že pokud bude následující sezóna stejná, tak se na to podíváme.“
„Znovu jsem tak byl spokojený s místem, na kterém jsem byl. Prožil jsem dobrou předsezónní přípravu, cítil jsem se dobře fyzicky. O titul jsme bojovali do posledních zápasů.“ (Arsenal ze závěrečných pěti kol získal čtyři body, na Manchester United měl ztrátu dvanáct bodů. Jednalo se o sezónu velké výhry nad Barcelonou 2:1 či neúspěšného finále Ligového poháru, pozn. překl.)
„Jakmile jsme prohráli na Boltonu (Gunners ve 34. kole poprvé po více jak čtyřech měsících v lize nebodovali), což byl můj poslední zápas v Arsenalu, tak jsem to vzdal. Je to blbé slovo k vyjádření dané situace, ale byl jsem tak mentálně vyždímaný. Nemyslel jsem si, že ještě něco můžu udělat. Potřeboval jsem novou motivaci, výzvu a lidi, kteří okolo mě žijí fotbalem a dávají mu absolutně všechno, stejně jako jsem to dělal já. V roce 2011 jsem si tak řekl, čeho je dost, toho je dost. Poté jsem to vážně popohnal.“
„Dívejte, budu velmi upřímný. Odmalička bylo mým snem hrát za Barcelonu. V Arsenalu však se mnou všichni hezky zacházeli. Když jsem vstupoval na Highbury a Emirates, tak se fanoušci ke mně chovali mile. Nebyl zápas, během kterého bych necítil jejich lásku. Dokonce i když jsem nehrál dobře nebo procházel horším obdobím. Pouze jsem měl pocit, že jsem jim nemohl nabídnout více, než jsem byl schopný. V dané době jsem to tak měl.“
„Mé individuální ambice a mentalita nebyli totožné s tím, co se dělo v klubu. V podobném duchu mi přišlo chování určitých hráčů. To vše zapříčinilo, že jsem chtěl zkusit něco jiného. Jednu věc ale vím jistě. Kdyby nebylo těchto věcí, tak Arsenal bych možná jednou opustil, ale nikdy v té době, kdy mi bylo čtyřiadvacet let. Myslel jsem si, že Arsenal byl pro mě perfektní klub. Neodešel bych minimálně další dva tři roky, než bych viděl, že Xavimu je třiatřicet čtyřiatřicet, a přestup by tak přišel v pravý čas. Cítil jsem však, že to musím udělat. Neustále makáte, dáváte do toho vše. A já si to bral velmi osobně. O každé prohře jsem si myslel, že se jedná o moji chybu.“
„Jsem velmi upřímný. Ničí mě jedna věc. A to, že jsem musel být tak průbojný k Arsénemu. Dal mi absolutně všechno. Měl tu správnou drzost mi poskytnout šanci v šestnácti letech, o rok později už mě nasazoval do velkých zápasů. Jeho zásluhou jsem debutoval za národní tým. Dlužím mu všechno. Celou svoji kariéru. Sám jsem poté musel hodně dřít. Bylo na mně, abych ukázal, že má pravdu.“
„Během oné doby jsem prováděl věci, na které nejsem pyšný. Kdybych to ovšem nedělal, tak by se to nikdy nestalo. Ale muselo se tak přihodit. Ačkoliv jsme hráli pěkný fotbal, tak už nešlo zažít stejné roky jako předtím.“
„Musíte vzít v potaz, že sezóna je velmi dlouhá. Procházíte si určitými obdobími. Stále jste silní, odhodlaní, pozitivní. V jednadvaceti letech jsem byl kapitánem. Sám od sebe jsem pořádal setkání, přicházeli Soll Campbell, Lauren. Pro takové hráče jsem dělal sezení. Pro jednadvacetiletého kluka je to velká věc.“
„Jsem pyšný na to, co jsem dal klubu. V daný měsíc jsem však cítil, že odchod byl potřebný. Neřekl bych, že toho lituji. Muselo se tak stát. Věřte mi, že do Barcelony jsem tak brzy jít nechtěl. V té době bylo na mé pozici bylo hned několik hráčů. Odchod byl příliš předčasný, ale musel jsem to udělat.“
O návratu do Anglie…
„Do smlouvy s Barcelonou jsem si nechal přidat položku. Byla o jejím potenciálním opuštění. Šlo o to, že pokud s nabídkou přijde jakýkoliv klub, tak první volbu nákupu bude mít Arsenal. S dalšími týmy jsem ke všemu nemohl jednat celý týden. Můj agent Darren Dean, syn Davida, mluvil s Arsénem. On však své stanovisko nevyjádřil. Následně jsme celý týden museli čekat, jestli Arsenal odpoví. Zajisté to byla má první volba. Tohle jsem si přál.“
„Arséne, Gazidis a ani nikdo další celý týden nepromluvili. Čas uplynul a já nechtěl působit jako někdo, kdo se vtírá. Řekli jsme jim to jednou a znali situaci. S největší pravděpodobností jsem tušil, že mě nebudou chtít zpátky. Po třech hodinách mohli můj příchod zamítnout. Rovnou bych tak jednal s dalšími týmy. Celý týden vyčkávali bez jediné odpovědi, která nakonec nikdy nepřišla.“
„Po týdnu jsem tak měl příležitost využít své možnosti a řešení. Byl tam Manchester City, Manchester United. Poté jsem mluvil s Mourinhem, což jsem si nemyslel, že by se někdy mohlo přihodit. Jak jsem opustil tento pohovor, tak jsem Darrenovi řekl: „Je hotovo, nepotřebuji mluvit s nikým dalším. Jdu do Chelsea.“ Vůbec to nebylo o penězích. Řekl mi o tom, jaký chce udělat tým, co si o mně myslí, na jaké pozici bych hrál, jak to se mnou zamýšlí, že budu hrát každý zápas, což bylo mým přáním. K tomu všemu to bylo v Londýně, nikoliv v Manchesteru. Londýn je mým domovem, což je prostě skutečnost.“
„Věděl jsem, že to bude mít velké následky v Arsenalu. Kdybych šel do City nebo United, tak reakce mohly být podobné. Pro mě bylo nejdůležitější jít do Premier League. Samozřejmě jsem se chtěl vrátit do Arsenalu, je to můj domov. Co jsem tam zažil, jsem pravděpodobně neprožil nikde jinde. Nechtěl jsem jít do Itálie nebo jiného týmu ve Španělsku. Ačkoliv jsou tam kvalitní kluby, tak si myslím, že má úroveň byla stále vysoká na to, abych šel jinam než do Realu Madrid nebo Barcelony. Musel jsem se tak rozhodnout, nemohl jsem ukončit kariéru. Z mnoha důvodů byla Chelsea správným řešením.“
O tom, zda přemýšlel o následcích svého přestupu…
„Nejsme roboti, taky máme své pocity a srdce jako další lidé. Nemůžu popřít, že v Arsenalu jsem zažil nejlepší roky svého života. Nikdo mi to nevezme. Jednalo se o krásných osm let. Je pravda, že jsme toho nevyhráli tolik, kolik jsme chtěli, ale hráli jsme finále Ligy mistrů, byl jsem součástí Invicibles, od kterých jsem se toho hodně naučil. Vyhráli jsme FA Cup, byli ve finále Ligového poháru, měli jsme dobré výsledky v Lize mistrů, ve které jsme ještě jednou došli do semifinále.“
„Dříve jsme neměli lepší tým než ten, který byl okolo Cazorly, Özila. Jak už jsem zmínil před tím, tak jsem přesvědčený, že s přídavkem dvou tří hráčů bychom něco vyhráli. Když si vezmete takového Tottiho v Římě, tak mohl hrát za Real Madrid a vyhrát Ligu mistrů. Možná pro něj byl dostačující, že tam působil a byl na třetí příčce, pro mě však nikoliv.“
„Také jsem uvedl, že v jednom bodě byly mé ambice vyšší, než měl klub. Nemluvím o Arsénovi. Stále se domnívám, že k podobným věcem neměl takové pravomoci, což si lidé myslí. Co se týče finančních prostředků, přestupů. Nad ním byli osoby, které měly ještě větší moc.“
O životě po profesionální kariéře…
„Fotbal je můj život. Není den, kdy bych nesledoval nějaký zápas. Od odchodu z Arsenalu jsem zmeškal tak dvacet jeho zápasů. V daném ohledu jsem fanatický až posedlý. Tento sport hodně miluji. Věřím, že budu hrát další tři čtyři roky a poté chci přímo přejít k nějaké pozici.“
O oblíbeném gólu v dresu Arsenalu…
„Zajisté musí být nějaký proti Spurs. (s úsměvem) Proti nim se mi podařilo vstřelit krásné branky. Pravděpodobně to byl ten gól hned po brance Robina na Emirates. Stále netuším, jak se mi to podařilo. Bylo to neuvěřitelné, přišel v pravý čas. Je to jeden z momentů, na který nejde zapomenout.“
O oblíbeném zápase v dresu Arsenalu…
„Je jich velká řada. Asi kvůli tomu, že jsme vyhráli titul, tak bych zvolil ten proti Manchesteru United ve finále FA Cupu. Měli vážně obdivuhodný tým. Hráli jsme bez Thierry Henryho, který byl zraněný. Ačkoliv jsem to neočekával, tak jsem v tom zápase nastoupil. V závěru jsme hráli se třemi záložníky, ještě tam byli Gilberto a Patrick. Byla to má druhá trofej, nejprve jsem vyhrál Community Shield. FA Cup byl výjimečný, byl jsem velmi šťastný.“
„Patří k tomu také zápas na San Siro, na kterém jsme vyhráli jako první anglický tým nebo utkání se Spurs, tehdy přišla výhra 5:4. Nesmím zapomenout na duel s Villarealem, Jens Lehmann tam chytil penaltu, což nás vyneslo do finále Ligy mistrů. Každý zápas v dresu Arsenalu byl speciální.“
O vzkazu pro fanoušky…
„Rád bych pro ně měl krátkou zprávu, jelikož nemám hodně příležitostí to udělat. Před devíti lety jsem odešel velmi rychle a neměl jsem moc šancí s nimi mluvit. Chtěl bych jim za všechno poděkovat. Vím, že to někdy byly smutné chvíle, někdy to vyšlo, jindy zase ne. Všichni jste v mém srdci. Ještě jednou vám moc děkuji.“