Nikdy nezvládl naplnit velký potenciál. Četnost zranění zabránila v tom, aby Abou Diaby celému světu ukázal, čeho by byl býval schopný. O jeho talentu velmi dobře věděl také samotný Arsenal, který v polovině května s Diabym zveřejnil obsáhlý rozhovor.
Zkoušel, co to šlo. Jiní by to na jeho místě už dávno vše zabalili, Francouz však stále věřil. Až do konce února, kdy se fotbalové kariéře rozhodl říci definitivní sbohem.
Vůbec poslední zápas na profesionální úrovni odehrál v sezóně 2016/2017. Na jejím začátku stihl naskočit do dvou zápasů Ligue 1, nejen v dresu Olympique de Marseille to pro třiatřicetiletého borce byla konečná.
Diaby většinu kariéry strávil v Arsenalu, který si ho na chvíli vytáhl, aby s ním udělal rozhovor. Celé situace se chopil bývalý spoluhráč a krajan Jérémie Aliadière, ten si věčného smolaře vytáhl před Emirates Stadium. Na dvacetiminutové povídání.
Abou, vítej zpátky v Londýně. Jaký to je pocit být znovu na tomto krásném místě?
Je ve mně hodně emocí. Snil jsem, že na tomto místě budu hrát. Když jsem přišel do Arsenalu, měl jsem vedle skvělé hráče. Velmi dobře si pamatuji na svůj první domácí zápas, nastoupil jsem společně s Thierry Henrym a Dennisem Bergkampem. Pro mě to bylo něco neuvěřitelného. V této chvíli se cítím skutečně dojatý.
Vraťme se na úplný začátek tvé kariéry, konkrétně do tvého dětství. Chtěl jsi už od malička být profesionálním fotbalistou?
Ano, určitě. Mým snem bylo stát se profi hráčem. Navrch tomu jsem si přál, abych mohl nastupovat za jeden z nejlepších klubů světa. Měl jsem to štěstí působit v Arsenalu.
Oba pocházíme z Francie. Vzpomínám si na video, v němž jsi jako mladý měl potyčku s Hatem Ben Arfou. Jste nyní kamarádi?
Ano, pořád. Ve skutečnosti jsme kamarádi po celou dobu. V dětství se něco takového prostě stane, se svými spoluhráči můžete mít nějakou šarvátku. Stále se však scházíme.
Profesionální kariéru jsi začal v AJ Auxerre. Následně jsi přestoupil do Arsenalu. Cítil jsi nějaký tlak?
Samozřejmě. Ve fotbale neustále musíte něco dokazovat. Můj cíl však byl jasný. Měl jsem obavy, co klub bude ode mě očekávat. Byla to mě příležitost, abych pracoval tvrdě a zlepšil se.
Do klubu jsi přišel půl roku po odchodu Patricka Vieiry. Fanoušci očekávali, že z tebe bude nový Patrick. Uvědomoval sis ten tlak?
Zaprvé musím přiznat, že to byl tlak, Patrick Vieira je totiž zdejší legendou. Sice to byl určitý nápor, na druhou stranu jsem chtěl být sám sebou.
Ze své vlastní zkušenosti můžu říci, že jsem byl volbou až za Thierrym. V podstatě jsem hrál jen ve chvíli, kdy byl zraněný, což bylo těžké. V tvém případě Patrick již nebyl hráčem klubu. Byla to tedy příležitost, jak si zajistit místo v základní jedenáctce…
Určité věci jsme měli stejné, v řadě atributů jsme se však také lišili. Potřeboval jsem být sám sebou.
Tvé výkony v Arsenalu byly zápas od zápasu lepší. Do chvíle, kterou si každý pamatuje. (ve 36. kole sezóny 2005/2006 se domácí hráč Sunderlandu Dan Smith dopustil ostrého zákroku na Abou Diabyho – pozn. red.) Řekni nám, jak jsi viděl tuto situaci a jak ovlivnila tvoji další kariéru…
Zajisté to mělo velký vliv na moji kariéru. Před tím jsem pořádně nevěděl, jaké to je být zraněný. Tato událost měla za následek další zranění. V dané chvíli jsem byl mladý, měl jsem devatenáct nebo dvacet let. Zraníte se a pomyslíte si: „Dobrá, tak mám nějaké zranění. Proběhne léčba a budu zpátky na hřišti.“ Když jsem se poté vrátil, tak jsem věděl, že něco je jinak. Když jsem utíkal, něco bylo jinak. Kotník ztratil hodně pružnosti, byl jsem pomalejší. Věděl jsem, že se něco změnilo. V té chvíli jsem si začal říkat: „Je zde velký rozdíl.“ Častěji mě postihovala zranění, častěji jsem měl problémy se svalem.
Dle tebe, je to spojené s tím zákrokem?
Zajisté to s tím má souvislost. Dříve jsem netušil, co vlastně znamená, když někdo utrpí svalové zranění. Když jste mladý, přemýšlíte o tom, že budete jedním z nejlepších hráčů. Hrajete za velký tým. Zničehonic začnete pociťovat, že bude těžké dosáhnout tohoto cíle, protože něco je špatně s vašim zdravím, s vašim tělem. Trochu vás to také ovlivní mentálně.
Začal jsi přemýšlet o tom, že inkriminovaný zákrok může naprosto změnit tvoji kariéru?
Upřímně, nikdy jsem mu to neměl za zlé. Jak sám dobře víš, ve fotbale se někdy může objevit násilné chování a já si ho zažil. Pokud by však tady kolem nás prošel, tak bych ho nepoznal. (se smíchem) Dokonce si nepamatuji ani jeho obličej. Musím však říci, že jsem obdržel hodně podpory od klubu, manažera, zdravotnického personálu. Chtěl bych jim za to poděkovat, jelikož to nebylo snadné. Vážně nebylo.
Přenesme se trochu na jinou vlnu naladění. Tvá kariéra nebyla jen o zraněních. Pamatuji si, že jsem se do klubu vrátil v červenci 2006. V té chvíli jsme spolu poprvé začali trénovat a hrát zápasy. Jak jsi viděl sezónu, ve které ses vrátil po zranění? Opět jsi byl v tom procesu a odehrál jsi skvělé duely…
Vracel jsem se po těžkém zranění, dlouho jsem nebyl na hřišti. Měli jsme dobré tažení v Carling Cupu. Pamatuji si, že jsme hráli proti Liverpoolu. Kolik jsi vlastně vstřelil gólů?
Trefil jsem se jednou, Baptista se prosadil čtyřikrát. (Arsenal ve čtvrtfinále CC vyhrál na půdě Liverpoolu 6:3, ve finále nestačil na Chelsea 1:2 – pozn. red.)
Byl to neuvěřitelný zápas. Ve skutečnosti vůbec můj první poté, co jsem byl zraněný.
Vážně první? Nemohl jsem si vzpomenout, kdy to vlastně bylo. Ideální zápas k návratu ne?
Přesně tak. (s úsměvem) Je to pro mě skvělá vzpomínka, jelikož jsme hráli velice kvalitní fotbal. Pokud hrajete takové zápasy, tak po skončení takových zápasů jste prostě a jednoduše šťastní. A to z toho pohledu, že jste si užil fotbal na TOP úrovni. Bylo to neuvěřitelné. Upřímně, chybí mi to.
Také na ten zápas často vzpomínám a rovněž mi to chybí…
Jednalo se o skvělé období. Nikdy na něj nezapomenu.
Povídání s Abou Diabym v originální verzi. Včetně emotivní zpovědi o zraněních
Arsenal jsem opustil v roce 2007. Vy jste následující ročník hráli skutečně dobře. Domníváš se, že zmíněnou sezónu (2007/2008) jste měli nejblíže k zisku Premier League?
Ano, zajisté. Během sezóny jsme měli neuvěřitelné série. Bohužel ve chvíli, kdy jsme museli být konzistentní a vyhrávat, tak jsme zápasy nevyhráli. Zmeškali jsme vlak, když jsme do něj museli naskočit. Budu si pamatovat, že jsme hráli nádherný fotbal. Netuším, zda tu byl nějaký tým, který hrál takový fotbal. Dokonce ani dnes. Možná vše bylo dané tlakem, jelikož jsme předváděli tak kvalitní podívanou, o které každý mluvil. Někdy je obtížné zůstat koncentrovaný. Možná jsme tuto koncentrovanost ztratili na samém konci. Během prosince a ledna jsme měli velký náskok, ale když jsme museli vyhrávat, tak jsme zápasy prohráli a přišli o příležitost získat trofej. Určitě to byla sezóna, v níž jsme měli nejblíže k tomu, abychom vyhráli Premier League.
Od daného okamžiku jsi po nějakou dobu začal ukazovat své kvality. Dva roky jsi patřil vůbec k nejlepším hráčům…
Neustále jsem se chtěl zlepšovat. Pamatuji si, že v té době jsem hodně pracoval na fyzické stránce, abych byl schopný čelit soubojům, o kterých jsme mluvili. Upřímně, neměl jsem moc na výběr. S předchozími zraněními jsem skutečně hodně musel makat na fyzické stránce svého těla. Pomohlo mi to k tomu, abych odehrál celou sezónu. Pro mě to bylo skvělé, jelikož jsem se chtěl dostat na lepší úroveň. Což se také přihodilo.
Každý, kdo s tebou ve zmíněném období hrál, tak říkal, že jsi nejlepším hráčem týmu. Každý mluvil o tom, jak se ti daří. Pociťoval jsi to? Cítil jsi, že téměř dosahuješ úrovně TOP hráčů světa?
Bezesporu jsem obdržel hodně uznání. Ať už se to týkalo spoluhráčů nebo dalších lidí z fotbalového světa. Musím přiznat, že jsem cítil, jak se blížím k těm nejlepším hráčům. Bylo to pro mě velice skvělé ocenění, jelikož jsem se chtěl dostat na další úroveň. Když hrajete za velký klub a cítíte, že jste osobně dosáhl jiné úrovně, tak se dostáváte k těm nejlepším hráčům světa.
Během vrcholu tvé formy jsi obdržel pozvánku na Mistrovství světa 2010. (Diaby odehrál plný počet minut v základní skupině – pozn. red.) Jaké to byl hrát za Francii a podívat se na Mistrovství světa? Víme, že Francii se příliš nedařilo, ale zkus nám o tom trochu povykládat…
Zaprvé chci říci, že hrát za svoji zemi je velká, obrovská pocta. Zúčastnit se Mistrovství světa bylo ještě něco navíc, jelikož na takový šampionát se příliš hráčů nepodívá. Každý tam však chce hrát. Bohužel to nedopadlo, jak jsme chtěli. (Francie skončila v základní skupině – pozn. red.) Z různých důvodů nám zkolabovaly určité záležitosti. Je to škoda, chtěli jsme udělat nějaký výsledek. Přihodily se určité problémy a naneštěstí to s námi poté šlo z kopce. Osobně jsem se ze sebe snažil vydat to nejlepší. Dělal jsem, co jsem mohl, ale v týmu nejste jediným hráčem. Nevyšlo to tak, jak jsem si přál.
Abou Diaby could’ve been one of the most elite CMs to grace the prem injuries killed him ? pic.twitter.com/LmRcDtkGMd
— ???? (@dxpemu) 9. června 2019
Po Mistrovství světa to bylo pro tebe velmi obtížné. Vcelku pravidelně jsi pobýval na ošetřovně, na tvé konto začalo přibývat hodně zranění…
Bylo to pro mě těžké období. Tři týdny po Mistrovství světa jsem utrpěl zranění, zajel do mě Robinson…
Ano, vybavuji si ten zákrok…
Musím říci, že právě tento skluz víceméně ukončil moji sezónu. V kotníku jsem začal cítit něco zvláštního, několik měsíců byl takový vratký. Na konci sezóny jsme se rozhodli pro operaci. Před ní jsme zjistili, že jedna z mých kůstek je zlomená.
Což jste v dané chvíli nevěděli…
Přesně tak, v té době jsme o tom nevěděli. Z mého kotníku tedy museli vytáhnout speciální kost. Následně si mé tělo muselo na dané chodidlo adaptovat. Vznikla z toho další zranění, která jsem předtím neměl, například problémy s „hamstringem“. Dva roky byly pro mě velmi těžké.
V těchto těžkých časech. Přemýšlel jsi o tom, že se už nikdy nevrátíš na svoji TOP úroveň, na které jsi byl před MS 2010?
Stále jsem doufal, že se budu moci vrátit. Zranění nebyla tak velká, jednalo se menší problémy. Byla to menší zranění, která přicházela častěji. Pokaždé jsem se snažil najít řešení, jak se vyhnout zraněním. Musím však říci, že během posledních dvou let to bylo těžké. A to i ve chvílích, kdy jsem se dostal na stadion. Pouze jsem sledoval spoluhráče, jak hrají fotbal. Vy jste na druhou stranu věděli, že ačkoliv chcete, tak nemůžete. Bylo to těžké, vážně těžké.
Během tvého složitého období, byl sis vědomý tlaku na tvoji osobu? Lidé říkali, že jsi zraněný příliš často a že bys možná měl přemýšlet o konci kariéry…
Upřímně jsem tak nepřemýšlel. Byl jsem zaměřený na návrat. Musím však přiznat, že tato myšlenka prošla moji myslí. Ne kvůli tomu, že bych poslouchal ostatní lidi, ale kvůli sobě. Říkal jsem si: „Jsem sice mladý, ale možná je chvíle to celé ukončit.“ Tyto myšlenky můžou projít vaší hlavou, ale poté stále přemýšlíte o lásce a vášni k fotbalu. A říkáte si: „Ne, nemůžu to zabalit, již jsem s tím nějak bojoval.“ Alespoň kvůli tomu, že pokud se to nevydaří, alespoň nebudu mít žádné výčitky. A tak jsem si pomyslel. „Dám do toho nejvíc, co můžu. A pokud to vyjde, tak to vyjde. Pokud ne, tak alespoň budu žít s vědomím, že jsem pro to udělal všechno.“
Jak ses vypořádal se svými emocemi a frustracemi během těžkého období? Jak ses zbavil špatných myšlenek a zůstal pozitivní?
Někdy jsem opouštěl tréninkové hřiště a měl jsem velmi blízko k slzám. Nebyl jsem tady od toho, abych byl neustále zraněný. Byl jsem tady kvůli tomu, abych hrál fotbal a užíval si ho. Pokud si procházíte obtížnými situacemi, jste frustrovaní. Nejdůležitější je, abyste vy sami zůstali v klidu. Sám víš, jaký je fotbal. Hráli jsme ho od raného dětství. Pokud jdou věci tak, jak mají, je to velice dobré. Na druhou stranu, pokud věci nejsou v pořádku, může vás to velmi špatně ovlivnit. Nechtěl jsem do toho spadnout, nechtěl jsem propadnout těmto depresím. Říkal jsem si: „Miluji fotbal, je má vášeň, ale nedovolím, aby touha mě zničila.“
Měl jsi velký talent, byl jsi neskutečně obdarovaný. Přemýšlíš někdy o tom, jak by tvá kariéra mohla vypadat, kdyby Dan Smith nikdy neprovedl ten zákrok na tebe?
K tomu jdou říci dvě věci. Zaprvé jsem samozřejmě chtěl dosáhnout TOP úrovně a vědět, jak jsem mohl dojít daleko. Kdybych věděl, kde se nachází mé schopnosti, vytvořilo by to určitou frustraci. Na druhou stranu, v životě jste buď něco udělali, nebo tak děláte. Tak to je. Vždy bude něco v mé mysli. Naučil jsem se hodně věcí. Ve fotbale jsem nedosáhl úrovně, kterou jsem požadoval. Ale jako muž jsem se naučil hodně věcem.
Jak se budeš jednou ohlížet za svoji kariérou? S těmi všemi zraněními, působením na TOP úrovni. Odehrál jsi hodně zápasů a měl jsi dobrou kariéru…
Mluvíme tady o zraněních, problémech, stále si však cením toho, že jsem měl to privilegium být tím, kým jsem. Chci být vděčný všem lidem, které jsem potkal, a kteří mi pomohli hrát fotbal, což byl můj sen.
/arsenal.com/
