Redaktor dailymailu si povídal se Samirem Nasrim o jeho začátcích v Marseille, problémech s Williamem Galasem nebo třeba o neporozumění s Thierrym Henrym.
I vy máte nyní možnost, dozvědět se o Samirovi něco, co jste třeba ještě doteď nevěděli. Takže příjemné čtení.
Samir Nasri nemá co skrývat. Ani svou temnou stránku, která, jak říká, u všech lidí z Marseille existuje. “Zidane, Cantona a stejně tak já,“ říká se špetkou hrdosti.“Je to kvůli tomu, odkud pocházíme, protože když vyrůstáte na ulici, tak se musíte umět bránit. Musíte bojovat, ukázat svůj charakter.“
Tento člověk má charakter, fotbalista s myšlením tak rychlým, jako jsou jeho nohy. Jeho matku fotbal ani trochu nezajímal. Chtěla, aby se Samir stal lékařem. Jeho otec zase chtěl, aby byl novým Maradonou. Proto Samir pilně pracoval jak ve škole, tak na fotbalovém hřišti. Proto své školní ambice pohřbil až tehdy, když ve svých sedmnácti letech prorazil do prvního týmu Marseille.
Dnes je mu třiadvacet let, hraje za Arsenal a je považován za jednoho z nejlepších hráčů Premier League. Rio Ferdinand jej považuje za hráče sezóny a souhlasí s ním i Carlo Ancelotti. “Svou kvalitu využil pro tým a ne pouze pro sebe,“ řekl manažer Chelsea.
Vypadá to však, že jeho dobré vlastnosti nejsou pouze fotbalové. Působí upřímně, poctivě a má určitý šarm, což z něj dělá ideálního respondenta na interview.
“Ptejte se mě na cokoliv,“ říká s úsměvem. “To je v pořádku.“
To jsem stejně plánoval. Zahrnout jej přívalem otázek ohledně jeho široce probíranými spory s Williamem Gallasem a ohledně důvodů, proč jej Raymond Domenech nevzal na světový šampionát do Jihoafrické Republiky. Nasri má vlastně podezření, že mezi těmito dvěma osobami je určité spojení.
“Gallas byl druhým kapitánem národního týmu,“ řekl.
Je to ale také o jeho osobní cestě z talentovaného, dosti netrpělivého teenagera na dospělého mladého profesionála, kterým se stal. Přiznal, že v minulosti byl trochu nepříjemný.
“Byl jsem jiný,“ přikývl. To, že nejel na mistrovství světa, mu vlastně dosti pomohlo.
“Bylo pro mě složité, že jsem nebyl mezi těmi třiadvaceti jmény,“ řekl. “Možná to pro mě bylo nakonec nejlepší, a nejen proto, že Francie zažila strašné mistrovství. Pomohlo mě to jako člověku. Řekl jsem si, že musím tvrději pracovat, abych si zajistil místo na příštím mistrovství.“
“Potřeboval jsem se ujistit, že nejsem v reprezentaci jen kvůli něčemu, co jsem udělal.“
“Na začátku sezóny jsem měl rozhovor s Bossem, který mi řekl: Já tě znám, znám tě z tréninku, znám tvé kvality a podle mě sis zasloužil, být na mistrovství. Musíš o tom ale přesvědčit všechny ostatní. Takže jsem si dobře odpočinul, měl jsem normální předsezónní přípravu a začal jsem hrát fotbal, který jsem si užíval.“
Domenechovo rozhodnutí, které akceptoval, bylo založeno na něčem jiném, než jen na fotbale.
“Je to pravda,“ řekl. “Možná je to pravda, ale nevím to jistě. Nikdy jsem o tom s Domenechem nemluvil, protože si k sobě hráče nikdy nevolal. Ale ano, myslím si, že to tak mohlo být.“
“Měl jsem problémy s Williamem Gallasem a jednou jsem se také pohádal s Thierrym Henrym o sedadle v týmovém autobuse. Ale potom to bylo s Thierrym v pořádku. Jen jsme si neporozuměli.“
“Ale ano, měl jsem problémy s Gallasem. Už ho nepozdravím. Proti Tottenhamu jsme spolu nemluvili. Nemluvili jsme spolu ani ten rok v Arsenalu. Možná ten fakt, že byl druhým kapitánem v reprezentaci, měl něco společného s tím, že jsem nejel na mistrovství. Nevím.“
Spor s Gallasem byl zažehnut provokativní autobiografií, která tehdy zapříčinila Gallasovu ztrátu kapitánské pásky v Arsenalu. Neúspěšné EURO 2008 svedl Gallas na drzé a mladé hráče a částečně se také poohlédl na spor v klubovém autobusu mezi “mladými fracky“ a Thierrym Henrym. Netrvalo dlouho a právě Nasriho jméno se objevilo v souvislosti s tímto incidentem.
“Když jsem přišel do národního týmu, tak měl Thierry Henry problémy se zády,“ řekl Nasri. “Takže jsem přišel a sedl jsem si na jeho místo. Nevěděl jsem ale, že je jeho.“
“Potom se Thierry vrátil a já jsem tam seděl. Řekl mi něco jako: Toto je moje místo. Já jsem mu na to řekl: Dobře, nevidím tady žádnou tvoji jmenovku. Potom mi ale vysvětlil, že už tam sedí dvanáct let a že je to jeho oblíbené místo. Řekl jsem mu: OK, žádný problém. Tak jsem mu uvolnil jeho místo a on mi dovolil, abych si sedl vedle něj.“
“Podíváme se na DVD, řekl mi. Podle mě to není důvod, abych byl v Gallasově knížce. Pokud bych někdy napsal knihu, tak bych o tom, co se stalo v autobuse, nikdy nepsal. Podle mě není o čem mluvit. Může psát o Chelsea, o Marseille nebo Arsenalu, ale ne o týmovém autobuse nebo kabině. Není k tomu důvod.“
“Byl jsem účasten toho sporu před tím vším. Během tréninku na EURO 2008 a i potom se mi ale zdálo, že je vše v pořádku. Když jsem přišel do Arsenalu, tak bylo všechno perfektní. Potom vyšla ta kniha a já jsem mu řekl, že nesouhlasím s tím, co v knize napsal. Tak jsme se znovu pohádali a rozhodli jsme se, že už spolu nebudeme mluvit.“
Dovedete si představit, že se bránil.
“Když s někým nesouhlasím, tak to prostě tomu člověku řeknu tváří v tvář. Někdy mám právě kvůli tomu problémy,“řekl. “Protože mám rád upřímnost. Rád jsme k lidem upřímný, když jsou to lidé, které miluju.“
Domenech, bývalý kouč francouzské reprezentace, který zůstal ve své funkci ještě další dva roky po vyřazení Francie z EURA 2008, k lidem, které Nasri miluje, určitě nepatří.
Teprve minulý měsíc Samir zareagoval na Domenechovu kritiku hráčů, kteří vyvolali chaos na mistrovství světa v Jihoafrické Republice.
“Problémem je, že přesně nevím, co se tam stalo,“ řekl. “Nebyl jsem tam a koluje několik verzí. Nicolas Anelka je ale příjemný chlapík. Hodně mi pomohl, když jsem přišel do národního týmu. Je to dobrý člověk a upřímný muž.“
“Ať se ale stalo cokoliv, tak za to nese odpovědnost také Domenech. Je snadné, obvinit ostatní. Nemůže to být pouze na hráčích. V roce 2008, hned poté, co jsme vypadli, požádal svou přítelkyni o ruku. Také musel chybovat.“
Tento smysl pro férovou je u Nasriho znatelný. “Pocházím z chudého prostředí v Marseille,“ řekl. “Bydleli jsme ve třetím poschodí činžovního domu, na místě zvaném La Gavotte Peyret. Jsme lidé, kteří museli tvrdě pracovat, aby měli peníze, abychom měli vše.“
“Byl jsem šťastné dítě, protože vše co jsem chtěl, to pro mě rodiče udělali. Byli jsme chudí finančně, ale bohatí v lásce. Můj otec musel hodně pracovat, aby nás uživil. Pracoval na stavbách jako řidič a miloval fotbal. Moji rodiče byli oba pyšní, když jsem poprvé nastoupil za Marseille.“
Přiznal, že vyrůstat v Marseille mělo stinné stránky. Produkt jejich mládežnického systému a důvod několika pozdvižení, od jeho třinácti let, kdy do klubu přišel, si rychle získal místo v prvním týmu a začal být přirovnáván k dalším odchovancům.
“Bylo to složité,“ řekl. “Ve Francii se po Platinim vždy hledal ten nový. A stejné to bylo i se Zidanem.“
“Když jsem v sedmnácti začal v Marseille, tak o mě novináři řekli, že jsem nový Zidane. Stejně jako já byl z Marseille a také měl kořeny v Alžírsku. Znamenalo to ale, že na mě byly kladeny velmi vysoké nároky a nebylo to příjemné srovnání, protože jsme oba odlišní hráči.“
Nicméně, Nasri se s těmito očekáváními vyrovnal, stal se už také hvězdou a podle svého vlastního doznání se už sám srovnal.
“Problémem je, že když se pro vás věci v tak mladém věku vyvíjejí dobře, tak vám to může vlézt do hlavy,“ řekl. “Proto jsem nakonec potřeboval odejít z Marseille.“
“Měl jsem to tam příliš snadné. Byl jsem odtud. Byla zde i má rodina a já jsem s nimi stále bydlel v jednom bytě, i když jsem už hrál za první tým. Každý mě tam miloval a já jsem potřeboval odejít pryč, abych žil sám a stal se mužem.“
“Potřeboval jsem novou výzvu, ale taky jsem potřeboval dospět. Přestup do Londýna, který miluji, mně pomohl, abych dospěl.“
Když ale mluví o svém idolu, tak stále působí jako malý chlapec. Zidane samozřejmě. “Ne! Maradona. Zidane a Ronaldo ihned potom, ale můj otec byl blázen do Maradony.“
„Nechtěl bych naštvat lidi zde v Anglii, ale ten gól ve čtvrtfinále mistrovství světa v roce 1986, tak to byl opravdový kus umění. Bylo to rok před tím, než jsem se narodil, ale můj otec mi to ukázal na kazetě.“
“Je prostě nejlepší. Dnes má Messi Xaviho, Iniestu a Villu. Maradona kolem sebe neměl hráče takové kvality. Za Argentinu a Neapol byl neuvěřitelný.“
V Arsenalu jsou kolem něj hráči srovnatelné kvality, i když se Arsenalu v nedělním finále Carling Cupu proti Birminghamu vyhrát nepodařilo.
Nasri se raději soustředí na pozitiva, zvláště na první zápas s Barcelonou v Champions League.
“Myslím, že pro nás bylo opravdu důležité, že jsme je porazili. Jsou nejlepším týmem na světě a je dobře, že se nám to podařilo.“
“Naše výkony rostou a dospíváme. Stále potřebujeme získat trofej, protože když nevyhrajeme trofej letos, tak to nebude odlišné od minulého roku. Vítězství nad Barcelonou nás ale může nakopnout ke slávě. Jsme si vědomi toho, že po tomto vítězství už můžeme porazit každého. Máme kvalitu na to, abychom porazili kohokoliv, a snad to předvedeme také na Barceloně.“
Poznal, že jeho vývoj se shoduje s tím týmovým.
“Aby se vyvíjel celý tým, tak potřebujeme, aby se vyvíjeli i hráči. Pokud se zlepší hráči, tak se zlepší i celý tým. Fotbal je opravdu zajímavý. Není to jako tenis. Je to kolektivní sport. Pokud se všichni zlepšíme, tak se zlepší celý tým. Theo prožívá nejlepší sezónu, já také. A hodně hráčů se také zlepšilo.“
Vypadá to, že je načase, aby podepsal novou smlouvu.
“Mluvili jsme o tom, ale jak řekl Boss: Vyřešíme to v létě. Nyní je důležitější to, co se děje na hřišti.“
“Chci zde zůstat. Cítím se zde opravdu dobře. Manažer mi dává ve hře volnost a každý mi důvěřuje. Tímto hráčem jsem díky manažerovi a lidí z klubu.“
A že je to nějaký HRÁČ!
/dailymail.co.uk/
