aneb Report ze zájezdu fanoušků Arsenalu organizovaného Czech & Slovak Arsenal FC Supporters Clubem
Ta myšlenka uspořádat autobusový zájezd pro více fanoušků z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska se narodila loni v červenci v kempu v Bad Waltersdorfu… možná si někteří řeknete, proboha, proč právě tam? Inu, viděl jsem, že mnozí, ač by chtěli, tak kvůli dopravě nemohli na kemp Arsenalu a přípravný zápas v Grazu, na který jsme fanouškům zajistili 90 vstupenek, dorazit. A tak jsem si řekl, že až příští rok pojede Arsenal do Rakouska, zkusím rezervovat místo pro stany a splašit nějaký bus… ale život tomu chtěl jinak. Arsenal nám odjel na Dálný Východ a nám nezbývalo, pokud chceme vidět předsezónní zápas live, vyrazit do Kolína.
Už 27.5.2011 bylo jasné, že Arsenal pojede do Číny a Malajsie ale že také odehraje zápas s 1.FC Koeln v Německu. I dotázali jsme se Arsenalu, zda je připravený zajistit pro náš Supporters club vstupenky a po pozitivní odpovědi jsme napsali článek, ve kterém byly podmínky účasti na zájezdu, přibližná cena a rezervační systém. Dělali jsme to poprvé a tak se něco úplně nepovedlo, ale už na 7.srazu Czech & Slovak Arsenal FC Supporters Clubu v Praze koncem června tohoto roku (report ZDE )jsme mohli konstatovat, že se nám přihlásilo skoro 100 fanoušků, kteří chtěli jet autobusem s námi a vidět live svůj milovaný klub. Po uzavření přihlášek už pak zbývalo jen pár organizačních drobností jako zajištění autobusů, zpracování harmonogramu cesty, vybrání peněz od účastníků a podobně. Zda se naší cestovní kanceláři DAN&Patrick Ltd. vše (až na výjimky) snad i povedlo, ale ponecháme na Vašem hodnocení v diskuzi.
Akce „bororo“ začala v pátek odpoledne na ostravském ÚAN, kdy fanoušci, „vylosovaní DANem“ do autobusu č. 1 z Ostravy, nasedli kolem půl čtvrté do autobusu a vyrazili směr Kolín. Začala tak předlouhá cesta za Arsenalem, která pro mnohé měla trvat až skoro 40 hodin (smekám dámy a pánové). Po cestě sbíral bus vlastněný cestovní kanceláří Maxner Ostrava i další legendy českého fanouškovského nebe, namátkou jmenuji třeba čerstvého otce Krále Hané :-). V Brně se pak autobus č. 1 setkal s autobusem č. 2 (vlastněný společností Tourbus Brno), do obou autobusů nastoupila většina fanoušků a vyrazila kolem šesté hodiny podvečerní do Prahy. V našem hlavním městě pak po deváté páteční večerní nastoupila kromě mé maličkosti další asi desítka nedočkavých kanonýrů a už kolem půlnoci jsme byli v Rozvadově. To byla vlastně první plánovaná zastávka, kterou mnozí z nás využili k protažení končetin ztuhlých z „bussines sedaček“ a pozření pár kousků potravy, jiní zase k doplnění zásob tekutin, jejichž spotřební daň tak výrazně dotuje státní rozpočet ku prospěchu nás všech. Řečeno slovy klasika se pak „tito lidé snažili dosáhnout pokročilého stavu mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů.“ Inu, komu není rady, tomu není pomoci :-). Další zastávkou pak byl Rasthaus Spessart, mezi Wuerzburgem a Frankfurtem. Tady se rozespalí kanonýři kolem třetí ranní hodiny většinou vypotáceli z autobusů, cvičili prostná, někteří pak nedbajíc rizika zranění před začátkem sezóny pak začali hrát s míčem bago. Po třičtvrtihodině jsme byli všichni dostatečně probuzeni a mohli jsme jít zpět do autobusu a přežít bez odpadnutí alespoň pár desítek minut. Ranní hygienu jsme skoro všichni prováděli na dalším Rathausu těsně před Kolínem, nedaleko hradu Siegburg. Zuby, trocha vody, nezbytné cigaretky, ranní káva s croissantem či chleba od maminky, taková byla realita sobotního rána. Autobus č. 2 však tento rituál ignoroval a řítil se nezadržitelně směr RheinEnergieStadion, tedy směr cílové destinace. U parkoviště „Nr. Acht“ jsme tedy vystoupili a sledujíc nepřehlédnutelné stopy účastníků z autobusu č. 1 šli hledat stadion, resp. zastávku hromadné dopravy. Většina z nás (vyjma řidičů a mě) měla totiž záměr dobýt Kolín a shlédnout jeho zásadní památky, ochutnat světoznámý Kölsch a přikousnout k němu Currywurst mit Broetchen. Já jsem zatím vyrazil směr administrativní budova kolínského klubu a snažil se přesvědčit všechny přítomné, aby nám bylo zpřístupněno parkoviště „Nr. Acht“, neboť řidiči museli před plánovaným večerním odjezdem minimálně devět hodin odpočívat, tedy nesměli s autobusy ujet ani metr. Povedlo se mi vše zařídit jen částečně, tedy bylo nám otevřeno parkoviště „Nr. Vier“. Což pak následně trochu zkomplikovalo život několika cestujícím, kteří se v určený čas či po zápase vrátili na místo, kde vysedli z autobusů a ty zde nenašli. Logicky, neboť na místo parkoviště 8 stály autobusy na parkovišti číslo 4, což bylo na druhém konci celého poměrně rozsáhlého komplexu kolínského fotbalového klubu. Tato změna stanoviště se nám všem vymstila tak trochu při odjezdu po zápase, kdy jsme nemohli dohledat čtyři pasažéry, ke kterým se informace o změně stanoviště nedostala. Ještě jednou se jim tímto jménem cestovní kanceláře DAN&Patrick Ltd. omlouvám, podobné věci se nám stávají jenom 2x za deset let :-). Takže autobusy byly zaparkovány, fanoušci dobývali Kolín a řidiči mohli ulehnout k odpočinku. Po poledni se k autobusům začali trousit první kanonýři, aby si uložili nepotřebné věci či naopak vytáhli z batohů bundy (zima byla opravdu slušná) a postupně vyráželi směr stadion. Tam jsem odešel i já vyzvednout lístky. Nebudu zde popisovat celou anabázi, ti, kteří se jí účastnili, ji dopodrobna znají. Nakonec jsme díky telefonnímu mostu Kolín-Praha-Londýn-Kolín dosáhli svého a mohli společně s manažerkou Arsenalu, která pro náš Supporters Club zajišťuje vždy vše potřebné, sledovat zápas.
Vstup na tribunu byl standardní a nás zkušené fanoušky Arsenalu nepřekvapil. Tak jako při všech zápasech byli fanoušci hostujícího klubu podrobeni osobní prohlídce včetně kontroly zavazadel. Pak už nám nic nebránilo zakoupit pivo, limo či bratwursta a hurá směr tribuna. V plebiscitu před objednáním vstupenek si většina z nás (82%) vybrala spodní sektor N6, tedy co nejblíže hřiště a hlavně sektor, ve kterém se mohlo stát. To je, alespoň podle mě, na away zápasech skoro to nejlepší, že i když jsou třeba k dispozici lavičky, nikdo nás nenutí sedět. Tady lavičky nebyly vůbec a tak jsme si stoupli na vybraná místa a začali fandit rozcvičujícím hráčům či věšet vlajky. DAN se s Ďurim postarali o pověšení vlajky SC tak, aby byla správně všem na očích (i těm z horní tribuny 😀 ). Zeek spolu s Arsíkem pak hlídali vlajku bývalé federace a nyní České republiky s iniciály jediného rodáka těchto zemí sloužícího v barvách Arsenalu. Ostatní fotili, zpívali a všichni jsme sledovali rozcvičení. Brankáře jsme měli blízko, tribuna byla v rohu za naši brankou, terče však Pat rozmístil bohužel pod hlavní tribunou, ale přesto nás hráči na začátku rozcvičení přišli standardně pozdravit a zatleskat nám. Odměnou jim bylo mohutné Arsenal, Arsenal, inu bylo nás tam ve spodním sektoru možná i dvě tisícovky.
Zápas moc popisovat nebudu, kdo chtěl mohl ho shlédnout live na streamu, kdo to nestihl, může po přihlášení nalézt odkaz na našem webu. Ale pár postřehů přeci jenom napíšu… Gervinho překvapil, Samir naopak vůbec nezklamal, přesně takový výkon jsem od hráče, který nedementuje spekulace kolem odchodu k Shity, očekával. Takže jestli nabídnou za něj 25 mio, tak rychle brát ty prachy. Líbil se mi Wojta, zlepšil práci ve vzduchu, Vito, který byl oporou v první části druhé půle, Alex a další. Exceloval (jako vždy) Jack a do staré tedy vynikající formy se vrací Thomas. Byl to přípravný zápas, plný střídaní a nesourodých sestav, ale přeci nebyl špatný. Od hráčů jsme byli deset metrů vzduchem a atmosféra v našem sektoru byla vynikající. A nezkazili ji ani Slovinci, kteří na místo loňských sprostých pokřiků na Chorvaty v protějším sektoru stadionu v Grazu tentokrát dali světlice. Děkuji, ale takové „fandění“ nemusím. Celkově se zpívalo o stošest, dvakrát bylo tolik populární yéééééééééééééés, i ten déšť přišel až po zápase. Inu, co chtít víc.
Po zápase jsme byli chvilku uzavření pod tribunou, ale alespoň na nás nepršelo. Ničili jsme si zbytky hlasivek skandováním či žaludky bratwursty. Pak rychlý přechod k autobusům, nalezení ztracených jedinců a hurá odjezd směrem A3 nach Frankfurt. Tedy se zastávkou na docela slušný gáblík na Rasthausu Siegburg, tradičně. A pak už všichni v autobusech odpadli tak dokonale, že bus č. 1 ani nestavěl ve Spessartu, ale až v Rozvadově. Tam jsme byli po druhé nedělní ranní a ve čtyři už nás přivítala matička Praha. To byla pro mne a pár dalších konečná, takže s popisem zbytku tour už nemůžu sloužit.
A co říci závěrem? Co mne potěšilo? Výborná parta lidí, kteří ač se všichni navzájem neznali, si dokázali ve všem vyjít vstříc a výborně se bavili. Výborná zmrzlina na Rasthausu ve Spessartu. Obrovská trpělivost, kterou měli všichni s drobným zádrhelem při distribuci lístků. Perfektní řízek na Rasthausu v Siegburgu. Tolerance sedících za mnou, že mi nekopali do sedačky. Svatý Petr, že počkal s deštěm. Rosťa a Janko, řidiči našeho busu č. 2 z Tourbusu, svou perfektní profesionální prací, svatou trpělivostí a stále dobrou náladou.
A po návratu uznání na jednom nejmenovaném českém webu, kterého se nám, fanouškům ze spodního sektoru, dostalo od horňáků (obyvatelů nezáživného sedícího horního sektoru N16) konstatováním, že takové fandění anglických fanoušků by chtěli zažít i v Čecháchi. Inu co dodat, mě je osobně fandění v Čechách ukradené, když fandím Arsenalu, A pak, jakých anglánů, děti, vždyť tam bylo 100 Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků, pár desítek Bulharů, Poláků, Němců, Dánů, a taky několik Angličanů. Ale to by jste museli být dole v kotli a ne v lóži 🙂
A to je vše, dámy a pánové …., za rok se těším znovu. Nebo že by busem do Islingtonu? Kdo ví co všechno nás čeká.. A upřímně, uvítám postřehy Vás všech, šťastných účastníků zájezdu.
Foto můžete shlédnou pod článkem, na rajčeti ZDE, na všech možných skupinách FB a tak různě.
Fotky od Berryho jsou :
We all follow the Arsenal, Over land and sea, (and Leicester!) We all follow the Arsenal, Onto victory!
Bylo mi ctí s Vámi všemi jet …
Patrick
{youtube}9FaJhRElZGg{/youtube}
{youtube}XoMSTp5UNBs{/youtube}
