Arsenal zavítá na Stamford Bridge, kde jej čeká obrovská zkouška.
Jak jsme si už v posledních letech zvykli, výjezdy na stadion Chelsea dopadají velmi podobně. Před utkáním čteme velkohubá prohlášení našich borců o tom, jak máme soudržný a kvalitní tým a jak jsme schopní kohokoliv porazit. Potom přijde hodina „H“ a jedeme domů s prázdnou. Samozřejmě toto platí nejen o hřišti Chelsea, ale i o City, United, Tottenhamu… asi už chápete mou pointu. Tentokrát nebylo moc času na řeči a to je možná i dobře. Očekávání totiž nejsou příliš vysoká.
Jak jsme se už v letošní sezoně stačili přesvědčit (Liverpool 4:0), týmu se proti velkým soupeřům stále nedaří. Na Stamford Bridge jsme byli svědky vítězství naposledy v roce 2011, kdy van Persie nasázel slavný hattrick. Od té doby se odehrálo pět utkání a všechny pro nás skončily mizerně. Navíc mužstvu se za tu dobu podařilo vstřelit Blues jen dvě branky. Na druhou stranu je nutné zase vyzdvihnout fakt, že ani Chelsea není neporazitelná a Gunners slavili dvakrát ve Wembley.
Forma hraje tentokrát spíše pro Chelsea, která má za sebou čtyři výhry v řadě (6:0 Karabach, 2:1 Leicester, 2:0 Everton a 2:1 Spurs). Arsenal se sice už taky zvedá, ale jestli hráči předvedou to samé jako v 1. poločase s Kolínem, tak můžeme rovnou zápas kontumovat. Samozřejmě Arsene Wenger málokdy přizná, že je něco špatně, takže maximálně suše prohlásí, že start jsme měli sice pomalejší, ale jinak byl zápas pod kontrolou. Ještě aby nebyl, když jsme hráli proti poslednímu týmu Bundesligy.
Do sestavy se dle očekávání vrátí Lacazette, Özil, Ramsey, Xhaka, Koscielny, Mustafi a Čech. Bude ale ohromně zajímavé sledovat, jak se manažer rozhodne obsadit pozici levého křídla. Na jedné straně tu máme Welbecka, který se velmi dobře předvedl proti Bournemouthu a na druhé tu máme Alexise, který se velkou měrou podílel na obratu s Kolínem. Když se Wenger rozhodne pro anglického útočníka a nevyhraje se, tak dostane obrovský kartáč od fanoušků. Kdyby mu tahle sázka ale vyšla a Danny by se prosadil, to by byla úplně jiná písnička. Tak či tak, je to rozhodně lepší mít dilema, kterého hráče ve formě postavit, než nemít na výběr kvůli zraněním nebo podprůměrným výkonům.
S ohledem na to, co v současnosti hráči předvádí a tváří tvář faktu, že na hřištích velkých soupeřů dlouhodobě nepodávají přesvědčivé výkony, bych nás pasoval do role outsidera. Cokoliv jiného než porážka by mě překvapilo, ale hraje se fotbal a stát se může cokoliv. Neztrácejme tedy víru a doufejme, že konečně zabereme. COYG!
Marodka
Arsenal: Coquelin, Cazorla
Chelsea: Drinkwater
