Napsal: Pavel Vencl
Nálada mezi fanoušky Arsenalu se po výkonu ve finále ligového poháru přiblížila absolutní nule. Samozřejmě, prohrát ve finále se může a s týmem jako Manchester City to není žádná ostuda, ale výkon a bojovnost musí být na zcela jiném levelu, než jsme viděli v neděli. Hráči Arsenalu se v tomto mají hodně co učit od druholigových týmů, které trápí papírové favority až do posledních vteřin. Věřím, že fanoušci by potom dokázali našemu týmu zatleskat i za prohru. Takto si ale nikdo žádné uznání nezaslouží. Z řad příznivců čím dál častěji zaznívá, že klub, přestože ve své historii získal 13 prvenství v nejvyšší anglické lize a 13 trofejí z FA Cupu, již nadále nepatří mezi velkokluby anglické kopané. Častěji než jindy se vzpomíná na největší klubové legendy, které naplnily prosklené vitríny trofejemi. Historie a sestřihy památných zápasů je totiž to jediné, co v posledních letech může věrné fanoušky zahřát u srdce. V současném rozpoložení totiž nefunguje nic – hráči, trenéři ani vedení. Arsenal v letošní sezóně s největší pravděpodobností skončí až na šestém místě, přičemž bodově bude blíže k sestupu než k prvnímu místu. V reálných obrysech se tedy rýsuje nejhorší umístění od roku 1993-1994.
Proto se ptám: jak tuto sezónu dokončit? Dávat pořád dokola důvěru „nejsilnější“ možné sestavě, která za 27 utkání zvítězila pouze ve 13 z nich?
V průběhu sezóny odešli hráči jako Olivier Giroud, Alex Oxlade-Chamberlain, Theo Walcott, Francis Coquelin nebo Alexis Sánchez. Všichni jmenovaní hráči se těšili velké podpoře fanoušků, a i když nedostávali v posledním období tolik prostoru nebo hráli pod své možnosti, jejich odchod tým oslabil. Hráči, kteří nám až do dneška zbyli, z reálného pohledu prostě nemohou myslet výš než na 5. místo a solidní progres v Evropské lize. Proto se ptám, proč nepokračovat v obrození týmu, který započaly výše zmíněné odchody? Jaké je riziko? Ztráta 5. místa? Hráči jako Čech, Ospina, Koscielny, Mustafi, Xhaka či Welbeck tým v této sezóně již mockrát zklamali, ale přesto mají týden co týden téměř jisté místo v základní sestavě. Nezaslouženě. Mladí hráči jako Matt Macey, Rob Holding, Konstantinos Mavropanos, Ainsley Maitland-Niles, Joseph Willock, Edward Nketiah či Reiss Nelson zaslouží šanci, o kterou denně bojují v trénincích či rezervních utkáních. Základ tvořený mladými hráči, novými posilami (Henrikem Mchitarjanem, Pierrem Aubameyangem) a konzistentními hráči (Nacho Monrealem, Mesutem Özilem) by mohl vytvořit „nový“ tým zbytku sezóny, který by snad dokázal své soupeře vícekrát překvapit, který by snad vícekrát ukázal dravost, chuť, zápal pro hru a bojovnost až na hranici fyzických sil výměnou za tři vítězné body. A pokud by tomu tak nebylo, výsledky sezóny již nemohou být o moc horší. Experiment by nevyšel a sezónu by dohráli opět ti samí hráči z „nejsilnější“ možné sestavy, kteří nás přivedli do současné pozice. Jsem sám, kdo to takto vidí? Díky za komentáře.
