Vstávat! Budíček! Je tu EURO, fotbaloví fanoušci!
Premier League skončila sice před několika týdny, ale mě to už díky kolotoči transferových spekulací připadá, že to bylo snad před rokem. Ti, kteří mě znají za všechna ta léta na gunners.cz vědí, že nejen že nejsem zastáncem reprezentačních ligových přestávek, ale spíše jsem odpůrcem všech reprezentací. Přesto mi však červnové ME v zemích, tak málo spojovaných s moderním fotbalem, umožní příjemné zpestření jinak nudného dvouměsíčního čekání na nový ligový kick off.
Já už prostě takový jsem. Neraduji se, když uprostřed dobře rozjeté sezóny stahují reprezentační trenéři naše esa na nicneříkající přátelské zápasy, tahají z našich hráčů to nejlepší, ignorují jejich zdravotní problémy, jen aby si sami oprášili prýmky a ukázali světu, že právě oni a jejich výběr má právě teď tu správnou fazónu. V tomto smyslu se plně ztotožňuji s managery jako je sir Fergusson nebo AW, kteří prskají na své profesní kolegy a celou každou reprepauzu si hryžou nehty z nervozity, kdo se jim to vrátí ve stavu nemocných a jak ten týden reprezentačních povinností ovlivní jejich celoroční práci a hlavní cíl: klubový úspěch.
Jsem prostě klubista a i přes divnou barvu dresu jsem vždy obdivoval (ale jenom za to) Paula Scholese, který uměl pověsit repre kopačky včas na hřebík a dávat svému klubu prostě vše. Řečeno slovy klasika, výsledek se brzy dostavil. Sice si nezkazil oči, ale udržel si klubovou kariéru do krásných 37. Pro nás bohužel. Paulových následovníků ale moc není a tak hráči Arsenalu se jezdí producírovat na srazy reprezentací nedoléčení, vrací se zranění a se šrámy, které je vylučují ze sestavy na řadu dnů či týdnů, někdy i měsíců a výrazně tím ovlivňují mnohdy dlouholeté plány managera. Přesto však musím uznat, že závěrečné turnaje mistrovství Evropy či světa mě nenechávají až tak chladnými. Je to ale jen a pouze tím, že mohu skoro každý den sledovat hráče Arsenalu. A protože naše kluky lze najít skoro ve všech týmech, které se nám brzy v Polsku a Ukrajině představí, i přes časový pres mě to donutí některá utkání skouknout.
Jsem prostě zvědavý, zda Kostelník bude oporou zadních řad Francie, zda Wojta vychytá jinak děravé obraně Polska vysněné finále, zda Andrei svou lenivost dával na odiv jenom na Ashburton Grove, jak se představí Per po dlouhém zranění, zda nejlepší útočník světa nastřílí více branek než Podolák nebo zda Tomáš bude i v reprezentaci tím kreativním tahounem, jako byl skoro celou sezónu v Arsenalu. Prostě našim hráčům budu držet palce, aby ukázali to nejlepší co v nich je, některým proto, aby se lépe po euru zpeněžili, některým proto, že jim to prostě přeji, protože si to za oddanost klubu a práci pro něj zaslouží. A u některých snad si budu v duchu přát, aby příliš nezazářili a neodstartovali tak po finále Eura ještě větší spekulační flame.
Ne, neskrývám, a asi tím vzbudím vlnu nevole, nejsem příliš velkým fandou českého fotbalu, v jehož čele stojí největší z rodu kaprů a naše reprezentace mě nechává lhostejným, přesto však díky Tomášovi se ve mně po čtyřech letech probudí byť i malý národní entuziasmus a já začínám nervózně posedávat po sedačce auta, ke které jsem tento týden bytelně přikován. Sice úvodní zápas Eura asi neuvidím, ale přesto jsem skutečně zvědavý, zda se podaří Tomášovi sebrat ze dna ty fotbalové trosečníky, kteří doma dostali lekci i od Maďarů a přesto je to ani jejich bafuňáře neprobudilo ze sfér primadon. Namyšlenců, kteří ani neotevřou okénko vlaku, aby zamávali či podepsali několika fanouškům. Emmanuela na ně, ten by jim předvedl opravdovou lásku k fanouškům. Jaký to fatální rozdíl vidět v agenturních zprávách loučení reprezentací Albionu, galského kohouta či mediálně těžce zkoušené reprezentace země z Pyrenejského poloostrova a proti tomu naše vymóděné zástupce s nohama v botách na sedačkách luxusního vlaku, marně hledajících v Ostravě dveře či okna vagónů.
Sice uvidím poskrovnu i dalších zápasů, přesto si troufnu bez znalosti výsledků (nemám doma chobotnici) odhadnout, že alespoň jednoho kanonýra uvidíme ve finále. Ale mé červené srdce si stejně nejvíc bude přát, aby pro většinu našich hráčů turnaj skončil co nejdříve a všichni se zdraví po pořádné dovolené vrátili do Colney a zúčastnili se tolik důležité kompletní letní přípravy.
A tak závěrem, aby to nevyznělo až tak moc protireprezentačně, si dovolím tipnout, že mistrovství vyhraje Německo, překvapením turnaje bude Rusko a velmi brzy se budou domů balit týmy ze Španělska a Itálie. A kdo je pro mě černým a nevyzpytatelným koněm turnaje? No přeci lazaret pana Hodgsona.
Tak příjemnou fotbalovou zábavu!
Chillax.
Patrick
