Arsenal je po zimní přestávce v Premier League ostrý jako břitva. Martin Odegaard je v poslední době dominantní postavou Arsenalu. Během pětizápasové vítězné série, v níž Arsenal vstřelil 21 gólů a pouze dvakrát inkasoval, vytvořil kapitán Gunners 20 šancí a třikrát asistoval (pozn. red. ,,před zápasem s Magpies“). Úctyhodných 18 z těchto klíčových přihrávek pochází přímo ze hry (pozn. red. ,,open play“).
Od začátku prosince Odegaard mění své pozice o něco častěji než na začátku ročníku. Během rozehrávky (,,build-up“) občas Odegaard chodí do hloubky hřiště, aby obdržel přihrávku od Rice a tím mohl distribuovat míče do útočné třetiny hřiště. Důvodem této drobné taktické změny je nepředvídatelnost.
V minulé sezóně se Oleksandr Zinčenko z levého beka obvykle stahoval do středu zálohy do formace 3-2-5, kde Odegaard hrál na vrchu 5tičlenné zálohy. Do značné míry to fungovalo dobře, ale Odegaard byl někdy snadno vyřazen ze hry, než se dostal k míči.
Tím, že po něm Arteta žádá, aby ve středu hřiště vytvořil přečíslení, Arsenal může roztáhnout hřiště do šířky. Občas proti němu vystoupí obránci, čímž vznikne prostor pro spoluhráče před míčem. Na příkladu níže, který se odehrává na polovině hřiště West Hamu United, je vidět, že Odegaard vylákal Jamese Warda-Prowse z obranného postavení tím, že si odskočil pro přihrávku od Rice. Bena White drží v šířce hřiště Emersona a Odegaard využije prostoru pro přihrávku na Saku, který skóruje.
Arsenal se stále častěji potýká s obrannými bloky a ví, že musí vytvářet lepší a neobvyklejší úhly, aby vyvedl obránce z pozice. Využití Leandra Trossarda a Kaie Havertze jako střídajících falešných devítek je dalším aspektem větší variability v útočné hře. Levá osmička, obvykle Havertz, se často vysunuje do pozice útočníka. Proto může Odegaard občas hrát hlouběji. Tato srovnávací mapa přihrávkových zón od Sky Sports jasně ukazuje, jak se jeho role změnila. V posledních třech měsících mnohem více distribuuje míče z vlastní poloviny.
Odegaard disponuje taktickou inteligencí. Dokáže plynule měnit svou hru v průběhu zápasu. Je nejaktivnějším presujícím hráčem v poslední třetině hřiště. Jeho vířivý pohyb ztěžuje obráncům bránění. Od 26. listopadu vytvořil čtyři šance za zápas, zatímco předtím jich bylo 1,6. Norský reprezentant zvýšil počet dotyků o 22,6 za zápas, což celkově znamená průměrnou hodnotu 83,2 doteků za 90 minut.
Mistr průnikových přihrávek
Tato skvělá přihrávka, která uvolnila Havertze, který šel sám na brankáře proti Liverpoolu a znamenala úvodní gól Saky, je typickým příkladem toho, jak jasně Odegaard v současné době vidí hru. Natáhne Virgila van Dijka na sebe a skvělou přihrávkou na jeden dotek najde Havertze.
Odegaard vytvořil nejvíce průnikových přihrávek od začátku sezony.
