AntiScum Blog – Part Twenty six

Díl 26.

 

Zdravim. Sobota nás asi všechny příliš nepotěšila. To, že jsme nebodovali, to se stane. To, že jsme hráli 55 minut kvalitní fotbal a soupeře na jeho hřišti přehrávali, to je bezpochyby taky pravda. Já se ale utvrdil v jiném názoru.

Arsenal je letos fotbalově velmi dobře připravené mužstvo. Pokud vedeme, většinou kontrolujeme díky naší skvělé fotbalovosti hru. Bezesporu tedy můžeme být aspirantem na titul. Bezesporu jsme naší hrou mohli celkem pohodlně vyhrát i na Traffordu. Přijde ovšem jedna náhoda a nynější hráči Arsenalu se sesypou, stejně tak jako celá hra. Do inkasované branky jsme na hřišti vládli, pohodlně jsme zastavovali útoky soupeře. Od té doby, co jsme obdrželi druhý gól, se ale vše otočilo. Najednou jsme nebyli schopni vůbec ničeho. Pohled na to, jak se zápas od 62. minuty prakticky pouze dohrával byl pro mě celkem smutný. Začít tlačit v 87. minutě, to je na Old Traffordu pozdě. 25 minut jsme vyloženě prospali, nebyli jsme schopni pasu, uklidnění se a hraní své hry, která může zničit každý tým, tedy toho, čeho např. byli schopni Invincibles.

Co tím chci ale říct. Tenhle tým je, co do fotbalové kvality, podle mě na stejné úrovni, jako byli Invincibles. Problém ale vidím jinde. Hlavním problémem je dle mě zkrátka klid. Invincibles prohrávali na Stamford Bridge v Unbeaten season po 30-ti sekundách 0-1, přesto jsem od nich viděl nadále naprosto sebevědomý výkon, důvěru ve vlastní schopnosti, stále stejnou hru, ať byl stav jakýkoliv. Nynější Arsenal už taky stačil nabrat docela velké množství zkušeností, hráči z kádru jsou reprezentanty svých zemí, odehráli řadu těžkých zápasů, přesto jsem se nestačil divit, jak se náš sebevědomý projev od 2. golu ManYoos změnil. Většina hráčů má mimořádnou techniku, přesto jsme začali kupit nepřesnosti, dočista jsme přestali hrát.

Vítězné typy? Tahouni? V sobotu to byl na sebe schopen při nepříznivém stavu vzít maximálně Diaby, který ale není zrovna fotbalista, který by to měl brát na sebe, protože ještě nemá promyšlenou finální část akce, když obejde 2 hráče. Vítězný typ je dle mě Arshavin, ten je ale nyní nějak bez šťávy. I Robin je vítězný typ, tomu zas příliš nesedí nynější herní projev, kdy nemá vedle sebe někoho, s kým by si to mohl dát, tak jako s Adem. Vítězný typ je určitě Will, ten ale góly vepředu za nepříznivého stavu nedá.

Od nynějšího týmu Arsenalu jsem neviděl příliš mnoho otočených zápasů, jenže spoléhat se na to, že v každém zápase vstřelíme branku jako první, je hodně ošemetné. Náš projev za stavu 1-0, 0-0 či 0-1 je naprosto diametrálně odlišný. Proč? V týmu jsou mimořádné individuality, které ale dle mě neumí táhnout za jeden provaz – jako tým. Hrajeme jako parta žodláků, co si přišla zahrát Beachfotbal. V týmu ta vnitřní síla není, je to jen skvadra mimořádně technicky a kombinačně vybavených fotbalistů. Ti i přesto mohou titul udělat, ale muselo by si to všechno opravdu sednout. Co na to vy? Rás zadiskutuju…

See Ya