Bernd Leno svými vlastními slovy

Osamělý bojovník. Tak jsem vždy definoval roli brankáře.

Trénujete odděleně, zahříváte se odděleně, bojujete jen o jedno místo a pak, pokud uděláte chybu, jste rychle za idiota. Znamená to, že se někdy cítíte trochu osaměle, ale tato výzva se mi osobně líbí a nechtěl bych hrát na jiném postu, než je místo brankáře.

Brankář je velmi důležitá část týmu, líbí se mi, že nemusíte být „herečkou“, která hraje přímo v poli, nemusíte být vidět a být oslnivý jako útočník nebo záložník. To není  můj styl. Pro mě je stěžejní efektivní hra, to je něco pro mne. Navíc moc nemám rád běhání. 😀 Pro mne je nejdůležitější chytit a udržet balon, tak to mám rád.

Dříve jsme hrával záložníka, takže jsem se na hřišti dost naběhal ale to se změnilo, když mi bylo 9, 10 let. Jednoho dne v mém rodném městě nepřišel na zápas gólman, tak se trenér nás hráčů zeptal, kdo chce chytat. „Chci to zkusit“ řekl jsem jim, to utkání jsem odchytal překvapivě velmi dobře. Díky tomu mi rodiče koupili rukavice a od té doby jsem branku již nikdy nechtěl opustit.

Začátky v Německu.

To byly dny, kdy jsem hrál za místní tým. Vyrostl jsem v Bietigheim-Bissingen. Je to malé město na jihu Německa, poblíž Stuttgartu. Žil jsem tam s matkou, otcem a bratrem až do mých 19 let. Fotbal byl pro mou celou rodinu velmi důležitý, pro mého bratra a mne to bylo to jediné, celý náš život.

Od šesti let si pamatuji každý zápas v Bietigheim-Bissingenu, který jsme kdy hráli. Ve skutečnosti, pokaždé když mám volno a možnost přijet domů, hrávám fotbal s přáteli jako za mladých let. Hřiště je tady ve velmi špatném stavu ale nezáleží na tom, v jaké formě je trávník, když jste se svými přáteli. Je to prostě zábava se nimi znovu setkávat, a užívat si společného času hraním fotbalu. SV Německo Bietigheim byl klub, kde jsem fotbalově vyrůstal a někteří moji dlouholetí kamarádi tam stále hrávají. Možná se tam po konci své kariéry na vrcholové úrovni vrátím. Nikdy na mé fotbalové začátky v tomto klubu nezapomenu.

Od mala jsem na sebe tlačil, snažil se víc a víc, abych viděl, jak daleko a vysoko mohu dojít. Když mi bylo 11 let, šel jsem na zkoušku mládeže VfB, kam mohl kdokoliv přijít a ukázat co v něm je. Přišlo asi 100 nebo 200 mladých hráčů, kteří se chtěli přestěhovat do Stuttgartu. Nakonec zbylo jen 5 nebo 6 hráčů a já byl jedním z nich. Po třech zkouškových trénincích jsem přesvědčil trenéry a od roku 2003 do roku 2011 jsem mohl hrát na VfB.

Ve Stuttgartu jsem se poprvé setkal s Jensem Lehmannem. Od mala byl můj brankářský vzor Iker Casillas, ale setkat se a pracovat s Jensem Lehmanem to bylo něco! Chodil jsem sledovat jeho tréninky, a dokonce jsem s ním i nějaké absolvoval, když mi bylo asi 16 nebo 17 let. Vzpomínám si, že jsem v tu dobu vzhlížel k Jensovi a k Timovi Hildebrandovi, ale vidět Jense zblízka, to bylo něco mimořádného a jiného. Byl tak koncentrovaný, profesionální, a jeho úžasná mentalita, kterou potřebujete jako profesionální brankář byla ohromující. Užíval jsem si s ním každý trénink, hltal každou minutu a vteřinu, protože byl neskutečně dobrý, zkušený a předal mi mnoho rad.

Skvělé léta v Bayernu Leverkusen.

Po dvou letech v německé třetí divizi s druhým týmem VfB jsem se přestěhoval do Bayer Leverkusen v Bundesligě. Samozřejmě to bylo pro mě velice vzrušující, protože v té době mi bylo jen 19 let a po třech dnech po přestupu jsem hrál svůj první zápas Bundesligy. Tři týdny na to jsem debutoval v Lize mistrů proti týmu jako je londýnská Chelsea.

To se událo v roce 2011, kdy za Chelsea chytal Petr Čech. Po skončení utkání ke mně přišel a řekl mi, že jsem chytal dobře a že je mým výkonem potěšen. Byl jsem v tu chvíli velmi překvapený, nic takového mi nemusel říkat, stále jsem mu za ta slova velmi vděčný. To bylo před sedmi lety a teď jsme spoluhráči v Arsenalu – to je naprosto šílené!

V Leverkusenu jsem strávil 7 let. Posunout se do top fotbalových klubů v Evropě bylo pro mne velmi těžké hlavně po psychické stránce. Přestupoval jsem z třeti-ligového týmu rovnou do Bundesligy a hned na to debutoval v Lize mistrů. Z tohoto důvodu byl život v Leverkusenu velmi odlišný od toho, na jaký jsem byl zvyklý v VfB. Leverkusen měl mnohem více fanoušků, samozřejmě mnohem víc kvalitních hráčů a s tím související větší tlak na nás hráče. Ale myslím, že od začátku jsem odváděl dobrou práci, zvyšoval si sebevědomí, což je pro brankáře velmi důležitý aspekt. Byl to dobrý začátek, to mi taktéž pomohlo rychleji se usadit.

Užíval jsem si čas strávený v Leverkusenu a žil takový svůj splněný sen. Byl jsem nominován i do reprezentace a zahrál si i pár zápasů. Abych byl upřímný, nemyslel jsem si, že kdy by to mohlo být ještě lepší. Ale pak jsem zjistil, že se o mé služby zajímá Arsenal. Byl jsem naprosto překvapený a velmi nadšený a také nervózní, protože Arsenal je velký klub s letitou historií a skvělými fanoušky.

Přestup do Arsenalu.

Představa přestupu do Premier League byla pro mě velmi vzrušující vyhlídka a naštěstí jsem už několik hráčů z kádru Arsenalu znal. Mustiho znám asi 10 nebo 11 let, protože jsme spolu vyrůstali v mládežnických národních družstvech, od 17 let až do 21 let. Hrál jsem také s Mesutem pro „Die Mannschaft“ a Granita, Aubu a Mickiho jsem znal z Bundesligy. Je to celkem vtipná věc, že jsme se všichni sešli dohromady v Arsenalu.

Než jsem se rozhodl přestoupit do Arsenalu, mluvil jsem opravdu hodně o klubu, o přestupu s Mustim a Mesutem. Oba říkali, že Arsenal je velký klub a že bych si to tady zamiloval. Také jsem se radil se svým bratrem, rodiči a přítelkyní, všichni byli velmi nadšeni a radili mi ať do Arsenalu určitě přestoupím. Nebylo tedy pochyb, že musím podepsat smlouvu s Arsenálem.

Všechno zde začalo dobře a všichni byli velmi vstřícní a uvítali mě v klubu. Myslím, že jsme měli skvělou předsezónní přípravu a opravdu jsem si užil práci s Petrem. Je to velká osobnost s mnoha zkušenostmi a je také velmi dobrý chlap. Mám samozřejmě také spoustu zkušeností, ale v tomto ohledu se s ním nemohu srovnávat. Nejdůležitější je, že se navzájem respektujeme, bavíme užíváme spolu spoustu srandy a tlačíme k lepším a lepším výkonům.

Libí se mi, jak pracujeme, jak makáme a snažíme se ze sebe dostat to nejlepší. Trenéři odvádějí p skvělou práci a celý personál je velmi profesionální. Jsem v Arsenalu spokojený a užívám si strávené dny v tomto klubu. Chci se hrát, chci být číslem 1 pro trenéry a chci se co možná nejvíce zlepšovat. Na konci sezóny se samozřejmě chceme vrátit zpět do Ligy mistrů, a doufáme že také vyhrajeme nějakou trofej.

 

Bernd Leno

leno_0