Tony Adams. Patrick Vieira. Thierry Henry. Ale také Steven Gerrad, Gary Neville či John Terry. Co mají tato jména společné? Stále jsou, nebo dříve byli fantastickými fotbalisty. Hráči, kteří zasvětili celou, nebo podstatnou a zároveň nejdůležitější část kariéry jednomu klubu, díky čemuž se navždy zapsali do myslí fanoušků jako legendy. Ale co hlavně – dostalo se jim té pocty nosit na paži kapitánskou pásku.
V Arsenalu změnila tato páska od roku 2007, kdy se jí vzdal při svém odchodu do Katalánska již zmiňovaný Thierry Henry, již pětkrát majitele. V kontrastu s Liverpoolem, který bude muset řešit změnu na kapitánském postu poprvé od roku 2003, jde o zajímavou statistiku. Zatímco Liverpoolu se posledně povedlo tuto pozici jaksi ‚‚zakonzervovat,” Arsenalu se v posledních letech daří, resp. nedaří opak.
PROKLETÍ KAPITÁNSKÉ PÁSKY
Jakoby byla kapitánská páska prokletá. Často označuje hráče, který je odsouzen k odchodu z klubu, ať už z důvodu výkonů nadprůměrných, nebo naopak ztráty formy. Stávajícímu kapitánovi, Mikelu Artetovi, vyprší stávající kontrakt v létě roku 2016. Prodloužení jeho setrvání v klubu je momentálně zahaleno rouškou spekulací. Ať už to dopadne jakkoliv, je pravděpodobné, že o post kapitána možná už letos, nejpozději však příští rok, příjde.
Arséne Wenger tak bude opět vystaven otázce, komu pověstnou pásku přidělit. A co hůř, opět se nenabízí jednoznačná odpověď. “Kdo by měl být příštím kapitánem Arsenalu?” Než se však dostanu ke konkrétním jménům, pokusím se vám prodat svou představu o tom, jak by měl daný kapitán vypadat.
O DLOUHÉM, ŠIROKÉM A BYSTROZRAKÉM
“Správný” kapitán je takměř pohádkovou bytostí. I proto se připravte na následující výčet, který často zavání klišé. Měl by být hráčem, pro nějž není daný klub pouhou přestupní stanicí, měl by k němu naopak chovat speciální vztah. Takový vztah se vybuduje zejména loajálností a dobrými výkony, ty jsou totiž zejména opěvovány fanoušky nejen přímo na stadionu. Z toho mi vyplývá následující – kapitán by měl mít své neotřesitelné místo v základní sestavě. Ne kvůli jménu na dresu, ne kvůli počtu odehraných zápasů, ale kvůli značné stabilitě výkonů a nasazení, kterým dokáže strhnout zbytek mužstva. Samozřejmě, každý hráč se někdy utne a každému občas prospěje nějaký ten prosezený zápas na lavičce. Kapitán by však takových okamžiků v sezoně měl mít naprosté minimum.
A zpět k nasazení. Měl by být hráčem, který nepřestane věřit ani ve chvíli, kdy prohrávate ve finále Ligy mistrů o poločase 3:0. Tím, který je respektován jak v kabině, tak na hřišti – a nejlépe i hráči soupeře. Někým, z koho se mladému hráči, který se čerstvě prodral do Áčka, samým respektem rozklepou kolena, když poprvé příjde do kabiny. Přesně tak, jak to o svém prvním momentu v šatně popsal Theo Walcott:
‚‚Moving to Arsenal was a big contrast, from running around with your mates to being serious. I had to grow up fast. I was really quiet, as you would be walking into the changing room with Thierry Henry, Robert Pirès and Freddie Ljungberg there. I was starstruck.”
TAK KDO?
Máme momentálně v Arsenalu takového hráče? Myslím, že bohužel ne. To však nic nemění na tom, že i tak musíme dalšího kapitána vybrat. Měl by jím být stávající zástupce, Per Mertesacker? Nemyslím si. S příchodem Gabriela to bude pravděpodobně spíše on, kdo bude bojovat o post v základní sestavě, a to i přesto, že se obecně věří, že Gabriel svým stylem hry připomíná spíše Koscielnyho. Krom toho letos oslaví již 31 let, což by znamenalo, že by si pravděpodobně pásku na své paži neudržel dlouho. Per? Spíše ne.
Tak co zmíněný Kos the Boss? Za klub už něco odehrál, standart jeho výkonů je velmi vysoký, dokáže pomoci týmu nečekaným, ale často nesmírně důležitým gólem? Že by on? Je jednou z variant, ale nemyslím si, že tou správnou. Kosovi chybí špetka toho vůdcovství. Je spíše tichým charakterem, málokdy vidíte, že by na hřišti buď někoho pochválil, nebo naopak seřval. Do kabiny nevidím, i tak se veřejně proslýchá, že z dvojice Per – Kos je právě první jmenovaný tím, kdo se cítí v dirigování obrany, potažmo celého týmu, přirozeněji.
Marně se rozhlížím sestavou. Iker Casillas, Gianluigi Buffon. 2 příklady fantastických brankářů, kteří se rovněž pyšnili kapitánskou páskou. Brankář? Wojta? Wojta je v klubu dlouho a dlouho byl i brankářskou jedničkou. Při aktuální formě a pozici Wojty si asi všichni ťukáte na čelo. Je pravda, že kapitánská páska by ho mohla naučit pokoře, kterou on dozajista potřebuje, ale… ne Wojta, ne.
V řadách brankářů a obránců jsem se odpovědi nedobral. Z ofenzivnějších hráčů mi do oka padla 4 jména – Santi Cazorla, Aaron Ramsey, Oli Giroud a Jack Wilshere. Santi? S míčem je sice kouzelník, ale měl by být tento věčně vysmátý Španěl srdcem celého mužstva? Při vší úctě, se svými 165cm si asi mnoho respektu nesjedná.
Z Aarona mám pocit, že u něj psychika hraje dvakrát tak důležitou roli. Jen to, co se s ním děje, když pár zápasů nevstřelí branku, mi napovídá, že by na něj neměla být kladena další psychologická zátěž, natož v podobě kapitánské pásky. Velké bezvýznamné plus si u mě vysloužil, když loni na letním kempu v Bad Waltersdorfu vždy po tréninku poctivě obešel všechny fanoušky, rozdával podpisy a ochotně se nechal vyfotit. I to o něm něco vypovídá a zároveň je to něco, co bych rád u potenciálního kapitána viděl. I přesto to u něj na kapitásnkou pásku nevidím.
Oli G? Možná se smějete, ale já bych jej jako kandidáta hned ze stolu nesmetl. Sice je to tak trochu herečka, ale na hřišti pravidelně odevzdá maximum a umí střílet důležité branky. To, že stále spousta fanoušků volá po bájném “world-class strikerovi” je jedna věc, to, že nás Oli často tahá z bryndy a je naprosto nepostradatelný pro náš build-up play, je věc druhá. Oli možná není pohádkovým kapitánem, tak jak jsem jej popsal výše, není pro mne však ani nejhorší z možností, které máme.
A na závěr si dáme Jacka. Pokud se po tomto prohlášení těšíte na nekontrolovatelný objem alkoholu, zklamu vás. Nikoliv Jack Daniel’s, ale Jack Wilshere. Okolo Jacka obecně panuje jakési přesvědčení, že je k postu kapitána předurčený. V Arsenalu je od svých 8 let a ten kluk má místo srdce kanón. Je na něm vidět, jak obrovsky zápasy prožívá a nebojí se jít do konfliktu se soupeřem, což nemusí být vždy na škodu. Myslím, že by na něj kapitánská páska mohla mít fantastický vliv, a snad by i tu cigaretu zahodil, alespoň v dosahu objektivů kamer. Otázkou je jednak jeho zdravotní stav, jednak místo v základní sestavě, což je téma, kterým bych se mimojiné moc rád zabýval v některém z příštích blogů. Kdyby však všechno klapalo, mohl by být variantou, která by nebyla na rok nebo dva, ale třeba i na jednu dekádu.
KONEC, FIN, ENDE
Pokud jste dokázali dočíst až sem, děkuji vám. Věřím, že probrat se textem až sem bylo vyčerpávající. Věřte, že i pro mě. Co bylo cílem tohoto textu? Vyvolat diskuzi. Asi jste si všimli, že jsem nikde v blogu nepřišel s jednoznačnou odpovědí, což nikdy nebylo mým záměrem. Nechtěl jsem, aby se potenciální diskuze odvíjela od toho, že byste mi vyvraceli, čím je má volba špatná. Naopak bych byl rád, kdybyste sami přispěli s konstrunktivně okomentovanou variantou.
A to je už úplně vše. Snad brzy na viděnou u příštího blogu!
