Zápas co zápas se od počátku letošní sezóny hodnotí výkony mladého velšského záložníka, Aarona Ramseyho. Pro mnohé zúčastněné se stává terčem kritiky, pro druhé je pro změnu tím správným řešením pro jeho stálý pobyt v základní sestavě londýnského klubu.
Aaron Ramsey utrpěl na konci února 2010 nepříjemné zranění, když do něj nešetrně zajel kapitán Stoke City Shawcross a distancoval ho taktřka tři na čtvrtě roku bez fotbalu. K prvnímu utkání za Arsenal nastoupil Ramsey téměř až po dalších pěti měsících v pohárovém utkání na Old Trafford, během této doby absolvoval hostování v Nottinghamu, resp. v Cardiffu City. Ramsey od této chvíle odehrál za Gunners téměř všechna zbylá utkání sezóny, mezi nejpovedenější určitě zařadí duel proti Manchesteru United, když vstřelil jediný gól utkání.
V letošní předsezónní přípravě dostal Aaron i díky odchodu Cesca s Nasrim a zraněním Diabyho s Wilsherem více šancí, než sám předpokládal. Při všech zmíněných absencích tedy nebylo pro nikoho překvapením, když se v zahajovacím utkání na hřišti Newcastlu objevil v základní sestavě po boku Tomáše s Alexem.
Postupem času jsme se ovšem všichni přesvědčili, že tento Arsénův tah nebyl ,,nouzový“ a i kvůli několika menším zraněním Rosy jsme dvacetiletého Ostrovana vídávali v základní sestavě častěji a častěji. V důležitých zápasech nastupoval rovněž pravidelně. V dnešní době jsou už všichni fandové Gunners s tímto jednoznačným tahem Arséna, tedy co nejrychleji rozvinout britský talent, srozuměni. Někteří ovšem nikoliv smířeni.
Začněme nejdříve u kladů a tím pádem i u schopností, které Boss vidí jako velké dovednosti, jenž mohou v budoucnosti Aarona vyzdvihnout ke světové třídě.
Velšan disponuje velice kvalitním zakončením, které prokázal jak loni proti Manchesteru United, tak kupříkladu letos v LM na hřišti Marseille. V obou případech branky znamenaly vítězství 1:0. Pokud hráč střílí větší míru branek, tak se to neděje náhodou a troufnu si tuto skutečnost tvrdit i o Aaronovi. V každém zápase předvede několik dobře provedených náběhů, kolikrát se dostane i do zakončení.
Další výhodou Ramseyho je genialita v noze. V určitých zápasech nahraje z poloviny hřiště na přesně postaveného spoluhráče u vápna soupeře. Svou genialitu předvedl i v zápase proti Stoke City(v tomto zápase předvedl nejlepší výkon v sezóně), kdy krásným lobem našel Gervinha, jenž otevřel skóre utkání.
Po superlativech na Aarona přejdu k ,,dovednostem“, které se mi na tomto hráči příčí.
Hlavní problém vidím v jeho rychlosti a reakcích. Pokud Velšan dostane od svých spoluhráčů přihrávku, tak začne dlouhý čas přemýšlet, co s míčem v danou chvíli provede. Velmi často tyto situace končí nic neřešící přihrávkou do strany, popřípadě nebezpečnou nahrávkou na obránce a v nejhorším případě míč ztratí, což se u tohoto fotbalisty přihodí minimálně jednou za zápas. Hráč na jeho pozici by měl být daleko rychlejší a pokud má sebemenší šanci, tak se vydat na menší průnik, být si jistý ve vedení míče či kvalitně rozehrát.
Další nevýhodu vidím v jeho malé sebedůvěře i důvěře ostatních, pokud jde do tuhého. Namísto. aby se tento dvacetiletý hráč snažil hru rozpohybovat, rozdat finální přihrávku nebo vzít na sebe tíhu zodpovědnosti, tak obvykle začne ,,vymýšlet“ výše zmíněné nahrávky, nebo se úplně vytratí ze hřiště.
I sám Arséne necítí tak optimální důvěru, jakou by měl hráč na tomto postu mít. V případech, kdy Arsenal v letošních zápasech potřeboval vstřelit branku, tak někdy kolem 60. minuty stáhl
Ramseyho za Rosického. I v zápase proti Evertonu se už Arséne chystal stáhnout Velšana a na jeho místo dosadit Rosu, naštěstí pro Arsenal padl chvíli před připravovaným střídáním nejkrásnější gól sezóny pro barvy Gunners.
Osobní problém má u mě Ramsey v jedné ,, z maličkostí“ – časté rozhazování rukama, pokud nedostane přihrávku. Rozumím případům frustrace, pokud hráč absolvuje třicetimetrový sprint ,,zbytečně“ a nedostane přihrávku, tak si prostě takhle ,,uleví“. Každý hráč toto občas provede. U Ramseyho se toto ovšem koná každý zápas. Vůči vlastnímu týmu, spoluhráčům i fanouškům mi to přijde krajně neetické. Tuto skutečnost nevídávám ani u hvězd typu Messiho, Peršana či Rooneyho. Představte si, že takhle by rozhazovalo rukama pět borců co si naběhlo do šance a tato situace by se během patnácti minut opakovala třikrát.
Toto chování plyne dle mého pouze z jedné věci. Ramsey má příliš velkou sebedůvěru(ano, v této věci si věří dost, na rozdíl od situací, kdy jde na hřišti do tuhého) ve svou pozici, která se zdá býti bohužel v této chvíli neotřesitelná. A to není přínosné pro žádného hráče, navíc pokud je v takovém velkém klubu jakým Arsenal rozhodně JE.
Za prvé – rozhodně NEPODÁVÁ takové výkony, aby si mohl býti svou pozici jistý.
Za druhé – i pokud by patřil k oporám týmu, tak stále by měl zachovat ke všemu větší pokoru, podobně jako to dělá Jack Wilshera. Pro mě osobně naprosto kontrast dvou světů.
Na Ramseyho by se našlo dalších několik věcí, které mi nepřijdou dvakrát správné, na druhou stranu nikdo není neomylný a házet na něj tolik špíny nehodlám.
Tento příběh bude zajisté pokračovat a i nadále se bude řešit, zda je Aaron v současnosti tím správným řešením pro trvalý pobyt v základní sestavě….
Závěrem pouze dodávám: Aaron Ramsey se řadí mezi velké talenty nejen britské, ale i světové kopané a za čtyři roky se může stát, že o kapitána Walesu bude mít zájem Barcelona s nabídkou, která se zkrátka neodmítá. Zároveň však podotýkám, že při současném pohledu na lavičku Arsenalu zabírá místo minimálně jednomu ze zkušených harcovníků (Rosa či Yossi), kteří jsou v nejlepším fotbalovém věku a momentálně v daleko kvalitnější formě než pan AARON RAMSEY.
RadaStohlik
/článek vyjadřuje osobní názory autora/
