Abyste se stali fanoušky Arsenalu, měli byste dostat zdravotní varování schválené šéfem lékařské komory britské vlády, nebo alespoň něco na ten způsob.
Včerejší zápas se odehrál na začátku sezóny a to je příliš, opravdu příliš brzy na to, abychom se museli mučit u nervydrásajícího představení do poslední minuty. Alespoň tím můžu okořenit dnešní blog. Opět jsme se dostali do Champions League, už po 17. v řadě. I díky tomu jsme nasazeni do 1. koše.
Opravdu jsme si to v prvním zápase nijak neulehčili. Nedali jsme venku gól, na rozdíl od kvalifikací v předcházejících ročnících, a tak byla matematika včerejšího utkání velmi jednoduchá: skórovat a zvítězit. Boss na zápas nominoval skoro stejnou jedenáctku jako proti Evertonu a po prvních minutách bylo patrné, že komfort domácího prostředí je znát a hra vypadala rozdílně oproti zápasu v Merseyside. Kontrolovali jsme hru a já si myslel, že jde o přehlídku trpělivosti a průzkumu nepřátelského terénu. Takový byl obraz hry asi 30 minut. V tu chvíli jakoby zmáčkli tlačítko s nápisem “Drama” jak hráči Besiktase, tak naši borci a Turci se začali do hry dostávat o něco víc.
Besiktas bych popsal jako “Turecký Crystal Palace”, jelikož jejich taktikou bylo frustrovat hráče Arsenalu tím, že nechali v šestnáctce nebo kolem ní pobíhat co největší počet černých dresů, zatímco do útoku se pouštěli sporadicky a v malém počtu hráčů. Jak už je u mimoostrovních týmů zvykem, protihráče rádi okopávají, ale jakmile sami ucítí dotek, kácejí s k zemi. Za všechny mluví fraška při vyloučení Debuchyho.
Ale zpět ke hře. Po 30 minutách bránění se u Tureckého Crystal Palace objevily známky dobré kombinace a bylo patrné, že mají taktický plán, jak přes nás postoupit do základní fáze Champions League. A upřímně ten plán mohl dost dobře fungovat, kdyby byl Debuchy vyloučen po jasném faulu v šestnáctce na pronikajícího tureckého útočníka. Lucky Debuchy. Lucky Arsenal. I když jak se v druhé půli ukázalo, zas až takové štěstí ho nepotkalo, jelikož zafungovala nejspíš karma a Francouz byl i přes protesty vyloučen za čistý obranný zákrok uprostřed hřiště 20 minut před koncem utkání.
Rozhodčí nám tak zajistil na konec utkání nervózní chvilky, ačkoli ne tak nervózní kdyby Alexis chytře neproměnil svou šanci z konce 1. půle po excelentní narážečce Wilshera a Ozila na hraně pokutového území, kdy se míč opět dostal k Jackovi, ten ho ale propustil na nováčka v dresu Arsenalu, který posunul balón pod brankářem do sítě. Byla to odměna za první půli, v které jsme jasné dominovali, jak potvrdily i statistiky.
Vzhledem k tomu jak nervózní to byl zápas se pak člověk diví, jak je možné, že náš soupeř nebyl schopen za celých 90 minut vystřelit na bránu. Hádám, že to ukazuje na to, že situace z pohledu fandů Arsenalu vypadá hrozivě, z objektivního hlediska to však vypadá jinak, a kanonýří byli zřídkakdy ohroženi před vlastní bránou, za což je třeba uznat výkon obranné pětice. Je pravda, že vzduchem létaly balóny, které by při větší šikovnosti tureckých záložníku nacházely Dembu Ba přesněji, ale právě při této činnosti se ukázaly limity tureckého týmu.
Co se týče našich defenzivních hráčů, tak se ve velmi dobrém světle ukázali oba naši krajní obránci. Debuchy vypadal jako by u nás hrál už 5 sezón, zatímco na druhé straně zahrál solidní Monreal. Je fantastické mít takového hráče jako alternativu ke Gibbsovi.a jeho výkony jsou letos nad očekávání.
Myslím si, že v záloze byl včera Jack brilantní, byl takřka u všeho. Spousta lidí tvrdí, že se “odpoutal” po tom, co na trávníku vedle něj neběhá Rambo, ale namísto toho, abych se přidal ke skupině “ti dva vedle sebe nemůžou hrát” se raději přikláním k tomu, že nachází toho starého dobrého Jacka – i když zatím jen v jednom zápase.
Bohužel tady výčet toho dobrého končí. V útočné třetině jsme byli slabí stejně jako na postu defenzivního záložníka. Nevím, jak je na tom s kondicí, ale Flamini několikrát lehkomyslně ztratil míč a nevyhrával tolik soubojů jak je u něj zvykem. Na druhé straně jej v tomto směru předčil velmi agilní Hutchinson. I když několik soubojů Flamster vyhrál, vždycky totiž nějaké vyhraje, tak se nemůžu zbavit dojmu, že nebyl úplně ve své kůži.. Snad bude mít lepší zápas o víkendu a vyvrátí tak spekulace o tom, že už je za zenitem.
Na Ozilovi bylo vidět, že hraje velmi nerušeně. Nejspíš proto, že stále hledá zápasový rytmus nebo také proto, že byl postaven nalevo, kde má častěji hluchá místa než na jeho oblíbené pozici ve středu hřiště. Myslím si, že stejně to má i Santi. Proti Evertonu hrál nalevo a byl takřka neviditelný, ale čím víc se dostává do středu hřiště, tím je platnější. Ox také nezahrál své optimum, ale je to ještě mladík, který si odehrál svoje a byl hrozbou pro obranu Besiktase.
Výkony spoluhráčů v útoku můžou vést k tomu, že výkon Alexise je považován za výborný. Skóroval? Ano. Makal a ukázal ochotu obětovat se pro tým? Ano. Prokázal dobrou kontrolu nad balónem a umění jej podržet? Ano. I přesto v jeho výkonu najdu okamžiky, kdy mohu říci, že ještě není úplně 100% připraven a že často jeho nohy nejsou sladěné se zbytkem jeho těla. Není to ovšem důvod k panice, nebylo to tak rozevláté jako za času Gervinha. Není pochyb o tom, že si Alexis víc a víc zvyká na herní styl Arsenalu a po tom, co už i skóroval ostatní zanedlouho dosedne.
Nicméně jsem ve finální fázi postrádal něco, čím bychom Turky opravdu přehrávali. I když někteří fanoušci Oliviera Girouda nemusí, tak jsem si jistý, že nám nadcházející 4 měsíce ukážou, jak až je pro tým potřebný, jakožto středobod našich útoků. Alexis si totiž rád sbíhá hlouběji do pole pro míče, aby je mohl rozehrát a v tu chvíli nám na hrotu chybí. Možnost rychlého přenesení hry z obrany do útoku dlouhým míčem, bude minimálně omezená. Možnost, kterou nabízí právě Giroud.
Co ovšem zranění Girouda způsobilo na 100% je, že Arsene Wenger musí v závěru přestupového okna posílit. Potřebujeme získat defenzivního středopolaře jako úplné minimum, ale nyní bychom se také měli vážné poohlédnout po čistokrevném útočníkovi. Odehrát totiž půl sezóny se Sanogem jakožto prvním útočníkem není to, co bych očekával od týmu s ambicemi na titul. Předpokládám tedy, že Arséne bude jednat. Ale víte jak to je, jen zřídka dělá to, co mnoho ostatních považuje za samozřejmé, počkejme si tedy, co nastane. Přestupové okno končí už za 4 dny (v pondělí 1.9. o půlnoci středoevropského času)
Než tento text uzavřu, musím se ještě zmínit o portugalském rozhodčím. Rozhodčím, kterému očividně miluje karban. Rozhodčím, který nepísknul Besiktasi penaltu, který nesprávně posla Debuchyho do sprch, a který udělil Vojtovi kartu za zdržování bez předchozího napomenutí a někde v Londýně se u televize řehtá Julian Speroni. Absolutně šokující je ale fakt, že tomuto karetnímu představení unikl muž, který je napomínám vlastně pořád: Mathiue Flamini. 🙂
