Máme za sebou jednu z nejdelších přestupových ság v historii Arsenalu. Přišli sme o hráče vyjímečných kvalit, o hráče, který byl ztělesněním atraktivního pojetí fotbalu, o hráče, který nám svým uměním připravil nejednu příjemnou chvili.
Troufám si říct, že s Fabregasovým odchodem začíná nová éra Arsenalu, éra v níž budeme muset změnit pojetí hry, protože to byl právě on, na němž naše hra byla postavena. Nutno však dodat, že i po jeho odchodu se ještě nějakou chvíli budeme setkávat s různými názory proč k tomu došlo.
Namísto čtení nejrůznějších zahraničních blogů sem se rozhodl vyjádřit svůj názor na odchod Cesca Fabregase sám, a to formou odpovědí na několik častých otázek, se kterými sem se v poslední době setkal.
Předem upozorňuji, že se jedná výhradně o mé názory. Názory fanouška, který fandil Arsenalu v dobách kdy ještě Cesc hrál v Barceloně, a stále fandí Arsenalu i ve chvíli, kdy už je Fabregas zase v Barceloně.
Muselo to opravdu přijít?
To asi neví nikdo kromě Cesca samotného. Důležité je, že chtěl odejít a odešel. Víc není co dodat.
Proč to trvalo tak dlouho?
Vypořádat se s následky jeho odchodu bude těžší než se srovnat s faktem, že už není hráčem Arsenalu. Existuje spousta spekulací, ale kde je pravda? Přiznám se, že nevím. Pro mě je tento přestup uzavřen a tím končím i s různými spekulacemi. Jen si přeju, ať už byl důvod jakýkoli, aby se z toho lidé na důležitých místech poučili.
Proč za něj Barcelona nabízela tak málo?
Zarážející na celém přestupu je, že Barcelona uváděla jako největší překážku k úspěšnému dotažení přestupu finance. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby sám Cesc nenabídl 5M ze svého. Marně přemýšílm, jak hluboko do kapsy museli sáhnout Alexis Sanchez, David Villa nebo Javier Mascherano, jejichž přestupy do Barcelony se udály bez jakýchkoliv průtahů a za podobné či mnohem vyšší sumy. Takhle se bojuje o odchovance, jehož přivedení do klubu je hlavní prioritou posledních několika let?
A ještě více se divím, že poté, co Barcelona konečně dokázala Fabregase získat, prohlásila, že pro klub jejich velikosti přestupové okno nikdy nekončí a ještě se pokusí jednoho až dva hráče získat.
Barcelona možná dokázala urovnat vztahy s vedením Arsenalu, ale co se mě týče, asi radši oželím těch 5M jako bonus pro nás v případě jejich vítězství v lize a LM než abych jim ty výhry přál.
Mohli sme dostat víc?
Ne. Byli sme odkázáni pouze na to, na kolik přistoupí Barcelona. Nikdo jiný by ho nekoupil, protože on by za jakýkoli jiný tým odmítl hrát. V podstatě nám všem ukázal extrémní případ klubismu a ač bysme si při současných cenách o něco víc zasloužili, můžeme být rádi, že nezačal stávkovat a za rok bysme ho pustili za mnohem míň.
Co Cesc ztratil?
Jistotu základní sestavy, kapitánskou pásku, téměř jistou šanci stát se jednou z největších legend Arsenalu. Zároveň přišel o možnost absolutně výsostního postavení na hřišti, kdy si mohl dělat co chtěl a veškerá ofenzivní snaha se odvíjela od jeho představ. To je ovšem pouze můj pohled. Nabízí se zde otázka, jestli vůbec něco ztratil, když tak moc stál o návrat a celý přestup byl dotažen jen díky jeho vůli a odhodlání vrátit se do Barcelony.
Co naopak získal?
Vrátil se domů, mezi rodinu, kamarády, známé. Vrátil se do týmu, ve kterém vyrůstal a jemuž nikdy nepřestal fandit. Bude mít mnohem větší šance vyhrát nějakou trofej (a že jich může být). Může se stát legendou týmu pro který žije. Chápu, že chtěl odejít a rozumím jeho důvodům. Jenom nám (milionům fanoušků po celém světě) to mohl říct dřív. Určitě již dávno věděl, kdy odehrál svůj poslední zápas za Arsenal a byl odhodlán udělat cokoli proto, aby ten přestup letos vyšel. Kdyby to dokázal říct nahlas, mohli sme místo snahy o jeho udržení řešit varianty po jeho odchodu.
Jaký bude Arsenal bez Fabregase?
Jiný, v něčem nový, ale pořád to bude Arsenal.
Jaká bude Barcelona s Fabregasem?
Kdo ví. Nás to ale nemusí zajímat.
Jak na Fabregase budu vzpomínat?
Jako na neskutečně talentovaného hráče, který dokázal zvedat diváky ze sedaček s neskutečnou pravidelností.
Jako na hráče, kterého sem měl opravdu rád a vždycky sem se těšil se na to, co zase vymyslí.
Jako na hráče, který odešel z klubu který měl rád do klubu, který miluje a nikdy nepřestal. ( Je to to samé jako vzpomínat na holku, která mi řekla, že mě má ráda, ale že toho druhýho miluje víc a vždycky milovala? Né úplně, ale určitá podoba v tom je..
Co říci závěrem?
Dres si nechám jako památku, po celou dobu co za nás hrál se mi jeho hra a přístup opravdu líbily.
Přeju mu ať mu slouží zdraví, aby mohl v plné míře ukázat co se u nás naučil.
A kdybych mu mohl něco vzkázat, řekl bych mu, ať se zbytečně moc netrápí s tím vzkazem, který by všem fanouškům Arsenalu chtěl předat. Času na to měl dost dokud pro nás byl tím nepostradatelným, milovaným.
Od teď už je to jen nesmírně talentovaný hráč v barvách soupeře.
