Několik dní zpátky proběhl médii článek o potenciálním nástupci Arséna Wengera, kterým by podle dostupných informací mohl být v budoucnosti Joachim Loew. Na tuto skutečnost jsem reagoval slovy, zda si vůbec dokážeme představit na naší lavičce, předzápasových a pozápasových tiskových konferencích jiného muže, než kterým je právě francouzský rodák.
V poslední době kritika na našeho Bosse neustále sílí. Osm let bez vyhrané trofeje je na klub s historií a tradicí hodný Arsenalu určitě dlouhá doba a fanoušci i lidé zvenčí jsou rok od roku čím dál netrpělivější. Ovšem, není ta kritika příliš přehnaná?
O francouzském kormidelníkovi se často říká, že je to velký diplomat. V bulvárních i serióznějších denících čítáme, jak velký obnos má tento muž k dispozici, aby posílil svůj kádr. Jedná se ovšem o vždy pravdivé informace? Co když Arséne prostě pouze miluje tento klub a udělá věci, které mu jsou nařízeny z nejvyšších pater a je zahalen mlčenlivostí? Poctivě si vykonává svou práci a nakupuje pouze za prostředky, které skutečně má, bez zbytečného remcání. A má stále úspěchy i po odchodech hráčů největšího kalibru.
Ono je totiž až neuvěřitelné, jak dokáže se svou sestavou neustále zacházet a dovádět ji k vysokým příčkám v lize.
Vždyť se podívejme zpátky dvě léta zpátky. Během chvilky klub opustily tři velké opory – Fabregas, Nasri a Clichy. Tedy jeden hráč těch největších světových parametrů a další dva fotbalisté, kteří patřili a stále patří mezi špičky světového fotbalu. I přesto se tým dokázal po těchto velmi citelných absencích kvalifikovat do Ligy mistrů. Následující léto se situace téměř opakovala. Z klubu odešel nejlepší střelec uplynulého ročníku Premier League, Van Persie. Aby toho nebylo málo, krátce po začátku nové sezóny se z Arsenalu poroučel také náš nejlepší nahrávač minulé sezóny Alex Song, jenž se podílel na čtrnácti soutěžních asistencích. Zdá se to až bláhové, ale i v téhle chvíli máme stále velmi reálnou šanci se probojovat do následujícího ročníku Ligy mistrů.
Dvě sezóny = odchod pěti fotbalistů velkých kvalit, dva z nich jsou hráči, kteří splňují ta největší požadovaná měřítka. Ano, přišli noví hráči, mladší z nich se vyhráli, přesto ke vší úctě k našemu současnému kádru, nikdo nemá kvality Cesca či Robina.
Další otázku co si častokrát kladu… Arséne vychovává v Arsenalu hvězdy. Z lehce nadprůměrných až kvalitních hráčů, udělá kalibry pro Premier League – Song, Nasri, Hleb, Flamini a další. Wenger jim dá velký, někdy až přehnaný prostor pro to, aby se vyhráli a stali se jedni z nejlepších. Jakmile se z nich stanou ti nejlepší, krátce nato klub opustí (neřešme, zda se jedná o vliv agentů či pouhou naivitu a nevděčnost fotbalistů). To je situace, se kterou se trenér a manažer těžko vyrovná a se kterou může udělat i více. Celá koncepční dvouletá tříletá práce je z nenadání v nedohlednu a potenciální ztrácení bodů při nasazování talentovaných a perspektivnějších na úkor kvalitnějších či starších hráčů nás kolikrát mohla stát i lepší umístění v tabulce.
Co mě vlastně vedlo k tomu tento článek napsat? Abych si stěžoval, že nám utíkají hráči, nebo že nemáme hvězdy typu Falcaa a dalších? Kdepak Pouze jsem chtěl zvýraznit (zvláště po úterním debaklu Barcelony) důležitost a velikost osoby Arséne Wengera.
Bayern Mnichov za posledních 25 utkání prohrál jediné, navíc na domácím trávníku( ,,Fanoušci určitého druhu“ budou nespokojeni, protože v zápase jsme měli štěstí, z minima vytěžili maximum, Bayern se už viděl ve čtvrtfinále …), ovšem praví fandové Arsenalu budou na tuhle skutečnost pouze hrdí, zvláště, podíváme-li se na současnou hru mnichovského celku. Nejen, že jsme tam vyhráli, dokonce udrželi i čisté konto. A díky komu také? Ano správně, v brance dostal šanci Fabianski, o kterém nebylo dlouhou dobu slechu (také zapříčinění zraněním) a najednou odchytal výborný zápas na hřišti pravděpodobně nejlepšího současného týmu světa. Když jsem viděl nominaci na Bayern a realitu, že Wojta na zápas nejede, tak nejen já jsem začínal nadávat na osobu Arséna Wengera. Ovšem nakonec se tento tah ukázal velice chytrým, jak bylo potvrzeno i v následujících zápasech. To nám zase jednou Arséne ukázal.
Nechci najednou dělat z našeho bosse absolutního hrdinu Arsenalu, který je bez chyb. Sám také patřím k jeho kritikům, nedokážu kolikrát pochopit, proč ve formě hrající Rosický nedostává šanci, nejednou bych nejraději poslal všechny tři rozcvičující se hráče rovnou na plac. Též nedokážu pochopit, proč nastoupila téměř totožná sestava proti týmu ze čtvrté ligy, jako o pár dní dříve v ligovém duelu. Přesto si tenhle trenér a manažer zaslouží velkou úctu a respekt, za to, co pro tento klub dělá a jaké má úspěchy, i když podmínky rozhodně nemá nejjednodušší.
A ačkoliv si na Arséna občas zanadávám, tak přesto bych ho klidně už i v příští sezóně strašně rád viděl zvedat pohár pro mistra Anglie a třeba rovnou i Ligy mistrů. Pro Arsenal toho odpracoval nesmírně mnoho, a proto bych si přál, aby odešel z Arsenalu na vrcholu.
/RadaStohlik/
