Rozhodl jsem se napsat tenhle blog jako reakci na obrovskou vlnu frustrace, která na mě prostřednictvím internetu dolehla po prohraném zápase s United. Chtěl bych zamyslet nad tím, proč se klub ocitl v situaci, v jaké dnes je, a jestli je to opravdu tak špatné, jak to vypadá.
Pravdou je, že momentální situace je pravděpodobně nejhorší za celou dobu působení Arséna Wengera v Arsenalu. Prohra s United znamená, že jsme po jednadvaceti kolech pouze o skóre na pátém místě tabulky. Od čtvrté příčky zajišťující účast v Champions League nás dělí pět bodů, od Slepic deset (kdo by něco takového před pár lety předpovídal, nejspíš by putoval rovnou do Bohnic) a na čelo tabulky nám schází propastných osmnáct bodů.
Příčin je hned několik. Tou první je jednozančně odchod klíčových hráčů. Pro mě byl největší ranou odchod Fabregase. Samotný fakt, že odešel světový hráč v nejlepším fotbalovém věku, kapitán a člověk, který byl podle mě Arsenalu velmi oddaný, byl pro mě prvním signálem toho, že s klubem není něco v pořádku. Chápu, že Barcelona je klub jeho dětství, žije tam celá jeho rodina a tak vůbec, ale přece jen on Arsenal miloval, byl kapitánem, oporou s jistým místem v základní sestavě a přece odešel, člověk se musí ptát proč. To neviděl v Arsenalu žádnou budoucnost? Pokud si nedokážeme udržet takovéto hráče, nemůžeme doufat, že budeme opět patřit v Anglii ke špičce.
Stejně dle mého museli uvažovat i samotní hráči. Cescův odchod je musel zasáhnout, a to se odrazilo i na úvodu naší sezony, nejen že nám chyběla kvalita, ale chybělo i sebevědomí. Pak následoval šílený konec srpna a pět nových tváří v našem kádru. Je logické, že zapracování nových hráčů nějakou dobu zabere. Výsledkem bylo, že se klub jednu dobu ocitl těsně nad sestupovým pásmem. Tým se ale začal pomalu zvedat, noví hráči přinesli jak herní tak psychologickou vzpruhu, navíc tým našel nového lídra a kapitána Robina van Persieho a my začali opět stoupat tabulkou až na tolik potřebnou čtvrtou příčku, dokonce se objevili optimisté, kteří naše šance na titul pořád ještě neviděli jako nereálné.
Pak se ale opět ukázala další naše dlouhodobá bolest. Zranění. Během krátké doby jeden po druhém odcházeli naši krajní obránci, navíc se ukázalo, že krom skvěle hrajícího van Persieho nám chybí další střelec. Vyústilo to v katastofální leden, ve kterém se nám kromě Leedsu nepovedlo porazit ani jednoho z našich soupeřů.
Otázka je, jsme na tom opravdu tak špatně? V jistém smyslu ano. Dlouhodobě se nám nedaří udržet v týmu klíčové hráče, kteří jsou navíc často postihováni zraněními. O příčině toho druhého nejsem schopen fundovaně cokoliv říci, proto se budu věnovat tomu prvnímu.
Proč od nás hráči odcházejí? Tím prvním motivem budou zřejmě peníze, dnešní fotbal se bez nich neobejde. Asi nikdy nebudeme moci v tomto směru konkurovat štědře dotovaným týmům jako ManCity nebo Chelsea. Ale přece jen si myslím, že některé zásady by se neměly dodržovat za každou cenu. Je sice hezké, že Arsenal má celkem jasnou a transparentní platovou politku postavenou na filosofii ekonomické soběstačnosti, ale pokud si chceme udržet opravdu top hráče, musíme jim za jejich služby nabídnout z hlediska dnešních poměrů adekvátní finanční odměnu. Pokud dohoda o nové smlouvě vázně čistě na penězích, pokud požadavky hráče nejsou šíleně přehnané a pokud je pro tým opravdu klíčový, jsem toho názoru, že klub by mu měl vyjít vstříc. Na druhou stranu koncept finační fair play, by nám v tomto směru mohl do budoucna výrazně pomoct.
Dalším motivem je prestiž. Arsenal za poslední roky v očích mnoha lidí i hráčů ztratil punc evropského top klubu. Top kluby jsou Real, Barce, United… Arsenal se zařadil někam o třídu níž, do jakési lepší evropské kategorie, které na tu absolutní špičku něco schází. Fakt, že už jsme sedm let nic nevyhráli, mluví v tomto ohledu sám za sebe. Těžko s tím něco dělat, klub a trenér prostě budou muset přesvědčit mladé hráče, že věrnost Arsenalu se vyplácí. Pokud to nedokážeme, budeme opravdu jen líhní na talenty pro evropské top kluby.
S tímto vším souvisí asi nejčastější téma diskuzí této sezony. Je Arséne Wenger stále tím pravým pro Arsenal? Opravdu těžká otázka na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Je totiž možné, že Arsénova strategie nakonec bude slavit úspěch a že příchod nového manažera by nadělal více škody než užitku. Podle mě totiž tým, který právě máme, v sobě skrývá docela slušný potenciál a moc nechybí k tomu, aby se vyšvihl opět na vrchol. V obraně se nám rýsuje jedna z nejlepších stoperských dvojic od dob Adamse a Keowna. Až to uprázdněná marodka dovolí, nemůžu se dočkat, až vedle sebe uvidím Koscielnyho s Vermaelenem, tihle dva můžou být ta pravá síla v obraně, kterou potřebujeme. Ani krajní beky nemáme špatné, tedy pokud zrovna všichni nejsou na marodce. Wojta zatím vypadá jako to nejslibnější, co jsme za poslední roky v naší brance mohli vidět. Co se týče zálohy nezapomínejme na anglický supertalent Jacka Wilsherea, který se má co nevidět vrátit. Jediný post, kde nás podle mě momentálně trochu tlačí bota je útok, krom Robina tam není nikdo, kdo by dokázal spolehlivě a pravidelně střílet góly, ale to není nic, co by se nedalo napravit, v zimě se nikoho nového asi nedočkáme, ale v létě by se tuším mohlo něco zajímavého na přestupovém trhu stát. Pokud udržíme v týmu van Persieho, příští rok už by mohl vypadat úplně jinak. Letos už je pro nás ligový titul pasé, zpackaný úvod sezony nám dal handicap, který v současné době nedokážeme překonat. Musíme se tedy už jenom snažit dostat se do TopFour, zajišťující účast v Champions League.
Byla by ale chyba soustředit se jen na boj o poháry a svoje naděje upínat k další sezoně. Stále jsme ve dvou dalších soutěžích. Ukažme v FA Cupu a Lize mistrů, že Arsenal ještě pořád za něco stojí. Hráči se nám pomalu uzdravují, pokud budeme mít aspoň trochu štěstí a zbytek sezony už nás nebudou zranění tak šíleně decimovat, máme šanci se herně zvednout a uhrát slušné výsledky.
Samozřejmě je možné, že to bude všechno jinak. Můžou nás dál pronásledovat zranění. Může se stát, že v létě van Persie opustí klub. Pokud se tak stane, pak bych i já vážně začal uvažovat, že je čas, aby Arséne Wenger s poctami odešel. To se ale zatím nestalo. Prohra s United navzdory pozápasové frustraci není nic katastrofálního. Daleko víc mě mrzí prohry s Fulhamem a Swansea. Hráli jsme s Manchesterem vyrovnaný zápas, a mohli jsme i vyhrát. Rozhodly “maličkosti“ jako naše nouzové flikování krajů obrany a jedno střídání, které ale také mohlo být vynucené. Neházejme flintu do žita, tuhle sezonu je ještě o co hrát a tým potřebuje naši podporu. Láska ke klubu je jako jakýkoliv jiný vztah, pravý fanoušek se pozná tak, že podporuje klub, i když se mu právě nedaří. My máme tu smůlu, že většina z nás pamatuje asi nejlepší tým, jaký za Arsenal v jeho historii hrál a srovnání s dnešním stavem je bolestné. Keep the faith. Nick Hornby čekal na titul sedmnáct let, o to sladší pak bylo, když se ho konečně dočkal.
BK Gooner
(blog vyjadřuje osobní názory autora)
