Tohle je poprvé, kdy veřejně prohlašuji, že Arsene Wenger by měl odejít ze své funkce.
Nerad bych byl špatně pochopený. Wenger je jednou z nejdůležitějších postav moderního anglického fotbalu a o jeho místu na vrcholu pomyslné tabulky nejvýznamnějších lidí, kteří kdy prošli Arsenalem nemůže být pochyb. Změnil anglický fotbal jednou provždy, změnil návyky hráčů, práci i filosofii trenérů a dá se klidně říct, že bez něj by se Premiér League nestala nejlepší ligou planety. A je to rozhodně jeden z nejiteligentnějších klubových trenérů své doby. To nepřeháním. Naopak. Myslím, že je skutečně důležité uvědomit si, jak dobrý, významný a revoluční Wenger ve své době byl, abychom pochopili hloubku pádu, kterou momentálně prožívá a která s ním táhne k zemi celý klub.
To, co Arséna Wengera momentálně u klubu drží jsou jeho zásluhy a jeho legenda. Pojďme se na ni nyní podívat podrobněji. Základními opěrnými pilíři jeho pověsti jsou následující tvrzení:
1/Arséne Wenger přivedl do klubu zcela neznámé či mladé hráče, ze kterých udělal hvězdy jako je třeba Thierry Henry nebo Cesc Fabregas.
Jde o mýtus. Wenger, jako každý manažer spoléhá především na práci svých skautů. Jistě, existují výjimky. Jak nedávno zmínila Amy Lawrence v Guardianu, Wenger určitě osobně znal Henryho, Vieiru nebo Anelku. Ale jinak musí spoléhat na své lidi. Konkrétně na šéfa skautů Arsenalu Steve Rowleyho, který mu dává hlášení a doporučuje hráče k podpisu. Právě Rowley doporučil Wengerovi Fabregase- ale stejně tak považoval za dobrý nápad doporučit Almuniu, Denilsona nebo jeden z mnoha a mnoha našich obranných omylů Igora Stepanovse (pokud vám to nic neříká, vygooglujte si utkání s Manchesterem v sezoně 2000/ 2001, kde jsme dostali 6:1).
2/ Arséne Wenger je skvělý byznysmen.
I tady jde o mýtus. I přesto že má často zmiňované ekonomické vzdělání, obchodní stránku přestupů za něj velmi dlouho řešil (až do svého nedobrovolného odchodu z klubu) jeho přítel David Dein, který s přestupy pomáhal a často řešil obchodní stránku věci. Veškerý Wengerův obchodní talent momentálně spočívá v tom, že nakupuje extrémně laciné hráče, z nichž některé se mu povede se ziskem prodat. To ale nedefinuje dobrého obchodníka. Laciné věci umí nakupovat každý. A prodat se ziskem hráče do klubu jako City, kde se nepočítají peníze také není velké umění. Skutečně dobrý obchodník se ukáže při vyjednávání komplikovaných dealů a zde Arsenal pod Wengerovým vedením dlouhodobě zklamává: Henry odešel do Barcelony za 16 milionů liber. Ano, bylo mu ke třiceti a měl za sebou nedobrou sezonu plnou zranění, stejně to ale nebyla odpovídající částka. Letos jsme za dva klíčové záložníky dostali tolik peněz, kolik jsme původně plánovali dostat za jednoho z nich. Fabregas odešel za částku kolem 35 milionů liber, přičemž šlo o našeho kapitána a jednoho z nejlepších tvůrců hry v lize. Jeho tržní cena se mohla pohybovat kolem 50 milionů liber. Nefunguje to ani opačně- když jsme loni jednali o přestupu brankáře Marka Schwartzera, spekulovalo se tak dlouho, až k přestupu nedošlo. Vlastně od roku 2005 nemáme na svém kontě skutečně zaznamenáníhodný obchod, ať už z hlediska prodeje nebo koupě (výprodej do City nemá smysl počítat).
3/ Arséne Wenger nevyhrál dlouho titul, ale klub alespoň dobře hospodaří.
Jedna z největších a často opakovaných lží. Pokud prodáte kapitána s předpokládanou ztrátou 15 milionů liber, nelze hovořit o dobrém hospodaření. Pokud máme jeden z nejméně výhodných shirt&stadium dealů mezi srovnatelnými týmy v Premier League, nelze hovořit o dobrém hospodaření. Pokud komerčními aktivitami vyděláme asi tolik co Fulham nebo Aston Villa a máme o 15 komerčních smluv méně než Man. U. (viz. jeden z nedávných blogů Le Grove přeložený i zde na stránkách), nelze hovořit o dobrém hospodaření. Pak se dobré hospodaření stává jen výmluvou. Ano, splácíme stadion. Což v době, kdy se reality neprodávají tak dobře, jako když se plánoval stadion a projekt Highbury Square, možná nejde tak dobře, jak jsme si představovali. Ale byli jsme ujišťování, že financování splátek je naplánováno výhodně. A k tomu klub zvýšil ceny vstupenek, již tak nejvyšší v celé lize. Uprostřed ekonomické krize. V situaci, kdy obsazenost stadionu stagnuje či klesá, klubový systém Ticket Exchange nefunguje a ohromné množství vstupenek končí mezi překupníky.
Je to jednoduché- peníze, které klub prodělá na nevýhodných odchodech hráčů a nevýhodných smlouvách, prostě chybí v rozpočtu na tým.
4/ Arséne Wenger je nejlepší manažer na stavění týmů z mladých hráčů. A vůbec velmi dobrý manažer.
Události na OT ukázaly, že nákup mladých hráčů je často jen záminka. Náš tým měl průměr 23 let, soupeřův tým také 23 let. Fergusonovi Young Guns byli tvrdé mužstvo, které vědělo, co hraje. Za nás nastoupili hráči, z nichž o části se nedočtete ani na Wikipedii. Pokud vezmete mladé, nevycvičené vojáky, kteří nejsou zvyklí být spolu, neznají svá místa a nemají ani odpovídajícího vůdce, nedáte jim odpovídající zbraně a pošlete je na zteč nepřátelské pevnosti (ano, tím myslím OT), aby se nechali zmasakrovat, nejste geniální generál, ale naprostý magor. I ty talentované hráče v týmu, jako je třeba brankář, může tahle zkušenost dost ošklivě poznamenat. Právě absence plánu B je nejhorším Wengerovým trenérským zločinem. Těžko říct, zda si uvědomil to, co většina diváků, když viděla naši soupisku- že s tímhle týmem nemůžete na Old Trafford proti nejlepšímu týmu ligy přijet hrát vyrovnanou partii. Buď to byla slepota, nebo arogance. Ale rozhodně to byla chyba. Fakt, že Wenger přiznal, že Wilshera minulu sezonu utavil na hranici únavové zlomeniny k jeho trenérské reputaci také zrovna nepřispívá.
Wenger není v posledních sezonách ani nijak oslňující taktik. Systém 4-5-1 je jednoduchý a čitelný, proti nejlepším týmům s ním dlouhodobě nejsme schopni uspět. Největším Wengerovým taktickým překvapením posledních let tak bylo stažení Walcotta do obrany během masakru na OT.
Wengerův styl, se kterým přišel, který definoval a který jej proslavil- tedy nasazování menších, pohyblivých hráčů, důraz na techniku, držení míče atd… vstoupil do učebnic. Problém je, že dnes jsou mužstva, která jej opsala a zvládají jej daleko lépe- viz. Barcelona. Jiné týmy adaptovaly jeho části. Fotbal od Wengerova příchodu do Anglie prošel vývojem, který nelze zastavit. Kdo se zastavil v čase je Wenger.
5/ Arséne Wenger je to nejlepší pro Arsenal
Pro majitele rozhodně. Jeho systém vydělává v poslední době hodně peněz akcionářům a frustruje fanoušky. Ale těžko říct, zda je pro tým nejlepším trenérem někdo, kdo opakovaně lže fanouškům o přestupových plánech klubu, kdo podává zavádějící informace stran budoucnosti hráčů a kdo není schopen jasně definovat cíle pro následující sezony.
Jistě, přestupový byznys je pořád byznys a čím více o svých plánech stran přestupu zveřejňujete, tím horší pozici máte. A žádný klub nemluví o svých plánech zcela otevřeně. Ale fakt, že sdělení „Cesc a Samir zůstávají“ se během dvou měsíců změní na „oba odcházejí“, že „budeme velmi aktivní při přestupech hráčů“ se změní na „poslední tři dny koupíme kohokoli, kdo bude dost laciný“ není vůči veřejnosti v pořádku. Stejně jako loňská sezona, před kterou byl vyhlašován útok na trofeje, poté, co jsme už poněkolikáté měli „nejlepší mužstvo za hodně dlouhou dobu“, aby se po jejím skončení fanouškům tvrdilo, že „čtvrté místo v PL a žádný další pohár není neúspěch“.
Je dost možné, že v tomhle bodě Wenger jen dobrovolně či nikoli snímá odpovědnost z majitelů klubu, ale to na jeho dílu viny nic nemění.
Největším Wengerovým zločinem proti Arsenalu je ale fakt, že se nepoučil. V loňské sezoně jsme obdrželi 43 branek pokud se nepletu. Přesto v době, kdy píšu tento článek, jsme stále nekoupili zkušeného obránce. Naše problémy se zraněními hráčů jsou chronické. Nic se nestalo, vyjma nevynuceného odchodu klubového lékaře před pár lety, který nic nezměnil. Chybí nám zkušení hráči a duše týmu, přesto prodáme kapitána… A tak bych mohl pokračovat.
Jeho výmluvy na zranění a distancované hráče postrádají smysl- je to on, kdo řeší nákupy, je to on, kdo staví nezkušené hráče, kteří, byť hrají fantasticky, dělají fauly z nezkušenosti či velkého tlaku.
Jistě, optimisté namítnou, že po zmíněné porážce 1:6 v roce 2000 přišla Wengerova zlaté éra. A pokud mají pravdu a já se mýlím, jsem ochoten to veřejně přiznat. Ale zatím to tak rozhodně nevypadá. Neexistují signály z vedení klubu ani od Wengera v tom smyslu, že by došlo k změně systému, nákupu posil, definování jasných cílů klubu a sankcionování jejich neplnění. Dá se čekat, že nás čeká to samé co loni, jen s daleko většími nervy. Jako by pro klub v tuhle chvíli exitovala jen cesta dolů. Klub stagnuje a špička ligy nám uniká. Na OT jsem nevyhráli pět let, k zápasům s týmy Big4 (nebo Big6) jezdíme většinou jako outsideři. Řeči o „ostrosti“ nebo „mentální síle“ týmu, typické Wengerovy mindfucky pro novináře, nikdy nezněly hloupěji, než v poslední době.
Aby bylo jasno- i přesto, že si myslím, že je čas začít hledat nového manažera (nikoli Wengera okamžitě vyměnit), jsem zároveň přesvědčen, že pokud se tým nedostane do opravdu ošklivé krize, nebo Wenger sám neodstoupí, odvolán nebude a dokončí v Arsenalu smlouvu. Angažování kohokoli nového by znamenalo problémy, angažování celého nového backroomu a finanční vydání s tím spojená a to je poslední, co vedení klubu momentálně chce. S Wengerem na lavičce sice nemají jisté výsledky (a otázka je, zda je chtějí), ale mají jistotu výplaty dividend a zhodnocování svých podílů. A to je hra, o kterou jde momentálně víc, než o poháry.
Že na ni nyní přistoupil Wenger, muž ohromného talentu, schopností, muž který dal i obětoval Arsenalu tolik, že to běžný fanoušek ani nedohlédne, je možná větší tragédie, než ta osmička z Old Trafford.
/luděk/
(blog vyjadřuje osobní názory autora a nebyl redakcí upravován)
