A je to tady, řekl si každý fanoušek v sobotu odpoledne. Pesimista s dovětkem… já to SAKRA říkal už X let, že to jednou přijde, Wenger out! ….optimista pak s povzdechem… jednou to prostě přijít muselo.
Nikdy bych si nemyslel, že se blamáž z Manchesteru může opakovat. A ještě tak brzo. A ještě v této sezóně. Ale povedlo se a to hned po dvou zápasech. Po přestávce nastoupili nepovedení dvojníci a ze solidního poločasového vedení 2-1 byla rázem utrápená prohra 3-4 s posledním týmem tabulky. Je to bolestné, co musí fanoušek Arsenalu v posledních týdnech prožívat. A na otázku, jestli jsme už dosáhli dna, bohužel neumím stručně odpovědět. Bod obratu je podle mého zatím hodně v mlze.
Nechápu co se to děje. Do zápasu s Rovers jsem asi jako většina fans šel s mírným optimismem po dortmundské remíze. Arsenal začal dobře, držel míč, soupeře tlačil, dokonce jsme po čase viděli přihrávky na jeden dotek, kolmice, pěkné branky a pohyb bez míče. A dojem nezkazila ani chybka Santose. Prostě venku jít do šaten za stavu 2-1 není špatné. I když po neproměněné šanci Gervinha, který asi zapomněl, že fotbal je kolektivní hra. Robinův pohled pak hovořil za vše a bylo jasně vidět, že jen kamery mu zabránily v použití hovorovějších výrazů.
To co se ale neodehrálo na greenu se však zřejmě odehrálo v šatně. Chlapci se nám o pauze asi pěkně zhádali. Aspoň to je pro mě jediným vysvětlení toho, že na zbytek zápasu nastoupil vlastně úplně někdo jiný. Negativa tady vyjmenovávat nebudu, jednak to trefně udělal již Tenista v HH, jednak má každý svůj úsudek. Jedno ale vím, to už nebyl tým se sebedůvěrou, plně zaměřený na vstřelení třetí pojistné branky. Tým, který v jedenácti bránil a v sedmi útočil. S oslabením útočné aktivity přišlo opětovné přetížení nesehrané obrany, k tomu se v silném dešti přidala nějaká chybka rozhodčích a nervozita pak už dokonala své. Ano, nervozita a s tím spojená psychická labilita týmu, který si chvíli věří a po jedné chybce se sesype. A pak se snaží vše za posledních deset minut zvrátit. Ten tým se prostě bojí vyhrát.
Nebudu tady rozebírat, kdo co zavinil, jednoduše řečeno nás vlastně porazili dva vlastenci a vlastní neschopnost se soustředit plných 90 minut. Je to šokující, když tým tak náhle vypne a kupí jednu chybu za druhou. Ten samý tým, který v první půli skoro dominoval, se změní mávnutím na úroveň účastníka okresního přeboru, tedy co se nasazení a techniky týče. Strašné.
Takto už to nejde dál, shodnou se určitě pesimisté s optimisty. Vyjádření Bosse na tiskovce, že obrana nebyla koncentrovaná, bylo, doufám, skutečně jen PR vyjádřením. Ta chyba musí být mnohem hlouběji než v nějaké koncentraci. Přeci není možné, aby tým, který loni dominoval „tabulce“ away zápasů, měl nyní skóre ve dvou away zápasech 5-12. I fotbalový laik jako já vidí, že změna v systému bránění (standardek) má na tým zcela devastující účinek. Je vidět, že obránci se v novém systému chybně orientují, brankář má evidentní problémy s komunikací, to vše pak působí na tým jako rakovina, nervozita obrany požírá zálohu i útok. A další…stačí se podívat na kterýkoliv tým z horní poloviny tabulky, jak jde hned od první minuty prostě a stručně po gólu, a v té snaze vytrvá, s nutnými přestávkami na oddech, vlastně celý zápas. Hladoví vlci, chtělo by se až říct. A proti tomu uvolněné skorobaletní pohyby našich hráčů, takřka žádný pohyb bez míče, zarputilost, bojovnost aby člověk pohledal. Až na výjimky, samozřejmě. Jacku, kde jsi… . Ten problém tkví v hlavách, především, v čích, to je nasnadě. Čím déle zápas trvá, tím více by měli hráči myslet především na to, jak ho rozhodnout, co nejdříve a pak jet v klidu domů a po cestě se koukat na highlighty. Nic jiného od nich za jejich platy nikdo ani nechce. Je to tak jednoduché, stačí být plným profesionálem a soustředit se celý zápas. A nechat na trávníku duši.
Nechci tady v žádném případě navozovat debatu stylu Wenger ven, té je už na můj vkus všude až moc. I hráči jsou lidé, slyší a vidí, taková štvanice nemůže sloužit ku prospěchu klubu. Všichni hledají jak o život viníka a hledí přitom jen na špičku ledovce. Byť ta špička nese managerskou zodpovědnost, tak jako v každé firmě. A byť byl Boro, jako trenér prvního týmu a osoba za tento stav přímo zodpovědná, pouze a jen Arsénova volba. Ale jak dál? Management klubu už myslí na zadní finanční vrátka pro případ nedosažení 4. místa v lize, hmm, nevím, ale ten brod je podle mého ještě 99 bodů daleko a stahování gazidisových kalhot hráčům na psychice určitě nepřidá. Co třeba Boulda z rezervy k prvnímu týmu, a pěkně fofrem, jak si přeje naše legenda Groves. Nebo co třeba trochu psychické podpory? Nechybí v této chvíli někdo v diamond lóži? Třeba takový vlastník, aby ukázal, že ho osud a dění klubu zajímá. Aspoň v tuto chvíli. Snad nemá proboha strach z pískání, nebo z létání? Ale když si troufnou přiletět podpořit svůj tým jiní vlastníci třeba z daleké Indie, třeba se v sobotu dočkáme. Kdy tam byl naposledy? Snad ještě před získáním majority… Uvidíme v sobotu.Třeba se ale jen lidsky bojí anfieldského řešení a papírových koulí letících na jeho limuzínu na konci Hornsey Rd.. ..kdo ví.
A tak, na fanouškovskou flintu do žita je ještě čas, vždyť není všem dnům konec, hraje se ještě o 99 bodů. Už jenom 99? řekne pesimista a dál si „hřeje“ svou předvídanou krizi. Ještě 99 bodů! však říká optimista. Na United, Chelsea a City nemáme a můžeme se na ně v klidu jen z povzdálí dívat a nějaký bodík jim pokrást, na ostatní týmy však podle mě mít musíme. Kvalitou kádru určitě, jen si to hráči musí uvědomit. Bod obratu nemusí být naštěstí vždy až na tom pověstném dně, byť by se jednalo o tabulku. Uvidíme s Boltonem, snad hráči před poloprázdnými tribunami pochopí, že jde do tuhého a budou se za svůj klub a svého trenéra rvát. A že tribuny poloprázdné budou, mi dosvědčil e-mail od Arsenalu, který mě včera vybízel k zakoupení lístku.
Dovolím si ale přeci jen zakončit blog optimisticky slovy Jacka Wilshera : „Nejkrásnější na fotbalu je to, že vždy přijde další týden“.
Come on Arsenal!!
Patrick
(blog vyjadřuje osobní názory autora)
