Starý, nový Arsenal?

Co si budeme nalhávat? Je to už pár let co Arsenal naposledy vyhrál nějakou trofej. Letos je to dokonce desetiletí od posledního titulu v EPL.  Což znamená, že naše krásné Emirates Stadium ještě neochutnalo sladkou chuť vítězství v nejtěžší lize světa. Mnozí kritici tvrdí, neúspěšná éra Arsenalu začala přesunem z Highbury na nový stadion. Já se ale ptám, co to znamená „neúspěšná“? Znamená to, že byli Gunners donuceni prodávat hráče světových kvalit rivalům? Znamená to, že se každý rok nervali o titul až do posledního kola?

Ano, z pohledu fanoušků, kteří zažili éru The Invincibles, se období bez trofejí dá označit za „neúspěšné“. Co se stalo s týmem, který válcoval Evropu a byl favoritem všude, kam přijel? Kam se poděl krásný fotbal, kterým se prezentoval? Pokaždé když Arséne Wenger zažíval neúspěšné období, vyvstávaly pořád ty samé otázky. Mnozí novináři, kritici a mnohdy i fanoušci vyzývali manažera k rezignaci. Zdálo se, že AW ztratil svoje kouzlo. Ten instinkt, díky němuž dotáhl do týmu hráče jako Thierry Henry, Cesc Fábregas, Dennis Bergkamp a mnoho dalších… Místo takovýchto hvězd přicházeli hráči typu Sebastien Squillaci, Park Chu Young, Marouane Chamakh.

Vedení svoji ležérnost na přestupovém trhu svádělo na splácení stadionu. Klub si nemohl dovolit utrácet obrovské částky jako ostatní týmy na světě (Chelsea, Man. City, Real Madrid, PSG atd.). A co hůř – klíčový hráči, které AW objevil a dal jim šanci, odcházeli každou sezónu. Po domácí prohře s Bayernem se situace zdála neúnosná. Vedení sice stále chlácholilo fanoušky, že splatí stadion a bude líp. Aktivita na přestupovém trhu se zlepší a Arsenal bude zase bojovat o nevyšší příčky. Ostatně jako každý rok… Těch pár fanoušků, co se vedení zastávalo, bylo označováno za blázny.

Pak ale přišel zvrat, který nastartoval Gunners novým směrem. Na tiskové konferenci v Mnichově, den před odvetou s Bayernem, vypadal AW výrazně rozladěný. Ať už to způsobila nervozita před zápasem, nebo otázky paní novinářky, po dlouhé době jsem viděl Arséna zvýšit hlas. Nikdo nečekal, že se by se tuto sezonu neporažený Bayern Mnichov mohl bát o výsledek. Ale stalo se…

Chyběl krůček k tomu, aby Arsenal postoupil do čtvrtfinále přes favorizovaný Bayern. Nepovedlo se. Tento zápas však může mít mnohem dalekosáhlejší následky, než se původně očekávalo. Však považte. Od zápasu s Bayernem prohrál Arsenal pouze v zápase s Aston Villou. Dokázal porazit Spurs v severolondýnském derby a to i bez největší a nejdražší posily Mesuta Özila. Tým je perfektně sehraný, vrátil se ke svému původnímu stylu hry, na který je radost pohledět. Poslední dobou se snad nestává, že by dali Gunners „škaredý“ gól. Akce proti Swansea a Neapoli byly ukázkové. Musím se přiznat, že si ty góly pouštím stále dokola. Po opravdu dlouhé době můžeme nyní vidět nový Arsenal. Nový? Ne! Staronový Arsenal. Tam kde Tony Adams, Dennis Bergkamp a Thierry Henry skončili, tam nyní  Koscielny, Ramsey, Özil a Giroud navázali.

Tímto blogem chci říct, že i když se jako fanoušci opravdu zajímáme o klub, který tak strašně milujeme, nevidíme do tajů, kterých nás Arséne Wenger a vedení ušetřili. Já jsem celou dobu bez trofejí doufal, že slova o splacení stadionu nejsou pouhou lží a zástěrkou pro pomalý pád Arsenalu. Teď se mi moje víra potvrdila. Těmito řádky chci vzdát poklonu muži, který Arsenal provedl těmi dobrými i špatnými časy a který opět potvrdil svoji genialitu. Buďme šťastní za manažera, kterého máme. Toho, který dokonal přesun z Highbury na Emirates Stadium. Za nejdéle sloužícího manažera v Premier League. A dle Rafy Beníteze i nejlepšího, který v současné době v EPL působí.

Toho, který z nového Arsenalu dokázal vybudovat ten STARO-NOVÝ!

Story.V