Boss je jedním z nejlepších trenérů a managerů mladých talentů na světě

 

a   Fran Merida by si měl odchod z Arsenalu 2x rozmyslet

 

 

S velkým překvapením jsem četl zprávy, že Arséne si není v případě Frana Meridy zcela jistý, co udělá jeho mladý svěřenec. Boss řekl doslova ..“ We made him an offer but he could never finalise it for different reasons. He is at the stage where he wants to play and he needs to play. I don’t know if he has signed somewhere else. I am a bit disappointed if he has.”, tedy ….“Dali jsme mu nabídku, ale on ji z různých důvodů nepřijmul. Je ve stadiu kdy chce hrát a potřebuje aby hrál. Nevím, jestli podepsal někde jinde. Jsem trochu zklamaný pokud ano.“

 

Chtěl bych se s Vámi podělit o svůj názor na tuto situaci….

 

Vypadá to, že mezi klub a hráče vstoupil hráčův agent. Jak jinak si totiž vysvětlit slova agenta, že o Meridu se zajímají španělské kluby, ale že (současně) jeho prioritou je jen Arsenal. Protože málokdo z hráčů se dokáže (tak jako třeba AA23) obejít bez agenta, můžeme očekávat, že vliv agenta a jeho finanční zájem na případném přestupu Meridy může být tím hlavním problémem dalšího rozvoje samotného hráče, který by v současné době a ve svém věku spíše potřeboval více trpělivé práce a pokory.

 

Článek Johna Crosse z Mirrorfootball (čtěte dále), podle mého, zcela správně vystihuje názory většiny fanoušků Arsenalu, že pokud některý hráč opustil náš klub v naději, že snad v jiné zemi není tak hlučno, či že tam je zelenější trávník a hraje se jen jeden národní pohár a že tedy jeho budoucnost bude v novém angažmá minimálně růžová, tak se většinou ve svých očekáváních velice zklamal a jeho kariéra se nevyvíjela tak, jak očekával.

 

Tito hráči, a zdůrazňuji, že zcela nezávisle od svého věku, při svém rozhodování velice silně nedocenili roli Arséne Wengera na svém hráčském vývoji. Wenger patří mezi naprostou trenérskou elitu světa a z jeho „dílny“ vycházejí ty největší fotbalové hvězdy. Mnoho odborníků, novinářů či fanoušků se občas vyjádří o Wengerově týmu s nadsázkou či i posměšně jako o „dětech“, „juniorce“, či o „týmu mladíků bez zkušeností“. Opomíjejí však skutečnost, že snem většiny mladých talentovaných hráčů je hrát právě pod Wengerem, tedy v Arsenalu, kde mladí hráči mají jedny z nejlepších podmínek pro další rozvoj.

 

Logicky je konkurence mezi „mladíky“ v Arsenalu obrovská. Nikdo z nás nevidí na hráče, jak se chovají v klubu, na trénincích, před zápasy, v šatně. Všichni se však podle mého mohou na svého Bosse spolehnout, protože to je skutečně jeden z mála trenérů, který v takovém rozsahu pracuje s mladíky a dává jim až neskutečnou důvěru. Od hráčů by pak měla následovat trpělivost, pracovitost a snaha řešit případná nedorozumění s Bossem a ne přes agenta či média. Myslím, že i kdyby Merida byl frustrovaný z nedostatku příležitostí (letošní sezóna mu však nedává důvod), kdyby cítil, že je nedoceněný, měl by tuto situaci řešit osobně s managerem a nepřivádět ho svým jednáním do situace, kdy je nucen odpovídat na dotazy novinářů slovy …. I fear the worst but I don’t know…..tedy „Obávám se nejhoršího, ale zatím nevím“

 

/Patrick, foto vlastní/

a nyní článek  Johna Crosse…..

 

Fran Merida by si měl odchod z Arsenalu 2x rozmyslet

 

Je pochopitelné, proč se chce Fran Merida přestěhovat z Arsenalu do Atletica Madrid.

 

Merida, 19, se stěží dostává do A-týmu Arsenalu, ale ve Španělsku je z něj ekvivalent Theo Walcotta, po jeho oslnivém výkonu na Mistrovství světa U20.

 

Atletico Madrid sledovalo Meridu minulý rok i teď a podle agenta hráč souhlasil s 5-ti letým kontraktem, startujícím toto léto.

 

Arsenal zaplatil za Meridu okolo £3m když mu bylo 16 a nyní dostane od Atletica pouze malou „tréninkovou“ kompenzaci.

 

Není zde moc sympatií, protože Arsenal doufal, že Merida by mohl být další Cesc Fabregas. Stejná cesta mezi kluby, stejná národnost, ale zatím to tak nefungovalo.

 

Ale předtím, než Merida zmizí, měl by si vzpomenout na Alexe Hleba, Mathieu Flaminiho, Jose Antonia Reyese a dokonce i na Abou Diabyho a Alexe Songa.

 

Ano, většina hráčů byla starší, ale Hleb, Flamini a Reyes odešli, protože si mysleli, že jinde to bude lepší. A to rozhodně nebylo.

 

Zmínka o Diaby a Songovi je zde proto, že pod vedením Arsene Wengera se famózně zlepšili. Boss je jedním z nejlepších trenérů a managerů mladých talentů na světě.

 

Song se změnil z těžkopádného, ztraceného případu v elegantního, s přehledem hrajícího záložníka a je jednou z hvězd současné sezony.

 

Diaby také, byl často zraněný, líný a nevyrovnaný. Tuto sezonu musí být jedním z uchazečů na Hráče roku nejenom v Arsenalu, ale i v Premier League.

 

Wenger má cit na hledání talentů. Fabregas nebude k dispozici do nekonečna. Merida by měl být trpělivý a učit se od nejlepšího trenéra a nejlepší fotbalové akademie na světě.

 

 

/John Cross, Mirrorfootball/