Anglická Premier League vyrostla v posledních letech v nedostižného giganta, vydávajícího ohromné finanční prostředky na mladé talenty, platy hráčů i přestupové částky. Přesto v ní tiká „časovaná bomba“, vyvolaná premiérem Gordonem Brownem.
Úplným protikladem je španělský daňový systém. Vedení země, ve snaze přilákat zahraniční investory, snížilo pro cizince daňovou zátěž na dobu prvních pěti let ze 43% na 24%. Proslýchá se, že zejména Real se velice snažil, aby toto tzv. „právo Beckhama“ zahrnovalo i fotbalisty.
Když v létě odcházel z ostrovů do španělské Zaragozy Pennant, měl na mysli zejména ekonomickou stránku. Zaragoza mu nabídla Ł40.000 netto týdně a její odvody do státní pokladny jsou Ł9.000 týdně. Zájemce o služby Pennanta, Bolton, aby srovnal cenovou nabídku, by musel od května 2010 vydat za hráče týdně Ł80.000. To je obrovský rozdíl. Zákon z pera pánů z Deloitte způsobí anglické Premier League vážné finanční problémy. Proč? Aby nabídka anglického klubu srovnala nabídku z „Evropy“, musel by klub hráči nabídnout o 70% více.
Na příkladu fiktivního fotbalisty, nazveme ho třeba John Smith, provedeme porovnání obou daňových systémů a z toho plynoucích nákladů klubů. John, žádajíc netto plat 3 mln euro ročně, bude stát anglický klub 6,8 mln euro, španělský klub by stál jenom 4 mln, německý 5,4 mln, italský 5,7 mln a francouzský 6,7 mln. To je realita, když k ní přidáme ještě trvalé posilování eura na úkor libry, kdy kurs je nyní prakticky jedna ku jedné, problém je na světě.
Za této situace, když se bude hráč rozhodovat mezi Manchesterem United a Realem, bude se od května příštího roku řídit nejen fotbalovým srdcem. To ostatně už fungovalo i toto léto. Že brazilský mág Kaká pohrdne Manchesterem, i když ne United ale City, se dalo očekávat. Ale pokud šlo o Benzemu, jeho rozhodnutí přestoupit do Realu byla „facka“ nejen siru Alexovi, ale celému anglickému fotbalu.
Kluby budou donuceny nové situaci přizpůsobit transferovou politiku. Tak například je veřejným tajemstvím, že Berbatov byl pro United posledním nákupem hráče staršího 26 let. Důvod je jednoduchý. Kupujíc mladého hráče, máte jistotu, že prostředky do něj vynaložené se vám vrátí a v lepším případě vzroste jeho cena. Tak například mnoho lidí si významně klepalo na čelo, když United kupovalo ze Sportingu mladíčka Ronalda za Ł12 mln. Ale hráč herně vyrostl a stal se pro United zlatým dolem. I když jeho prodej bude mít ještě dohru v podobě velké války klubu s finančním úřadem.
Jednoduše řečeno, Pennant nebyl určitě první hráč, který z finančních důvodů odešel do Španělska. Prostě nastane doba, kdy fotbalisté začnou opouštět ostrovy, protože tam budou pro ně příliš nízké platy. Předpověděl to i nedávno Andrei Arshavin, když řekl :
„Jestli se nevyřeší problém se zdaněním, musí se počítat s tím, že velké hvězdy začnou Anglii opouštět.“
Bez urážky Pennanta, on není to největší jméno, které odešlo či odejde z ostrovů. Daňové zákony způsobily, že Španělsko se už stalo zemí zaslíbenou pro fotbalisty ze všech kontinentů, nejen z Anglie. Jak jinak si i vysvětlit neochotu Ibrahimoviče přestoupit do Chelsea. Kluby na nastalou situaci budou reagovat zvyšováním nabídek za přestupy nadějných hráčů z kontinentu, top hráči Premier League zase budou požadovat zvýšení svých již tak dost přehnaných platů. K tomu přidejme dluhy nejlepších týmů a budoucnost můžeme vidět v trochu černějších barvách.
Opravdu?
Mějme na paměti jedno, nejsou nezastupitelní lidé. Za každého hráče se najde náhrada, za každého génia, který nyní řídí hru svého týmu, už roste náhrada v některé fotbalové akademii. Budoucnost Premier League bude mít možná jen jinou tvář.
/ fourfourtwo.com, vlastní/
