Deník kanonýra z kempu – PART I

 

 

 Kemp 2010 v rakouském Bad Waltersdorfu se kvapem blíží a tak jsem připravil malou „ochutnávku“ v podobě vzpomínek na loňské léto….

 

 

Naše generace neměla možnost jezdit na fotbalové zápasy na ostrovy nebo na dovolenou třeba do Rakouska, natož aby jela na kemp fotbalového týmu ze Spojeného království do Rakouska, naše generace nemohla jet skoro ani do Polska či Maďarska. Takže jsem na takový zážitek musel čekat přes čtvrt století.

 

 

Až minulé léto, po letech, se mi splnil sen. Spojil jsem dovolenou s kempem milovaného fotbalového týmu, prostě navštívil jsem na týden Bad Waltersdorf.

Arsenal jezdí do tohoto rakouského lázeňského městečka už dlouho, snad tak dlouho, že už to nepamatují ani nejstarší členové gunners.cz a tak dlouho, že je to hanba, že jsem tam jel poprvé. Malé, ospalé, ale příjemné a plné lákadel, pro všechny bez rozdílu věku, životní filozofie či kreditky, takové je městečko Bad Waltersdorf. Z lákadel jmenuji namátkou tenis, koupání, lázně, cyklotrasy, buschenschanky (vinné sklípky v přírodě), golf, hrady, zámky, dýňové plantáže, penziony, hotely, mračna komárů, kempy a fanoušci Arsenalu z různých zemí několika kontinentů každý červenec.

 

 

Arsenal vloni na rozdíl ode mne přijel do krásného štýrského lázeňského městečka včas, asi proto, že letěl do Vídně a dále se přesunoval po rakouské A2. Já takové štěstí neměl a utrpěl jsem Jižní spojku a D1. Hned v pondělí 20.7. po příletu absolvovali kanonýři přátelák s „aspirantem“ na postup do 3. rakouské ligy, s vídeňskou „Floridou“ a zcela nečekaně zvítězili.  Úvodní trénink přípravného kempu na krásném stadionku v Bad Waltersdorfu tedy zahájili za přítomnosti kamer rakouské ORF v úterý odpoledne, což jsem právě díky D1 propásl.

 

 

Deník kanonýra tedy začíná až středou dopoledne, kdy jsem s dalšími asi 30 fans všech zemí čekal od půl desáté u stadionu na hráče, ale marně. Proti všem očekáváním dorazil pouze CF4 k individuálnímu tréninku a tribuna nebyla vůbec otevřena. Nutno podotknout, že komunikace pořadatelů s fans byla po celou dobu kempu obdivuhodná, aneb nikdo se skoro nikdy neobtěžoval nikomu nic sdělit, co a kdy bude, pořadatelé se omezili pouze na prodej vstupenek. Po dvou hodinách našeho čekání před stadionem tedy vyšel Cesc, unavený z cvičení prostných a strečingu a protože východ ze stadionu ohraničený mřížemi nebyl „ucpán“  autobusem, ale  dodávkou, dav fans ihned pronikl k našemu kapitánovi a ten musel po východu ze šaten poctivě 20 minut podepisovat vše, co mu kdo strčil pod nos a fotit se s každým a ne jednou. Vysvobodit ho musela až nakonec ochranka v podobě kondičního trenéra. Tím dopolední trénink skončil a všichni se rozešli.

 

 

Pauzu mezi tréninky (dopolední začíná v deset a končí ve dvanáct, odpolední začíná ve čtyři a končí v šest) lze v BW strávit různě, někteří si krátí čas na koupališti, někteří v místní restauraci, kterou si přemění na PUB, někteří v křoví u hotelu, kde výprava ze severního Londýna rozbila svůj stan, čekajíc s foťákem na svoji příležitost, jsouc však většinou vyhnáni ochrankou. Nádherný  5*  hotel je vlastně cizímu oku nepřístupný (ve svahu obklopen lesy), má dotěrného šéfa ochranky a bránu ve vjezdu.

 

 

Odpolední trénink se konal již ve standardním termínu a tribuna byla za mrzkých 3 E otevřena každému platícímu. Vedro bylo nesnesitelné a hráči se podle toho chovali, nejaktivnější byli v disciplíně házení půllitrovou PET lahví mezi sebou a po asistentech. Obecně řečeno, po rozklusání bylo bago, příhry na jeden dotek mezi panáky a na závěr klasicky zelení v přesile proti bílým na jednu branku. Při odchodu ze hřiště potlesk tribuny každému z hráčů a pak hurá ke mřížím u východu ze šaten, kde už stál taky bus, který bohužel znemožnil přístup k hráčům, logicky, protože fans by hráče snad ušlapali. Ti chytří a zkušení stáli u mříže vlevo (nebo vpravo?) od vchodu a tak měli na podpisy štěstí, unavení hráči podepsali pár fotek, triček, většina jich však jen proběhla do vychlazeného autobusu. Trochu předběhnu a prozradím, že opravdu poctivě a fakt každý den a každému!!! se podepsal Emmanuel Eboue, který dokonce  chytal některé notorické podpisové odmítače okolo ramen (AA23, Nicklas, Wili) a posílal je ke mřížím za fans. Celkově se dá konstatovat, že kdo sháněl podpisy, nemohl v tom davu fotografovat a obráceně. Já lovil podpisy, takže fotky s hráči přes mříže musí zájemci objednávat v řadách tvrdého severomoravského či středočeského jádra gunners.cz  :-))

 

 

Čtvrtek již probíhal standardně, příjezd ke stadionu po půl desáté,kdo  chtěl fotit hráče vystupující z busu musel k mříži (a pokud chtěl po dopoledním tréninku i podpisy, musel tam už zůstat), ostatní se  nahrnuli  dovnitř a lovili místa na tribuně. Někteří šťastlivci (hlavně z Jeseníku) čekali na „Matygolově cestě“ ke stadionu a věřili, že Boss pod pohrůžkou skoku pod kolo raději zastaví a pověnuje pár autogramů. Trénink byl omezený vedrem (skutečně 35 českých na stupnici) a tak po výklusu byl na vzdálené ploše trénink přihrávek obrana-záloha se zapojením obránců do útočných akcí. Potom hra dvou týmů na jednu branku doprovázená střídáním útočných dvojic. Při odchodu z greenu opět aplaus, výkřiky se jmény hráčů a pak úprk věrných fans k mříži a čekání na hráče. Úmorné vedro, hráči si dali na čas, do busu chodili zásadně podle věku a pozice v týmu, ale zejména podle toho, jak vylezli ze sudu s ledem. Nejmladší a nejméně známí jako první, takže realizační tým, čtvrtý gólman, třetí gólman, Eboue, který podepisuje 20 minut, pak AA23, JW, AR, AT atd atd. Když šílenství u mříží vrcholí a fans se výkřiky snaží upoutat pozornost Gaela či Kolečka, tak proběhne „frajer“ Nicklas či Willík nebo Sagna. Na některé se dokonce (Nick) ozvalo i bučení, když svůj průběh opakovali. Je nutné jim přiznat, že si to vzali napříště k srdci a skoro si nosili i vlastní fix :-).

 

 

Odpoledne bylo ospalé. Hráči přijeli se zpožděním, poprvé se objevil Silvestre, posilovna v přízemí tribuny stadionu praskala ve švech při náporu Cesca a Tomáše, poprvé se proti sobě postavily dvě „devítky“ : Traore, Djourou, Gallas, Sagna, Ramsey, Song, Fabregas, AA + RvP x Clichy, Vermaelen, Kolo, Diaby, Wilshere, Senderose, Denilson, Dudu + Bendtner. Hliník a Vito to jistili zezadu. Hra se však příliš nedařila a tak Boss zavelel mezi panáky a kličkovat. Cesc mezitím vyšel z posilovny a polykal maraton na zadním hřišti, občas to prokládal během proti gumě. Prostě vedro nevedro, makalo se. Minerálka v pet lahvích s logem Arsenalu mizela po platech, hráči si už s ní neházeli, ale polévali se. Na závěr krátký zápas na dvě branky a standardní útěk hráčů do kabin a fanoušků ke mřížím čekat na podpisy.

/konec první části/

výpadky zvuku ve videu nejsou způsobeny závadou na Vašem compu, ale vymazáním  zvukové stopy úseků obohacených mým komentářem záběrů 🙂

 

{youtube} wn1DvSwps7U {/youtube}

 

 

{youtube} _XvHKGLNB18&annotation_id=annotation_79193&feature=ivXvHKGLNB18{/youtube}

 

 

 

 

 

 

 

/Patrickův blog/