Dopis pro Thierryho

 

Titiho ruka nenechala asi nikoho chladným, rozhodli jsme se vydat názor Wlka1877, jenž napsal svůj postřeh neobvyklou formou…

 

To jsi vážně posral, Thierry…! Aneb jak během pát vteřin ztratit sportovního hrdinu…

Milý Thierry, tohle se nemělo stát. Oklamal jsi Iry a podvedl celý svět. Jak jsi to jen mohl dopustit??? Chci to vědět, proto Ti dopis podobného obsahu napíšu také přímo a přestože se asi nikdy nedočkám odpovědi, budu žít alespoň s tou představou, že si ho třeba přečteš…

Ty, nesmrtelný hrdina nás, fanoušků Arsenalu. Nás, kterým jsi dokázal rozdávat tolik radosti stlačené do pouhých 90 minut. Proto jsme Ti přáli jen vše nejlepší i po odchodu z Arsenalu. Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě jsi právě Ty byl tím fotbalovým rytířem, tím čestným klukem s rošťáckým úsměvem, který soupeře nepodvedl, protože to neměl zapotřebí. Věděl jsi, že stejně za chvíli půjdeš z levé strany na bránu a placírkou pošleš míč neomylně na zadní tyč. Tak jsem Tě měl v mozku zakódovaného. Včera jsi měl naprosto jedinečnou možnost dokázat, že takový rytíř skutečně jsi. A já Tě sledoval v přímém přenosu. Ty jsi to však neudělal… Nejenže jsi to neudělal, Ty jsi se moc radoval nad hrozně důležitým gólem. Bez náznaku studu, jak jsi v tom samém okamžiku zařízl Iry. Ty a nikdo jiný jsi měl jedinečnou možnost dokázat, že i v tomhle zkaženém světě, který ovládají hlavně peníze, je ještě prostor pro fair play, byť prostor hodně maličký. Chápu, byl to důležitý zápas… Ale proč jsi to neudělal na tom hřišti? Celý svět by Ti zatleskal! A seru na ty, kteří by Tě v ten okamžik zatratili. Takhle jsem Tě zatratil já, protože tomu, co jsem viděl v mnoha opakovaných záběrech ze všech stran a úhlů, jsem nemohl uvěřit. Jen jsem začal hrozně ztěžka polykat, naprázdno lapat po dechu a litovat statečně se bijící Iry, kteří neměli nástroj, jak celou situaci zvrátit a domoci se pravdy, kterou prostě měli. Jsi srab, Thierry!!! I v 31 letech člověk potřebuje sportovní hrdiny, aby mu zpestřovali jinak šedý a často nudný život. A já prostě s němým úžasem o jednoho takového, který patřil k těm úplně největším, během pár vteřin přišel…

Co Ti mám říct na Tvou postupovou radost po zápase a slova, která jsi vyřkl v rozhovorech s médii? „Upřímně řečeno byla to ruka. Ale já nejsem rozhodčí. Já jsem to zahrál a on to dovolil. To je otázka pro něj,“ odkázal jsi novináře na švédského rozhodčího Martina Hanssona. Možná jsi to řekl jen proto, že je Ti jasné, kolik kamer zápas snímalo a že Ti to tedy nemůže projít jen tak. Ale jak s tím podvodem teď doopravdy budeš žít Ty sám? Budeš se moct ještě někdy podívat do očí komukoliv z irského týmu? Běž do prdele, Thierry! Tohle jsi opravdu hrozně posral…

Petr Voves
(psáno i jako zamyšlení nad tím, jak moc tenhle svět pohltil obyčejnou lidskou slušnost a poctivost…)