„Jsem opravdu šťastný, že jsem v Arsenalu, je to pro mne velký den. Tohle je nejlepší klub v Evropě a já mu dám všechno…“
Bylo před Mistrovstvím světa v Německu v roce 2006 a většina klubů plánovala svou přestupní přetahovanou po skončení šampionátu. Arsenal ale přesto již v květnu potvrdil, že za blíže neurčenou částku podepsal dlouhodobou smlouvu s hvězdou Borussie Dortmund, Tomášem Rosickým.
Hráč, který si vysloužil přezdívku „Malý Mozart“ pro schopnost dirigovat ze zálohy hru celého týmu, tehdy dvacetipětiletý, byl na vrcholu svých fotbalových schopností a patřil mezi nejlepší tvůrce hry na kontinentu. Herně i ekonomicky trápící se Dortmund mu již byl malý a po medializovaném zájmu Realu i Atletica Madrid či londýnských klubů Chelsea a Sp*rs zamířil nakonec na sever Londýna mezi Kanonýry.
Jeho “using of the outside of his right foot” nebo-li krásně česky “šajtle” měla přinést kreativitu a góly namlsanému Arsenalu, který po několika letech tučných hodů prošel sezónou bez jediné trofeje, byť měl za sebou strhující finále Ligy mistrů – od 18. minuty hrál v desíti po faulu mimo vápno Mad Jense, Sol vstřelil hlavou gól po faulu/nefaulu na Eboueho a Arsenal 75 minut sahal po vítězství.
Tak jako budou mnozí vzpomínat na zálohu s Ljunbergem, Gilbertem,Vieirou a Piresem, či snad třeba na souhru Parloura, Petita,Vieiry a Overmarse, dostali i fans mladších ročníků své legendy. V záloze Arsenalu vznikla originální souhra mezi do té doby poměrně jalovým Flaminim a kreativními Hlebem, Fabregasem a Rosickým. Arsenal produkoval nejhezčí fotbal v Evropě a spolu s Rosickým do rodiny Kanonýrů zamířili i stovky českých fanoušků.
V lednu 2008 vstřelil gól Fulhamu, ale zápas dokončil se zraněním. Zdánlivě banální zranění mu umožnilo v zápase FA Cupu proti Newcastlu odehrát pouhých devět minut, poté musel ze hry pro bolest odstoupit. Datum jeho návratu se stále oddalovalo, nejprve to měl být turnaj EURO 2008, kde český tým bez svého kapitána předvedl ukázkový kolaps v posledních minutách zápasu s Tureckem a zamířil domů ihned po bojích ve skupině. Na začátku sezóny 2008/09 vyhlíželi fanoušci Arsenalu i české reprezentace návrat Rosického stále marně. Naděje pro hráče i fanoušky svitla na jaře roku 2009, ale přetrvájící problémy s třísly návrat opět odložily. Do plného tréninku se vrátil po dlouhých měsících v květnu 2009, ale pro obnovující se drobná zranění naskočil do soutěžního zápasu až v září 2009 – v tomto měsíci se vrátil jak do kádru Arsenalu, tak do reprezentace.
Tým, do kterého se vrátil, byl už jiný. A hlavně – Rosický si v něm již těžko hledal stálé místo v základní sestavě. Přesto byl dále důležitou součástí týmu i v očích manažera Wengera a v lednu 2010 mu klub nabídl prodloužení smlouvy o dva a půl roku. Zároveň Wenger vyzdvihl jeho kvality: „Často jsem hovořil o Tomášových kvalitách a jeho přínosu, nejenom na hřišti, ale i mimo něj. Věřím, že tato smlouva to plně reflektuje.“ Rosický v sezóně 2009/10 vstřelil tři branky, všechny ligové. Zvlášť důležitá byla ta třetí – Arsenal na Emirates prohrával již 2:0 s Boltonem a Tomáš svým gólem těsně před přestávkou zavelel k obratu na 4:2. Pak se ale na dlouho střelecky odmlčel.
Do prvního zápasu sezóny 2010/11 naskočil jako náhradník a byl na začátku akce, která skončila po hlavičce Marouana Chamakha vyrovnávacím gólem na 1:1 v poslední minutě zápasu na hřišti Liverpoolu. Rosický dále nastupoval střídavě v základní sestavě nebo jako náhradník. V únoru 2011 skóroval na hřišti Leyton Orient v rámci Carling Cupu, netradičně hlavou. Od jeho poslední branky uběhlo třináct měsíců. Ve finále Carling Cupu nastoupil ve středu zálohy a po zranění Robina van Persieho převzal kapitánskou pásku, ke trofeji ale tým nedovedl. Jeho role v týmu postupně upadala. Na konci sezóny měl na kontě sice 34 startů, z toho 21 ligových. Jenže v lize jenom osmkrát naskočil v základní sestavě.
V letošní sezóně Tomášův boj o základní sestavu pokračuje se střídavými úspěchy, z jedenácti startů jich pět bylo v základu. Byl zejména důležitou součástí týmu, který vybojoval vítězství v domácím zápase kvalifikace Ligy mistrů či v zápasech s Olympiacosem a Olympiquem.
V Rosického hře se po zranění častěji objevují defenzivní prvky. Zejména v reprezentaci míval dříve i obranné úkoly, nyní i v klubu přidal do svojí hry více tělesných kontaktů, obranných skluzů a celkově se snaží prezentovat jako záložník-univerzál. Úbytek rychlosti nahrazuje zkušeností, poziční hrou a stále dobrou technikou, v týmu by měl mít přímý vliv na změnu tempa hry a zejména produkovat finální nahrávky v útočné části hřiště.
Je ale čas podívat se pravdě do očí – Arsene Wenger nikdy netrpěl přehnanou sentimentalitou a i když můžeme, často i úspěšně, jeho přístup podrobit kritice, v jeho týmu bude vždy věk důležitým kritériem pro výběr hráčů základní jedenáctky. Tomáš Rosický už jen velmi těžko odehraje v sezóně více než 15 zápasů v základní sestavě. Nyní mu nahrává zranění konkurentů ve středu zálohy, může mu pomoci nevyrovnaná forma Andreje Aršavina k cestě na křídlo v některých zápasech menší důležitosti, celkově ho ale konkurence mladších hráčů tlačí nejenom mimo základní sestavu ale i širší nominaci k zápasům.
Ačkoliv je Rosický stále více než nadprůměrný hráč, není to již „wordclass playmaker“ z doby před rokem 2008. Dlouhá pauza zastavila další možný progres jeho kvalit, opakující se drobná zranění stále brzdí jeho rozlet. Je otázka, zda hráč jeho kvalit má býti pouze anonymním kolečkem v soustrojí Arsenalu nebo převzít vůdčí roli v jiném týmu, byť v horší soutěži či s menšími ambicemi. Rosického smlouva vyprší na konci této sezóny a vzhledem k jeho věku mu Wenger nenabídne nic jiného než roční prodloužení. Tomáš je zajisté fotbalista, který hraje srdcem a opakovaně vyjadřuje oddanost klubu, který ho podpořil v době, kdy procházel vleklým zraněním. Nikdo by mu ale nemohl mít za zlé, pokud by ve svém věku zvolil sňatek z rozumu, tedy víceletou smlouvu v klubu, který nepatří do nejužší evropské elity, místo volby srdcem.
Někteří fanoušci cítí křivdu, přáli by Tomášovi více prostoru v současné hře Arsenalu, ale jak jsem zmínil, specifikem vedení týmu Arsenalu je, že stejně jako v ekonomických rozhodnutích, tak v herních záležitostech vždy hledí spíše do budoucnosti než do součastnosti. A v budoucnosti Arsenalu již pro Tomáše Rosického na hřišti bohužel stálé místo není.
krtek.olc
