Výlet jsme měli naplánovaný od úterý (den zápasu) do soboty. Vyrazili jsme v 9:00 z našeho brněnského bytu a v 16:00 londýnského času jsme už byli ubytovaní v hostelu jménem Arsenal Tavern (bylo to dost stísněné ubytování, jelikož na pokoji, který byl asi 3×4 metry velký, bylo 15 postelí. Na přespání nám to ale bohatě stačilo, navíc každé ráno jsme měli ve společenské místnosti připravenou snídani a také nebyl problém s připojením na internet. A co je hlavní, bylo to jedno z nejlevnějších ubytování v celém Londýně – asi 2000 Kč pro 2 osoby na 3 noci – a jako bonus velmi blízko od Emirates Stadium). Po ubytování jsme se vydali na zápas. Od našeho hostelu to bylo na Emirates stadium asi 5 minut chůze. Na stadion jsme se vydali asi dvě hodiny před zápasem, abychom měli dost času si projít okolí a také fan shop. Hodinu před výkopem jsme již seděli na svých místech a netrpělivě čekali na zápas, před kterým jsme se šli ještě z blízka podívat na rozcvičku. A pak už to konečně začalo! Zápas byl parádní, i když nás trochu zamrzelo, že se West Hamu podařilo z ojedinělé šance skórovat. Naštěstí se Podolskému podařilo poměrně rychle a hlavně ještě do poločasu vyrovnat. Druhý poločas byl, jako víceméně celý zápas, pod taktovkou Arsenalu. Po gólu Girouda a druhém gólu Poldiho se stadionem linuly oslavné chorály. Vítězství 3:1 bylo třešničkou na dortu. Atmosféra byla po celý zápas perfektní a pomohli tomu i fanoušci West Hamu, kteří fandili celých 90 minut. Zápas jsme si tedy moc užili.
Druhý den jsme se vydali omrknout další londýnské stadiony. Nejdříve jsme jeli na Wembley, kde jsme absolvovali i velmi zajímavou prohlídku. Následně jsme jeli na stadion Stamford Bridge, který se samozřejmě s Emirates Stadium nemůže vůbec měřit. Na závěr jsme si zajeli do West Hamu podívat se na Upton Park.
Třetí den jsme vyrazili do tréninkového centra v London Colney. Nejdříve jsme si prošli okolí, bohužel přes velké dřevěné ploty, ostnaté dráty, živé ploty a velké kopce hlíny toho opravdu moc vidět není. Nicméně jsme si všimli, že hned vedle je tréninkové centrum Watfordu, které není ani zdaleka tak nepřístupné. Právě trénovalo druholigové „Áčko“ Watfordu. To, že si tam na soukromí tolik nehrají, potvrzuje fakt, že jsme si tam sedli asi deset metrů od hřiště, kde právě trénovali a koukali na jejich trénink. Bohužel hráče Watrodtu téměř neznáme, přesto jsme okamžitě rozpoznali Manuela Almuniu. Odhadli jsme, že jak Arsenal, tak Watford budou mít trénink časově zhruba stejně a proto jsme se po jeho skončení přesunuli na Arsenal, k příjezdové cestě do centra, kde s námi čekali ještě další čtyři místní nadšenci. Po chvíli začala vyjíždět auta luxusních značek – Audi, Porsche a další. Všichni, včetně nás, byli v úžasu. Mně osobně se rozklepala kolena, když přijela kára s tmavými skly, řidič stáhl okénko a najednou se na nás smál Wojciech Szczesny. Všichni se s ním rychle fotili a my jsme si navíc nechali podepsat i dres. Úplně stejně to probíhalo i po tom, co zastavili Chamberlain, Sagna, Ramsey a Vermaelen. Obrovskou a sladkou třešničkou na celém výletě byla chvíle, kdy zastavil Tomáš Rosický. Můj největší fotbalový vzor a hráč, díky kterému jsme Arsenalu začali fandit. Byl to úžasný zážitek. Díky tomu, že zjistil, že jsme z Česka, si s námi asi dvě minutky i popovídal a pak si s námi plácl a ve svém Mercedesu s českou poznávací značkou zmizel v provozu. Výlet už nemohl být lepší, večer jsme se ještě šli podívat na semifinálovou odvetu FA Cupu mezi Arsenalem a Chelsea U18 na Emirates Stadium. Arsenal sice prohrál, ale i tak to byl velmi zajímavý zážitek. Večer nám chvilku trvalo, než jsme usnuli, protože se nám v hlavách dlouho promítaly veškeré zážitky.
Poslední den jsme si prošli pár památek a večer jsme se přepravili na letiště.
Závěrem bychom chtěli velmi poděkovat týmu gunners.cz, který nám celý výlet umožnil. Byl to úžasný zážitek a pevně věříme, že si podobný výlet v budoucnu zopakujeme.
