V pondělí odpoledne jsem se vrátil z Londýna, kde jsem strávil ryze fotbalový víkend v čele se zápasem Arsenalu proti Liverpoolu. Není mým cílem v následujícím postu konkrétně popisovat cestu i zážitky, které se pojí k návštěvě zápasu Arsenalu na ES. O nich se zde koneckonců velmi zajímavě mnohokrát psalo a píše. Proto jsem se rozhodl to neopakovat. Naopak bych se chtěl pozastavit nad některými poznatky a podělit se o některé osobní dojmy a pocity, které ve mně tento víkend vyvolal, a případně zanechal pár tipů.
Jednu věc bych ale zopakovat chtěl a je velmi nutné ji opakovat neustále, a to je VELKÝ DÍK Czech & Slovak Arsenal FC Supporters Clubu, zejména DANovi a HANSovi za zprostředkování lístků, čímž mi vůbec umožnili se na Arsenal dostat, za což jim velmi vděčím. DÍKY!!!
Poté, co jsem cca měsíc před zápasem obdržel mail, že mají pro mě a mého bratra nachystány lístky na Arsenal – Liverpool, okamžitě jsem zablokoval let (z Brna – Ryanair za 1750,- Kč zpáteční) a ubytování (velmi dobrý penzion nedaleko Stratfordu ve WestHamu, nedaleko olympijského stadionu a vesničky pro Londýn 2012, http://www.kingsheadguesthouse.com/). Čekala mě již druhá návštěva ES (první byl zápas Arsenal-West Ham v lednu 2009, kdy jsem lístky sehnal na vlastní pěst a 2x dráž), nicméně to nic neměnilo na tom, že jsem se tam těšil jak malej kluk. Každopádně jsem tam jel již jako „zkušenější“ fanoušek. Zkušenější nejen ve znalosti prostředí a cesty, ale i ve vědomí, co od návštěvy zápasu svého milovaného klubu očekávat a na co se soustředit, aby to byl opravdový zážitek. A to je hlavní důvod, proč píšu tento post. Zatímco při první návštěvě ES bylo pro mě vše nové, neokoukané a jednoduše řečeno jsem z ní byl tak na větvi a vyjukanej, že jsem vše, co jsem prožil nekriticky přijímal jako fakt, že to je přesně ono a tak to má být, to je Arsenal. Vytvořil jsem si tak své představy a mýty o tom, co znamená být fanouškem Arsenalu a jak má vypadat návštěva ES. Podruhé jsem tak na Arsenal jel mimo jiné i s tím, abych se v některých těchto svých představách utvrdil, a naopak některé mýty si vyvrátil. Zde je několik z nich a záleží jen na každém, zda to cítí podobně či nikoliv. Aby si o mně někteří nemysleli, že jsem naivka, který si po jedné návštěvě hned myslí, že je ten nejzarytější fanoušek Arsenalu ze všech, je snad vhodné dodat, že fanouškem Arsenalu jsem už od roku 1994 (přesně před finále PVP).
Mýtus první: Krátkodobá návštěva Londýna a jeho památek spojená se zápasem Arsenalu je ideální
Dle mého názoru se jedná skutečně o mýtus. Samozřejmě chápu, že jet poprvé do Londýna kvůli návštěvě zápasu Arsenalu na ES a zároveň se nejít podívat na památky vypadá jako blbost. Nicméně si myslím, že je velký rozdíl, když člověk jede do Londýna jako turista za památkama anebo jako fotbalový fanoušek. Skloubit oboje do krátkodobé návštěvy (2 až 3 dny) nutně způsobí, že si neužijete ani jedno. Fanoušek fotbalu nestihne kvůli památkám nasát atmosféru fotbalového Londýna a vůbec fotbalového víkendu Premier League, a naopak turista si nestihne kvůli jedné z atrakcí, za jakou návštěvu ES nutně považuje, prohlédnout zbylé památky a poznat blíže Londýn. Řešením je tak minimálně o den a více si právě za účelem prohlídky památek prodloužit pobyt v Londýně a poté se ve zbytku pobytu již plně soustředit na fotbal, jak to učinil můj bratr s přítelkyní, anebo tam jet na kratší pobyt, na památky rezignovat a soustředit se jen na fotbal, jak jsem to učinil já. Jak jsme se s bratrem shodli, funguje to. Ihned po zablokování letu a ubytování jsem začal vše směřovat k tomu, abych od pátku do pondělí (vycházelo to na celé 3 dny) prožil co nejvíce fotbalových zážitků. Vedle nezbytného objednání ES Tour (včetně muzea), která se však v době zápasu nekonají, jsem se rozhodl koupit si lístek na další zápas Premier League některého ze zbylých londýnských týmů. Tím zápasem byl sobotní zápas West Ham – Aston Villa. Zde se přiznám, že jsem zhřešil a za účelem koupě lístku přes internet jsem se zaregistroval na oficiálních stránkách West Hamu. Účel to však splnilo a do 5 dnů od objednání jsem měl lístek za 36 liber zaslaný poštou doma na stole.
Po večerním pátečním příletu, jsem tak měl sobotu plně naplánovanou – dopoledne ES Tour, odpoledne West Ham – Aston Villa. Vzhledem k tomu, že Arsenal hrál v neděli až od 16 hod, nedělní dopoledne se jevilo jako ideální možnost, jak absolvovat Stadium Tour i u jiného stadionu v Londýně. Wembley však bylo zavřeno kvůli semifinále FA Cupu, Fulham za nic nestojí a „Slepičí kurník“ na WHL už z principu nikdy. Zbyla tak Chelsea, i když je vůbec nemusím. Nicméně uznávám a mám rád P. Čecha a vidět další velký stadion nás k návštěvě přesvědčilo. Proto jsem si na netu ověřil, zda jsou v daném termínu prohlídky, kolik stojí (16 liber) a zda jsou i v jiném než v ruském jazyce (ano i angličtina tam byla) a pak jsme si objednali i prohlídku Stamford Bridge. Když k tomu doplníme návštěvu Wembley, kterou jsme absolvovali ještě večer v neděli po zápase a kde jsme stále míjeli hordy fanoušků Stoke i Boltonu, kteří navzdory vysokému rozdílu ve výsledku (5:0) byli téměř rovnocenně opilí, byl to skutečně fotbalový víkend.
Tip první: Vezměte si neprůhlednou tašku a dvě trička. Proč tento tip? Protože není opravdu nic lehkého a příjemného bydlet cca 15 minut pěšky od Upton Parku ve West Hamu, vyjet ráno z hotelu v tričku Arsenalu navštívit ES Tour. Logicky poté navšívit Armoury, nakoupit tam množství věcí se znakem Arsenalu zabalených v tašce Arsenalu a pak metrem přes centrum, kde se to hemží velmi nažhavenýma fanouškama ManWho i ManCity směřujících na Wembley na semifinále FA, se vydat zpět na West Ham do hotelu, v jehož okolí se to pro změnu hemží fanouškama West Hamu směřujících na domácí zápas, převlíct se a vyjít s nimi do ulic právě na zápas West Hamu.
Mýtus druhý: Všude jinde jen ne na ES se fandí celý zápas
I to je skutečně mýtus a právě návštěva zápasu West Ham – Aston Villa mi to jednoznačně potvrdila. Pominu-li nástup hráčů a začátek zápasu, kdy domácí fanoušci skutečně a skvěle fandili a z plných plic zpívali svou hymnu „Bubbles“, což bylo umocněno i tím, že West Ham dal hned v úvodu gól, byli po zbytek zápasu pokud se fandění týká prakticky ticho. Naopak nadávek (včetně rasistických) do vlastních řad tam bylo skutečně dost. A to jsem seděl v rohu vedle Bobby Moore Stand, hlavní základny domácích. Možná to bylo způsobem, jak West Ham hrál, anebo jejich postavením v tabulce, každopádně se až na výjimky opravdu příliš nefandilo. Jinými slovy nejen na ES, ale třeba i na West Hamu atmosféru v remízových či nekoukatelných zápasech dělají hlavně hostující fans, v daném případě Aston Villy. Před jejich hlasitostí a výdrží klobouk dolů. Nezapomenutelným z tohoto zápasu tak zůstane zážitek z návštěvy jednoho z tradičních a historických stadionů, obrovské množství lidí všech generací oblečených do dresů a šál v ulicích a výborný hamburger po zápase.
Fakt první: Historii si nekoupíte
Tento fakt se mi skutečně potvrdil, když jsem v průběhu 24 hodin absolvoval návštěvy muzeí na Arsenalu a na Chelsea a mohl tak srovnávat (jak jsem posléze pochopil) nesrovnatelné. Nejde jen o to, že objektivně je muzeum na Arsenalu hezčí a líp udělaný, ale hlavně o to, jakým způsobem na mě zapůsobila návštěva muzea Arsenalu. To se dá jen těžko popsat. Ti, co to již absolvovali budou snad se mnou souhlasit, ale pohybovat se mezi tolika trofejemi, historickými dresy, fotografiemi a dalšími exponáty, vše doplněné o autentické záznamy ze zápasů a dalších historických okamžiků Arsenalu je fakt nepopsatelné. To chudičké muzeum Chelsea skutečně nabídnout nemohlo, nicméně i tak pro nás bylo zážitkem na vlastní oči vidět útroby i ochozy Stamford Bridge, které koneckonců často vídáme v televizi. Za to ta návštěva určitě stála. Vtipnou byla skutečnost, že i samotní průvodci se setrváním Ancelottiho ve funkci v žádném případě nepočítají. Nejsilnějším zážitkem z muzea Arsenalu na ES byl pro mě paradoxně záznam z posledního zápasu na Highbury a záběry fanoušků Arsenalu se slzami v očích, neboť jim končí jedna významná historická éra. Do konce života mě tak bude mrzet, že jsem na žádném zápase na Highbury nebyl. Zároveň se obávám, že zbourání Highbury a výstavba ES z duše Arsenalu mnoho, zřejmě nenávratně ubralo. Na druhou stranu, nebýt výstavby ES, těžko by se na Arsenal mohli dostat i fanoušci z různých koutů světa v takovém počtu, neboť návštěva Highbury byla převážně záležitostí místních fans.
Fakt druhý: ES a zápasy Arsenalu jsou převážně turistickou atrakcí
Možná se mnou nebude moc fanoušků souhlasit, ale přesto si neodpustím těchto pár provokativních slov. Při první návštěvě ES jsem si myslel, že to ticho a jakási nezaujatá atmosféra je dána pouze tím, že sedím špatně (seděl jsem v horní části dnešního Clock Endu) a měl jsem tak smůlu. Nicméně druhá návštěva ES byla z tohoto pohledu téměř stejná. Opět zde v tomto sektoru (Clock End, tentokrát vpředu, úplně u okraje patra) bylo přítomné to ticho kolem nás, občas narušené nezaujatým a vinou neznalosti Arsenalu i fotbalu v PL scestným tlacháním některých turistů (nikoliv fanoušků), vše doprovázené focením, předčasnými odchody pro občerstvení a pozdními návraty zpět na místo. A pokud by se o fandění nestarali fans z protějšího rohu a zejména hostující fans, tehdy z West Hamu, a nyní z Liverpoolu, byl by na ES v průběhu zápasu přítomen jen takový šedesátitisícový šum, rušený potleskem a sem tam radostnými výkřiky z gólů či povzdechy z neproměněné šance. Na ES se dle mého názoru nefandí, chodí se tam spíš za zábavou (turistická atrakce turistů fandících Arsenalu či jen některému z hráčů ze všech koutů světa) a tu atmosféru tam dělají hlavně away fans. Myslím, že je to daň hlavně za to, že Arsenal je dnes světovou značkou a světoznámým klubem a samotné ES je architektonickým skvostem a supermoderním stadionem, jež za vidění stojí. Není to patrně problém jen Arsenalu, ale třeba i Chelsea, ManWho či dříve Liverpoolu. Je to jen můj názor, ale skutečným fanouškovským zážitkem tak asi opravdu bude výjezd s Arsenalem ven.
Tip druhý: Návštěva ryzích gunners pubů v době před zápasem
Stejně jako zážitek z muzea Arsenalu v nás nesmazatelně zanechala stopy i návštěva The Gunners pubu. Teprve při cestě z metra Arsenal, po Gillespie Road kolem zbytků Highbury, lemovaná červenobílým rojem fanoušků, do jednoho z pubů na Blackstock Road, v našem případě The Gunners pubu, jsem aspoň zčásti pochopil, co to znamená být fanouškem Arsenalu. A když k tomu přidám atmosféru ze samotnýho, k prasknutí narvanýho pubu (kam vás pustí jen po ukázání lístku na zápas), o kterou se vedle skvělýho piva starala i živá kapela The Away Boyz, vím, že už mě to nemůže nikdy pustit.
Fakt poslední: Výlet z ČR na zápas Arsenalu není veselým zážitkem
Když shrnu vše výše řečené dohromady, je jednoznačně pro mě logickým vyústěním této návštěvy ES (stejně tomu bylo zčásti i u té první) skutečnost, že pro fanouška Arsenalu z ČR není návštěva svého milovaného klubu veselým zážitkem. A to platí bez ohledu na výsledek navštíveného zápasu či na pozici Arsenalu v tabulce. Naopak je to zážitek velmi depresivní. Depresivní z prostého důvodu, že toto prostředí a tuto atmosféru, kterou místní fanoušci zažívají minimálně jednou za 14 dní při domácích zápasech, musíte opustit, často na dlouhou dobu. Na síle oné deprese přidává například i to, že přímo před vámi se někteří Gooners baví, jak a v kolik pojedou v týdnu na To*tenham (užili jiného výrazu), anebo o permanentkách na další sezónu. A proto, nemáte-li k dispozici, stejně jako já, po ruce cca 2 mil. liber na nákup domu nedaleko Highbury (ano, přiznávám, zjišťoval jsem si to), je třeba jen doufat, že deprese brzy přejde a že náš SC tu bude ještě dlouho fungovat a umožňovat nám, Arsenalem postiženým alespoň na chvíli vcítit se do pocitů místních Gooners. Za to opět díky!!!
P.S.: Záměrně jsem se nevěnoval průběhu zápasu s Liverpoolem ani výkonům jednotlivých hráčů, nicméně jeden poznatek bych měl, protože se to stalo blízko u našich míst. Odhlédnu-li od toho, že už se 3 minuty nemělo hrát, zákrok Eboueho byl dle mého opravdu ale opravdu zbytečný a žáčkovský, takhle prostě nemůže v takové době a ve vápně bránit a dát tak i sebehoršímu rozhodčímu šanci penaltu odpískat. Je ovšem třeba dodat, že ten přímý kop a následný zákrok Emanuela byl jen logickým vyústěním zmatků v naší obraně a neschopnosti odkopnout balón třeba až na tribunu, počínaje zpackaným výkopem WS a naprostým nezájmem B52 o něj zabojovat.
Díky, CescMK !!!
